Marie Blabolilová studovala v grafickém ateliéru...

type of document: text
imprint date: 2002
number of page: 2 listy
dimensions [mm]: 297 x 210
language: český

notes:
zahájení výstavy Marie Blabolilová: Obrazy, grafiky, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště, 6.6.-15.9.2002
-
Marie Blabolilová studovala v grafickém ateliéru docenta Ladislava Čepeláka na pražské akademii, grafiky vytváří výhradně technikou čárového leptu. Před několika měsíci jsme se společně pustili do soupisu Mariina grafického díla. První grafiku vytiskla v roce 1967, tedy – promiň Marie - před třiceti pěti lety, celkově jich jistě bude, ještě to nevíme přesně, přes 700. V průměru tedy přibude za rok dvacet čísel. Jsou mezi těmi roky léta obzvlášť tučná (konec sedmdesátých a začátek osmdesátých let) i hubená, ale Marie neustává, žene ji jakási vnitřní síla, touha vydat své svědectví. Grafiky tiskne sama v poměrně nízkých nákladech, většinou v 50 kusech, ale celý náklad vydala jenom výjimečně. Paradoxní je, že tak velké a kvalitní grafické dílo není dostatečně známé, ani ceněné. Marie se neúčastní oblíbených společenských tanců – nenatírá nic na černo ani na růžovo, aktuálně nepolitizuje a neprovokuje – sleduje vlastní cestu, naplňuje svůj – víc tušený a procítěný, než jasně definovaný program.
Lepty Marie Blabolilové působí minimalisticky. Černá a bílá je ale maximální barevné rozpětí, mezi krajními hodnotami barevné škály jsou přítomné všechny barevné možnosti. Černobílé lepty jsou obnažené na kost, nic nepředstírají ani nezamlčují, a přitom mají nezaměnitelnou atmosféru dobře známých a zároveň neuchopitelných věcí, míst a situací. Přesvědčivost uměleckého díla tedy není v námětu nebo v technice, je v síle citu.
Umění je – já tomu skutečně dál věřím, a setkání se staršími a starými díly mě v tom dále utvrzují - zásobárnou kladné energie, toho, čemu se obecně říká naděje. Umění dočasně vzdoruje nadvládě času, propojuje – odpusťte ta provařená slova - rasy a národy, věky a generace. Přímo fyzicky tak cítíme energii, kterou do svých obrazů vložil před více než sto lety Vincent van Gogh. Goghovo jméno nepadlo náhodou, patří – jak se můžete na výstavě několikrát přesvědčit – mezi malířčiny vzory či předchůdce.
Souběžně s grafikou Marie Blabolilová také maluje, nebo naopak, vedle malování tiskne grafické listy, či do třetice: její malba a grafika se neustále ovlivňují a prolínají. Stejné jsou náměty, podobný, i když to tak hned nevypadá, je často i způsob zpracování. Marie se inspiruje skutečností, ale nikdy ji prostě nenapodobuje. Vytváří vedle ní jakoby jinou, souběžnou či paralelní realitu, novou skutečnosti bodově provázanou se skutečností skutečnou.
Na začátku jsem se zmínil, že právě pořádáme soupis Marii grafické tvorby. Pravidelně ji sleduji od roku 1977, tedy od samostatné výstavy v pražské Galerii mladých. Překvapilo mě, kolik věcí jsem neznal, neviděl. Výtvarná tvorba tedy nemá pro Marii Blabolilovou jenom profesní či společenský význam, ale především osobní smysl. A ten se nenaplňuje prodejem, úspěchem, vřazením do sbírek, chválou novinářů a kunsthistoriků, ani výstavou, ale potřebou (nutností) vytvoření díla. To je obzvlášť důležité, jenom osobní umění totiž dokáže oslovit druhé.
Marie Blabolilová nesetrvává a nelpí na jednou dosaženém. Svá témata prakticky nemění, ale znovu objevuje a vynalézá nové možnosti jejich zpracování. V polovině 80. let začala malovat na barevné linoleum, o něco později používat válečky na malování pokojů. Baví mě, když vidím, jak ji malba a grafika baví. Radost z práce je nakažlivá jako spalničky nebo chřipka. Okouzluje mě, že Marie ve své tvorbě místy ulétává, že je neustále blízko omylu. Na chyby většinou přijde, nedostatky napraví, ale to, že se jich dopouští, dodává jejím obrazům a grafikám – alespoň pro mne – další znamení ryzosti. Mýlí se proto, že hledá, že se touží dozvědět něco, co dosud nevěděla.
Dílo Marie Blabolilové je bohaté a členité. Pro výstavu v Uherském Hradišti jseme se ho pokusili otevřít tak trochu z jiné strany. Narazit z jiného soudku.

Marie Blabolilová studovala v grafickém ateliéru...

person	born	note
Hůla Jiří	7. 6. 1944