Můj první transformovatelný objekt...

type of document: podřazený dokument
parent document: Radoslav Kratina: Transformovatelné objekty
imprint date: 1998
number of page: 2
notes of page: nestránkováno
language: český

notes:
Můj první transformovatelný objekt nevznikl teoretickou úvahou, ale praxí. Objekt schopný proměny mi vyplynul z pracovního procesu, aniž bych hledal problematiku transformace. V roce 1963 jsem nejdříve rozvinul grafické experimenty a sledováním pracovních postupů jsem odvodil z reliéfních „štočků“ strukturální objekty, v roce 1964 jsem pak našel náhodně možnost jejich transformace.
K experimentům v grafice mě přivedla výstava neoficiálního českého umění pořádaná v Rychnově nad Kněžnou. Výstava mi učarovala spontánním projevem, nespoutaností forem. Po návratu do Prahy jsem zahájil grafické experimenty otiskováním nalezených materiálů, zaujal mě všudypřítomný estetický řád. Přitahovaly mě objektivní zákonitosti, hnací silou mi bylo sledování pracovních postupů, cizími mně zůstaly subjektivistické přístupy.
Pro otisky a frotáže jsem si vytvářel nízké reliéfní „štočky“, které mě inspirovaly svým reliéfem k rozvinutí svébytných strukturálních objektů. Jako u grafiky, tak i u strukturálních objektů byla v centru mého zájmu estetika skladebnosti. Použil jsem tehdy pro sérii objektů vypálené zápalky. Po jejich plošném použití jsem připadl na verzi s vyskládáním zápalek do bloku sevřeného rámečkem, hlubokém v délce zápalky. Původně jsem zamýšlel z masy zápalek vytlačit reliéf a ten zafixovat. Hrozící snadné rozsypání bloku si vynutilo přeplnění, takže zápalky v rámečku držely bez fixace a právě tato skutečnost umožňovala permanentní proměnlivost reliéfu tlakem prstů. Objevil jsem novou kvalitu objektu, kterou jsem neočekával, ale která rozhodla o mém životním programu transformovatelných objektů. Byl to kvalitativní skok a já jsem zatím nebyl připravený nabytou kvalitu zúročit v novém objektu. Jedním z důvodů byla tehdejší naše izolovanost, bránící v přístupu k informacím o nových proudech světového umění. Hlavní podíl na mé neinformovanosti však mělo moje samotářství, chyběly mi přátelské debaty o umění. Nevěděl jsem o nástupu druhé vlny konstruktivních tendencí orientujících se na problematiku reálného pohybu pomocí mechanického pohonu. Konstruktivní tendence tvořily projekty na racionální bázi a svým programem odpovídaly nejvíce ze všech uměleckých směrů vědě a technice. Problematika reálného pohybu ve výtvarném umění je přínosem 20. století. Tyto informace mi sdělil po seznámení se s mým transformovatelným zápalkovým objektem teoretik umění a povzbuzoval mě k rozvinutí objektů s možnou proměnou. Jenže můj čas ještě nedozrál a trvalo delší dobu, než jsem postřehl nové téma pro objekt s reálným pohybem. Delší doba k nalezení nového námětu nebyla marná, neměl-li jsem eklekticky snadno vyjít z cizího vzoru. Není nezajímavé, že nově nalezený námět byl opět objektem schopným kombinací se všemi aspekty zápalkové struktury a s možným pohybem manuální manipulací, bez použití motorů nebo jiné energie než jsou naše ruce.
Nové téma objektu sledující možnost proměny byl zákryt pruhů a jejich možné rozrušení, demonstrované na dřevěných tyčinkách s nátěrem barevných pruhů po celém objemu válce. Následný objekt využíval barevný nátěr jen na polovině objemu válce s pootáčivým pohybem, oproti pohybu posunem. U objektu s barvou jen na polovině objemu vznikala možnost ukrytí barvy na odvrácené straně, nebo pootáčením barvu vysouvat na viditelnou polovinu válce. Tohoto pojetí jsem využil vícekrát v horizontální nebo vertikální poloze. Ale hlavní význam byl v tom, že pracovními procesy jsem pronikal do světa geometrie. Rozpoznávání geometrických forem a jejich používání vedlo ke konzumování prefabrikovaných materiálů s rubem a lícem, čtyř boků hranolu, šesti stran krychle, průměrů válců. Sledování estetického řádu již od grafických experimentů vedlo k dobrání se geometrické abstrakce plynule, nenásilně z disciplíny do disciplíny. Mé objekty nesledují vztahy daných proporcí, nenáležím k systematikům, nezajímají mě napětí mezi geometrickými útvary. Moje poloha je strukturální, založená na množství elementů, které můžeme nejrůzněji přestavovat, přehrnovat, přesouvat a vytvářet vztahy nestejných shluků z nakupených detailů, zcela volně, bez určení stanoveného předem.
Druhá polovina 60. let náležela dřevěným objektům s použitím barevných nátěrů v základních tónech žluté, modré a červené. Moje užívání barev nemělo jinou než rozlišovací funkci. Vedle barevných realizací vznikaly také objekty jen v barvě bílé uplatňující světlo a stín. Řešení bez barvy předcházela pozdější projekty monochromních kovových objektů realizovaných od roku 1970. V sedmdesátých letech jsem zpočátku pracoval souběžně se dřevem i kovem, než jsem dřevo opustil pro jeho nevyhovující vlastnosti. Nahrazení dřeva kovem znamenalo soustředění se na účinnější výpověď tvarů, hledání nových profilů. Kov je vhodný pro náročnější strojní operace a prostorová řešení. Charakteristickým znakem mých objektů přes všechna desetiletí zůstala transformovatelnost. Dříve jsem užíval termín variabil, ale kinetista Čechoameričan Frank Malina mě upozornil, že v odborné terminologii je správný termín transformace. Tvrdohlavě se neodchyluji od transformovatelnosti objektů ve víře, že poskytovat divákovi možnost manipulace je závažným programem, který nemohu lehce opustit. Mé objekty jsou složeny z desítek elementů, které může divák přehrnovat jako celek nebo pohybovat každým elementem zvlášť. Konstrukce jsou nově vytvořeným předmětem, nic nezpodobují, poskytují jen estetické zážitky z množství forem, z prostorových shluků detailů, včetně měnícího se prázdna labyrintů a koridorů uvnitř objektů, diametrálně se odlišujících od kompaktní klasické plastiky, uplatňující se v prostoru svými objemy. Moje objekty jsou průhledové, měnící formy průzorů s novým pozměněním sestav hmotných detailů. Povrchová úprava elementů reaguje na světlo a stín, rozbarvující dílky bohatými škálami odstínů, měnící se manipulací. Objekty neslouží pouze vizuálnímu vnímání. Záměrně nepoužívám mechanické či přírodní zdroje pohybu, ale chci, aby bylo možné s objektem manipulovat rukou. Divák je tak aktivizován a nezůstane pasivním, jak je tomu u mnoha objektů předem naprogramovaných, nechávajících diváka pasivně přihlížet kinetické akci. Svůj objekt dávám divákovi k dispozici, aby sám nastoloval nová prostorová uspořádání postavení prvků a stával se tak spoluautorem nových fází, opět lehce přeměnitelných novým zásahem.

Můj první transformovatelný objekt...

Můj první transformovatelný objekt...