V roce 1994 pořádala Galerie Klatovy Klenová...

author of the text: Aleš Rezler
imprint date: 2009
type of document: Text
number of pages: (1 list)
dimensions: 297 X 210

notes:
-
V roce 1994 pořádala Galerie Klatovy Klenová výstavu doprovázenou publikací s názvem Šedá cihla 66/1994. Exil. První číslo názvu katalogu znamenalo počet vystavujících umělců a druhé rok vydání. Výstava se věnovala topografii české výtvarné scény v exilu a umělcům různých generací a směrů, kteří odešli z republiky do různých koutů světa v období komunistického režimu. Vedle renomovanějších „hotových“ umělců, kteří se šli prosadit do svobodného světa, byla celá řada těch, jejichž výtvarný názor se měl v zahraničí teprve formovat. Výstava přes veškeré úsilí nezahrnovala všechny, kdo žili mimo domov a patřil mezi ně i malíř a sochař Josef Hnízdil.
Josef Hnízdil se narodil v roce 1952 v Turnově. Studoval jeden rok obor sochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Hořicích (1970-1971). V roce 1974 odchází do Francie a studuje na Académie des Beaux-Arts v Paříži (1974 -1975). Věnuje se zde hlavně pastelu. Po roce pokračuje v uměleckých studiích ve Spojených státech na Students League v New Yorku (1975-1976). Tvorba z amerického Hnízdilova období se věnovala převážně portrétní tvorbě a monumentálním sochám v podobě fragmentů obličeje. V New Yorku se účastnil uměleckého dění a vystavoval v Galerii Soho Center for Visual Artists a účastnil se avantgardních výstav v galeriích v newyorském East Village, kde v osmdesátých letech vznikalo centrum současného umění.
S Hnízdilovým návratem do České republiky v roce 1991 přišla nejen změna životní ale i umělecká. Do jeho díla vstupuje téma, které si dosud udržuje svou suverenitu - lidská lebka. Vcelku kuriózním impulsem k této situaci bylo revokování zasuté autorovy vzpomínky z dětství z návštěvy sedleckého kostela Všech svatých s kostnicí. Hnízdil zpracovává toto téma s využitím všech výrazových prostředků, které si osvojil v předchozích letech. Podvědomě inklinuje k monumentálnímu sdělení. Co jiného by mělo tomu vyhovovat lépe než symbol majestátnosti, svrchovanosti tak nediskutabilní jako lebka.
Hnízdil vyvažuje kalkul všeho, co téma nabízí formálními prostředky. Symbolika se nepopírá, nicméně si uvědomíme, že ani zobrazovaný předmět se sám o sobě nevyjádří, není-li podán odpovídajícím způsobem. Lebka je Hnízdilovi nejenom symbolem smrti a mementa mori, ale i symbolem vyššího tématu lidství. Zároveň mu nabízí veškeré své momenty ryze vizuální, které autor přetransponovává nejen do obrazové plochy v jeho dílčích částech ale i v širších kompozičních celcích odkazujících ke zkušenostem a zážitkům z jiných kultur nejenom naší. V plastické jejich formě došel Hnízdil k variabilním instalacím, které jsou schopny zprostředkovat nejen setkání duše a těla, ale podávat i klíč k autorovu vidění základního tématu.
Krom schopností sochařských osvědčuje Hnízdil svou tvorbou i charakter malířský. Jeho současné obrazy zpracované svébytnou volnou malbou s měkkostí zachovávající strukturu malířského záznamu jsou v barevnosti tlumenější než figurální a portrétní práce starší ze sedmdesátých let. V jeho současné prezentaci kutnohorské se můžeme setkat s oběma póly jeho díla – starším i tím současným. Ať už mluvíme o lebce či nikoliv, je zřejmé, že Josef Hnízdil studuje podobu člověka, snaží se proniknout do lidské psychiky a zákoutí duše. Stejně pracuje i se světlem v obrazové ploše, cosi je na povrchu a mnohé zůstává skryto.
Josef Hnízdil je od roku 2002 členem S.V.U. Mánes, od roku 1994 se stal také členem Nového sdružení pražských malířů. S oběma vystavuje pravidelně. Jedna z jeho účastí byla právě před patnácti lety v Jeneweinově galerii v Kutné Hoře. Za dobu svého působení se účastnil mnoha výstav, ale nejenom u nás, ale především ve Spojených státech i ve Francii a Německu. Je zastoupen ve veřejných a soukromých sbírkách v zahraničí a České republice.
Jako jeden z mála současných českých umělců zpracovává živě téma mortality a existencialismu v umění tak jako tomu bylo v díle Felixe Jeneweina. Krom důvodů k uspořádání výstavy ryze uměleckých zde v Kutné Hoře byl i tento jedním z nich.
Aleš Rezler, listopad 2009
Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Vlašský dvůr, 04.11.-29.11.2009)