Nemocniční extempore

subtitle: Nedokončený dopis paní Zdeňce Kovářové z Volyně

type of document: text
imprint date: 1959
number of page: 6
language: český

notes:
_
_
Výňatek z dopisu paní Zdeňce Kovářové z Volyně -- "Nemocniční extempore"

Měl jsem tenkrát na strohém nemocničním stolku vedle postele vázičku s několika vánočními jehličnatými větvičkami a košíček naplněný zvláštním druhem jablíček, vynikajících nejen svou velikostí, ale zejména barevností tak úžasnou, že jsem to na jablíčkách v tomto akordu nikdy neviděl. Asi dva dny po svátcích přišel do našeho pokoje na vizitu přednosta kliniky, pan universitní profesor MUDr. F. Kromě vynikajících lékařských a jiných vlastností byl znám také jistým druhem pedanterie, že v nemocničních pokojích, sobě podřízených, nesnesl nic jiného, než co tam bylo nezbytně nutno podle tradičních předpisů.
„A to jsou vaše životní potřeby stejně tak složité, jako tento stolek?“ otázal se přísně. „Pane profesore, tu nejde o životní potřeby! Jsem však malíř a tyto větvičky a jablíčka poskytují mi svou krásou tolik potěchy a posily, že se mi zdá, jakoby mě pomáhaly léčit. Mně působí velikánskou radost a nikdo jiný si na ně dosud nestěžoval“. Pan profesor již více neřekl, usmál se a šel dále. Jednoduše řečeno: kapituloval před krásou.
Z korespondence po několikaměsíční hospitalizaci
o Vánocích 1958

Nemocniční extempore

Nemocniční extempore

Nemocniční extempore

Nemocniční extempore

institution, city, signature, notes

A 64266, _\r\nVýňatek z dopisu paní Zdeňce Kovářové z Volyně -- "Nemocniční extempore"\r\n\r\nMěl jsem tenkrát na strohém nemocničním stolku vedle postele vázičku s několika vánočními jehličnatými větvičkami a košíček naplněný zvláštním druhem jablíček, vynikajících nejen svou velikostí, ale zejména barevností tak úžasnou, že jsem to na jablíčkách v tomto akordu nikdy neviděl. Asi dva dny po svátcích přišel do našeho pokoje na vizitu přednosta kliniky, pan universitní profesor MUDr. F. Kromě vynikajících lékařských a jiných vlastností byl znám také jistým druhem pedanterie, že v nemocničních pokojích, sobě podřízených, nesnesl nic jiného, než co tam bylo nezbytně nutno podle tradičních předpisů.\r\n„A to jsou vaše životní potřeby stejně tak složité, jako tento stolek?“ otázal se přísně. „Pane profesore, tu nejde o životní potřeby! Jsem však malíř a tyto větvičky a jablíčka poskytují mi svou krásou tolik potěchy a posily, že se mi zdá, jakoby mě pomáhaly léčit. Mně působí velikánskou radost a nikdo jiný si na ně dosud nestěžoval“. Pan profesor již více neřekl, usmál se a šel dále. Jednoduše řečeno: kapituloval před krásou.\r\n Z korespondence po několikaměsíční hospitalizaci\r\n o Vánocích 1958\r\n