Grafika Naděždy Plíškové

author of the text: Ludmila Vachtová
page: 3-4
imprint date: 1968
type of document: Subordinate Document
language: czech
parent document: Naděžda Plíšková: Grafika,

notes:
-
Žijeme bohužel v období emancipace, naštěstí však stále platí odlišnosti druhu. Uvažuji-li o tom v oblasti výtvarného projevu, nechci tím tvrdit, že pro muže je vhodnější nástěnná malba, zatímco pro dámy vytváření miniaturních bibelotů, spíše chci upozornit na to, že interpretace jakéhokoli tématu budou rozdílné. Vystavené grafické listy to dosvědčují.
V podstatě jde o monotematické cykly, které patří k jakémusi soukromému deníku zkušeností s obecnějším dosahem. Trochu podobenství, nikdy ne moralita, trochu také zvědavá úvaha nad bezprostředními daty vědomí. Záznam je po všech stránkách přesný a věcný: kdyby tu byla rozhodující kompoziční analýza, pak bychom došli ke značně racionalistickému, až renesančnímu rozvrhu. Na této osnově se však odehrávají velmi křehké příběhy naznačených možností a komplikovaných vnitřních vazeb. Příběhy k odvíjení a ke čtení, u nichž nerozhoduje tolik pointa jako spíše mnohoznačnost jejich řetězení. Přednes, jehož důkladnost si v ničem nezadá s precizností rytin ze starých naučných atlasů, mohl by být označen za ušlechtilý, ale obsah se pohybuje spíš ve škále drobných ukrutností, ironií a sebeironií, tajemství, jež vězí za neočekávanými banalitami, a banálností majících svůj půvab ve vznešenu. Neboť to, co se po pravdě jeví Symfonií pro královskou večeři, má zároveň neméně oprávněný název Prsa na pekáči. Přitom tu deziluze není ani východiskem, ani cílem. Jsou to pravdomluvné a bezohledné záznamy, které dosáhly polohy velice dnešní citlivosti. Nikdy se tu však nekoketuje se sentimentem, lyrikou nebo krásou.
Kresba je klidná, velkorysá a perfektní, škála od hluboké černé k bílé přebohatá. Dalo by se snad i mluvit o staré metodě surrealismu a poetistických asociací, kombinované s novými pocity narativní figurace. Zdá se mi však, že důležitější je sám význam tohoto záznamu: pravdivé popsáni zákulisí lidských činů a situací. Žádné drama, spíš zátiší, organisované chirurgickým pohledem vědoucích očí.
Naděžda Plíšková se narodila roku 1934. Studovala v letech 1954—61 Akademii výtvarných umění u profesora Vladimíra Silovského a Karla Součka, pak 1958 až 1959 na Vysoké škole pro grafiku a knižní umění v Lipsku. Je s podivem, že se jí přes toto studijní zaměření nedostalo dosud příležitosti ilustrovat cokoli, natož pak knihu. V roce 1967 měla první samostatnou výstavu v Praze.