Dílo Mikuláše Medka je na světové úrovni, i když vznikalo v autorově ateliérové izolaci

author of the text: Josef Janda
imprint date: 1996
type of document: Subordinate Document
number of pages: 1
the number of reproductions: 1 čb
language: czech
parent document: Denní telegraf,

notes:
-
Nakladatelství Torst vydalo nedávno zajímavou knihu z odkazu malíře Mikuláše Medka (1926-1974) s prostým názvem Texty. Medkovo literární dílo bylo dosud širší veřejnosti málo známé. Publikováno z něho bylo pouze několik fragmentů, které jsou navíc rozptýleny v dnes již většinou těžko dostupných publikacích a výstavních katalozích.
Knihu připravili k vydání umělečtí historici Antonín Hartman a Bohumír Mráz. Je doplněna bohatou fotodokumentací, jejíž autorkou je z velké části umělcova žena, fotografka Emila Medková (1928-1985). V předmluvě čteme: „Tento svazek zahrnuje umělcovu literární pozůstalost a představuje první díl jeho velké monografie, jejíž druhý díl obsáhne celé výtvarné dílo včetně soupisu jeho obrazů.“ Zdá se, že se konečně podaří splatit kulturní dluh vůči jedné z našich nejvýraznějších tvůrčích individualit druhé poloviny tohoto století.
Možná to zní trochu frázovitě, ale svým životem i dílem Mikuláš Medek přímo symbolizuje zápas svobodného tvůrčího ducha se stupiditou doby, v níž mu bylo dáno pracovat. Narodil se v rodině známého legionářského generála a spisovatele Rudolfa Medka, jenž se potýkal s nepřízní osudu již za německé okupace a po únoru ´48 na tom nebyl o mnoho lépe. Byl vyhozen z VŠUP a jeho další umělecký vývoj probíhal ve skrytu; znali ho spíš přátelé. První větší veřejnou výstavu mohl mít až roku 1963 v Teplicích, spolu s J. Koblasou. Pro rané Medkovo dílo bylo určující seznámení se surrealismem. Na přelomu 40. a 50. let patřil, spolu se svojí ženou, do okruhu kolem významného teoretika umění Karla Teiga (1900-1951). Po jeho předčasné smrti činnost okruhu vedl básník Vratislav Effenberger a manželé Medkovi se na skupinové aktivitě podíleli až do 60. let. Medkovo malířské dílo se postupně vyvíjí, koncem 50. let dospívá ke svébytnému pojetí strukturální malby neboli informelu. V liberálnějších 60. letech se mu dostalo uznání doma i v zahraničí, ale normalizace ho opět odsunula stranou jako nepohodlného. Je ironickým paradoxem, že tvorba, která jako málokterá jiná pomohla zachovat vysokou úrovní kontinuitu českého moderního umění se světem, vznikala prakticky většinou v podmínkách ateliérové izolace. Navíc v době, kdy takřka veškeré kulturní kontakty se Západem byly přerušeny.
Pod úhlem tehdejší neutěšené reality je nutno vnímat i Medkův literární odkaz. Přes svoji fragmentálnost přináší nejen autentická dobová svědectví, ale je zároveň cenným příspěvkem k poznání vývoje a zrání jeho umělecké a lidské osobnosti. Editoři výboru zvolili logicky chronologické uspořádání, respektující datum vzniku jednotlivých textů. Zároveň jsou texty seřazeny do oddílů odpovídajících jejich charakteru a tvoří ucelené tematické soubory. Nalezneme zde soukromé dopisy, osobitou poezii, odpovědi na ankety o surrealismu a úvahy o moderním umění. Nejzajímavější jsou ukázky z osobních deníků a zápisníků, ve kterých autor uvažuje o smyslu svého vlastního života a práce. Důležitou částí knihy je i oddíl nazvaný Texty pro Mikuláše Medka. Své básně a texty mu věnovali mnozí naši literáti nejrůznější názorové orientace. Dobře jsou zpracovány ediční poznámky a vysvětlivky, které čtenáři ulehčují orientaci v komplikovaném textovém členění. Nechybí ani seznam vyobrazení a jmenný rejstřík. Je možné říci, že máme před sebou knihu zdařilou a náročnějším příznivcům moderního umění ji lze s klidným svědomím doporučit.