Filozof a dláto

author of the text: Oleg Suša, František Houdek
page: 10-11
imprint date: 1998
type of document: Subordinate Document
number of pages: 2
language: czech
parent document: Akademický bulletin,

notes:
Filozof a dláto
Věda a umění mají nepochybně mnoho společného. Dokládá to výstava, která celý duben probíhá v třeboňské radnici. Vedle fotografií Marie Holečkové tam vystavuje své dřevěné plastiky PhDr. Oleg Suša, Csc., vědecký pracovník Filozofického ústavu AV ČR, badatel v oblasti filozofie a politiky životního prostředí.

Proč jste si za profesi zvolil filozofii a ne umění?

Už od základní školy mě zajímaly dějiny lidstva, dějiny lidských myšlenek. v téže době jsem začal řezat do dřeva - nejprve píšťaličky. Obě vášně tehdy u mne byly rovnocenné. Když mě po maturitě nevzali na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, dal jsem se na filozofii. v tu chvíli prostě jeden druh fantazie dostal přednost před druhým.

Fantazie, to mají věda a umění společné. Čím se ale liší?

Většina práce filozofa spočívá ve studiu literatury a v následném "diskursu o diskursu". Je to mravenčí práce vyžadující značný "sicflajš". Navíc při ní často musím používat jazyka velmi odborného, pro běžného člověka prakticky nesrozumitelného. Naproti tomu ve dřevě se, alespoň si to myslím, vyjadřuji bezprostředně a přímo - tvarem, barvou, rukama. v tomto směru pro mne tvorba představuje odlehčení od způsobu profesního myšlení.

A co mají oba živly - tedy věda a umění - společného?

O fantazii jsme už mluvili. Dál je to především prvek dobrodružství a nevypočitatelnosti. Se dřevem je to stejné jako ve vědě - po nekonečných hodinách práce vám ten kus dřeva váš vysněný tvar odmítne vydat. Prostě rostl pro něco jiného, než se vám zpočátku zdálo. A když to nepochopíte, raději praskne. Vy byste v tu chvíli sebe i dřevo nejraději zahodili, ale místo toho se - obrazně řečeno - nakonec políbíte a - stejně jako ve vědě - zjistíte, že to byla vaše chyba. A o trochu chytřejší vezmete další kus dřeva a začnete znova...

Pracujete se dřevem mnohdy určeným k vyhození na skládku. Vlastně je tím zachraňujete pro radost sobě i jiným. Povězte, co může na tomhle světě miliardových investic do sofistikovaných technologií zachránit filozof?

Vědec žil odjakživa v dilematu: musí poznávat svět, což je záležitost dlouhodobá a víceméně neškodná, a zároveň být co možná okamžitě společensky užitečný, což už je problematičtější. Největší bezprostřední užitečnost humanitního vědce dneška spatřuji v tom, že svým exaktním kolegům, přírodovědcům a technikům, vládnoucím nesmírnými silami, na skutečných i hypotetických příkladech připomíná zodpovědnost za všechny aspekty jejich práce. Zdůrazňuji za všechny, tedy nejen za ty pozitivní, ke kterým se ostatně rádi hlásí, ale i za ty sporné, které bohužel sem tam podceňují či dokonce ignorují.

Řečeno opět obrazně: chci přidat svoje stéblo do slamníku, na kterém všichni ležíme. Konkrétně pak svoji užitečnost spatřuji v podílu na utváření politiky životního prostředí. Je to věc aktuální v celém světě, u nás momentálně dvojnásob.
Připravil František Houdek