Nejen o edici „BEDNA“ Zdenka Seydla

type of document: podřazený dokument
parent document: Deleatur
imprint date: 1997
year's volume: 1
number: 2
number of page: 4
page: 30-33
language: český

notes:
Psát o jedné jediné beletristické edici Zdenka Seydla (1916-1978) navržené pro tehdejší Československý spisovatel, v jehož výtvarné redakci Seydl pracoval více než čtvrt století, vyžaduje notný kus odvahy. Jde ve skutečnosti o pouhý zlomek tvorby tohoto vitálního autora, jehož výtvarná práce má až zarážející záběr: „...věnuje se kresbě, akvarelu, nástěnné malbě, grafice, suché jehle, leptu, akvatintě, modelování, sochařství, mozaice, gobelínu, artprotisu, keramice ozdobné i užitkové, tvorbě knižních obálek a typografické úpravě knih, knižním ilustracím, navrhuje divadelní, filmové a průmyslové plakáty, textilní desény, koberce, vytváří sklo leptané a broušené, dřevěné hračky, navrhuje dětský nábytek, intarzie, spolupracuje na filmu kresleném, loutkovém a papírkovém i hraném, navrhuje divadelní výpravy a kostýmy..."1|.
Seydl pro ČS navrhi a graficky upravil nesčetné množství jednotlivých titulů (na nichž se mnohdy podílel i výběrem obrazového materiálu) a několik výrazných edičních řad. Příkladem mohou být edice detektivních příběhů „Spirála" s velmi zakrouceným „S" coby zapeklitým logem, „Edice hry" plná divadelních a filmových scénářů, mistrné pruhovaná literárně vědná edice „Dílna" nebo ediční řada „Otázky a názory". Tituly z edice textů českých prozaiků „Život kolem nás", můžeme pro jejich výrazný vizuální punkt snadno objevit v policích dnešních antikvariátů. Ve všech těchto projektech zanechal Seydl svoji nesmazatelnou stopu, nezaměnitelný robustní ryze grafický rukopis, který neztratil nic na své dráždivosti ani po letech. „Seydl je robustní, ale přitom jemný jako motýl", napsat o autorovi Kamil Lhoták.
Pokusím se dotknout pelu Seydlových křídel a rozluštit jedno vizuální poselství uložené v edici „bedna". Rozložená sbírka knih jemně kontrastuje se žlutí smrdutého linolea mého žižkovského podnájmu. Skalpel se blyští v podvečerním slunci. Vše je tedy připraveno a pitva může začít...
V této volné ediční řadě vycházely v letech 1963-1970 beletristické tituly předních českých autorů. Tehdejších současných i klasiků. Jednotlivé tituly byly tištěné knihtiskem, vázané v plátně, s papírovým přebalem, v malém formátu, tak typickém pro tuto edici (100 x l40mm). Hlavním rozpoznávacím znakem edice je práce s „bednovým" písmem. Bednové, pro svou poezii nedokonalosti, která k nám promlouvá z popsaných dřevěných přepravek, uložených na palubách přesolených zaoceánských parníků. Akcenty této abecedy působí velmi neohrabaně, jako by je ve volných chvílích nakreslil osmažený námořník. Čárka je někdy pevně svázána s literou, jindy jako by k nepatřila. To samé lze konstatovat o háčku. „Porušuji úmyslně vše přesné a dle mínění správné. Avšak v zájmu oné krásy, kterou mám rád…" 2| Řešení plochy obálky jé velmi originálně jednoduché. Doplňkem stylotvorné abecedy se zde totiž nestávají pro Seydla tak typické razantní kresby. Písmo je natolik výtvarné, že ho autor nechává po ploše poskakovat bez doprovodu. Skladby liter tak svou monumentalitou působí působí jako zmenšené virtuózní plakáty. Velkou neznámou mohou být tajemné znaky, objevující se vždy na zadní straně přebalu a v barevné modifikaci na přední předsádce. Tyto se nesnaží jakkoliv ilustrovat příběh, ale jsou naprosto logickou součástí „bednové databáze". Lze je brát jako umné varianty jednotlivých znaků abecedy. Seydl ve svých typografických řešeních velmi často pracuje s autorskými abecedami, nebo spíše s „písmovými tvory". Při kontaktu s těmito živočichy však nesklouzává do formalistických klišé. Vždy se nás snaží něčím překvapit. U edice „bedna", snad nejvíce zasažené vlivem letristických kompozic, jak je známe např. z tehdejších volných a užitých prací Jiřího Balcara či Zbyňka Sekala, rozpoznáme i Seydlův