Karel Nepraš

subtitle: Humor

type of document: podřazený dokument
parent document: České listy
imprint date: 2001
the number of reproductions: 3 čb
portrait photography: 1 čb
language: český

notes:
-
Sochaře Karla Nepraše netřeba uměnímilovné veřejnosti nějak zvlášť představovat. Účast na důležitých samostatných i společných výstavách se blíží číslu sto a jeho dílo mohli od roku 1957 do současnosti viděli návštěvníci výstav nejen doma, ale prakticky po celém světě. Je zastoupen ve všech sbírkách našich státních galerií, v Muzeu moderního umění v Paříži, v Muzeu Bochum, v Muzeu Sztuki v Lodži, v Kongresové knihovně ve Washingtonu a dalších zahraničních institucích a nejedno Neprašovo dílo zdobí interiéry soukromých sběratelů.
Karel Nepraš se narodil 2. dubna 1932 v Praze. V letech 1948 až 1951 studoval na pražské Keramické škole a v letech 1952 až 1957 pokračoval v sochařském ateliéru profesora Jana Laudy na Akademii výtvarných umění v Praze.
Umělec prošel vlivy informelu i neo-surrealismu, ale nejbližší se mu stala nová figurace ve své groteskní poloze, kterou obohatil osobitým a mnohovýznamným způsobem. V období normalizace se Karel Nepraš na několik let odmlčel - věnoval se restaurování. K tvůrčí práci se vrátil až ke konci let sedmdesátých. V roce 1990 byl přizván na pražskou Akademii výtvarných umění nejprve jako docent, později jako profesor.
V polovině padesátých let minulého století byl spoluzakladatelem a členem skupiny Šmidrové a na přelomu let padesátých a šedesátých zakladatelem (společně s Janem Steklíkem) Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu. Na počátku Neprašovy tvorby, jak ji vnímáme dnes, stála kresba - kreslený humor.
O tom však nechme promluvit samotného umělce: „Kreslený vtip, který vnímáte najednou a ne postupně, nelze odvyprávět - když vám ho budu vysvětlovat, není to ono, ale... v hospodě sedí slepci, číšník nese na talíři očka a host bez očí ukazuje prsty, že dvoje... Když se tohle řekne, je to opravdu blbé! Tak to byl, myslím, můj první vtip. Moc pilný jsem za bolševiků nebyl a po osmašedesátém mě moc netiskli. Nakonec mi to pomohlo, já začal kreslit volně a dělat humor pro sebe. Tehdy jsem začal už formulovat tu svou figuru - ty sochy. Začal jsem dokonce dělat figuru jenom o jedné noze, protože mi šlo o jiný význam, nemusela mít nohy dvě. Mé sochy tak vznikly z kresleného humoru..."