rukopis snadno. Jeho řešení nebývají pouhou intelektuálskou variací. Jde v nich především o radost ze hry s těmito „neostrými živočichy" - literami. Můžeme podlehnout dojmu, že snad jen samy s velkou radostí ulehly do běloskvoucí plochy obálky. Lze pak snadno ucítit teplou kapku krve v písmeni „s" (Marie Majerové Panenství}, zahlédnout fialové třásně tanečníků Tance smrti Jakuba Demla, nebo se zahledět do několika valérů modři, do kterých psal Josef Čapek (Psáno do mraků). Lze se dopočítat, kolik asi tak liter z obálky Bylo nás pět napustil Seydl oranžovou barvou či zabloudit ve vizuálním labyrintu Čapkových Apokryfů…
Není rovněž bez zajímavosti jakou pozornost věnuje Seydl knižním hřbetům. Tento velmi malý prostor pro výtvarné eskapády v Seydlově podání vždy souzní s celkovým pojetím ediční řady. Dalším výrazným doplňkem edice jsou kromě tónovaných ořízek i různobarevné textilní záložky, vykukující z knižního bloku (už přítomnost záložky čtenáře uklidňuje, že nebude muset pokaždé když dočte, hledat po kapsách použitou jízdenku). Na plátěné vazbě „bedny" se Seydl nespokojil s pouhým opakováním letristického motivu z přebalu a volí někdy až překvapivě odlišné varianty.
Vnitřní stavba jednotlivých titulů edice je velmi vlídná ke čtenáři. Autor nemá ambici potvrzovat robustní rukopis přebalu čí vazby. Zrcadlo sazby má proporční logiku a snad jen podivný pohyb paginace (u jednotlivých titulů poletuje jednou na pravý či levý okraj zrcadla či zakotví pevně na ose formátu) uniká jednotě edice. Jednotlivé názvy kapitol případné iniciály potvrzují umnou práci se znakem v ploše.
Taková míra posedlosti v koncipování byť jen sebemenšího detailu knihy, s jakou se u Seydla setkáváme běžně, v dnešní knižní tvorbě chybí. Zadavatelé bohužel omezili své nároky na minimum a navíc grafikové nebojují. Zrcadlem této poddajnosti může být příkladně tak „bezvýznamný" detail, jakým je „hřbetní grafika". Ta je v lepším případě redukována na jednu řádku, a toto stigma nesou i tituly, jejichž hřbety mají pro jemnou grafiku dostatek prostoru. Někdy mám v knihkupectvích dojem, že jsou v prodeji pouze skripta.
Obecnou nevýhodu u tvorby edičních řad vidím v přílišné svázanosti s předem „vymyšleným" výtvarným konceptem. Grafik tak dává do jednoho pytle velmi různorodé autory. Chápu sice snadnou orientaci čtenáře v záplavě titulů jednotlivých vydavatelství, na druhé straně by měla být každá kniha novým a hlavně tajuplným prostorem. Příběh je vždy zasazen do určité doby, ta s sebou nese určitý styl, tvarosloví, postavy příběhu se v daných chvílích k sobě chovají tak a tak… Aspektů, které mohou grafikovi při koncipování knihy napomoci (volba papíru, užití barev, typ písma), je nekonečná řada a každý vaří podle svého receptu.
Originální kuchařku nám Seydl zanechal ve svých ryze „autorských projektech". Vytvořil jich celou řadu a vždy se mu dařilo všechny výše uvedené součástky propojit do fungujícího stroje. Nebyl v nich nutně odkázán na svůj „kudrnatý" rukopis, což dokazuje například u sbírky s poetickým názvem Růže z pouti (1960, SNKLHU), kde s lehkostí klade obrazové materiály s cirkusovou tematikou v mistrnou koláž. Své zážitky z cesty Čínou shromáždil v knize Byl jsem v Číně (1958, ČS). Jde o Seydlův černobílý skicák, adjustovaný v papírovém pouzdře. Knižní blok je perforován a svázán lýkem po vzoru japonské vazby. Asi nejtypičtější knihou je však Kolečko (1972, Albatros), která je jakousi dětskou učebnicí pro pečlivé pozorovatele toho, co se kutálí, točí, létá a jezdí. Je to učebnice jak ve smyslu zvolené omyvatelné vazby, tak i Seydlova poetického pohledu na svět.

Nejen o edici „BEDNA“ Zdenka Seydla

 

Nejen o edici „BEDNA“ Zdenka Seydla

person   born   note
Babák Petr   7. 6. 1967    

Nejen o edici „BEDNA“ Zdenka Seydla

person   born   note
Seydl Zdenek   29. 4. 1916    

Nejen o edici „BEDNA“ Zdenka Seydla

  institution, city, signature, notes  
  A 131832, výstřižky