Obnošená výtvarnost profesora Obrovského
type of document: podřazený dokument
parent document: Národní osvobození
imprint date: 1947
page: 5-5
language: český
notes:
S prof. Obrovským jako malířem se vypořádal hned na počátku jeho dráhy zvěčnělý Bohumil Kubišta. Napsal o něm v r. 1910 do Času, že vyniká neobyčejnou technickou dovedností a manuální zručností, že však formovou řeč nahrazuje seskupením krásných předmětů, volbou zajímavých motivů a předmětnou symbolisacií a že už tím prokazuje naprostou nechápavost pro hlubší a nesmlouvavou podstatu umění. Zároveň upozornil na nebezpečí, jež by mohlo vzniknout pokusem o srovnávání mezi Obrovským a Mánesem, prováděném na základě zcela vnějších znaků, jež si Obrovský z Mánesa vypůjčuje
Bystrost Kubištova úsudku potvrzuje dnešní výstava Obrovského prací z let 1928-1947 v Salonu výtvarné dílo, ukazující, že se od zmíněného roku 1910 na tomto autoru vlastně nic podstatného nezměnilo a že ani pokusy o jeho pasování za pokračovatele a nástupce Mánesova se dosud nevzdaly svých práv. Je to stále totéž bravurní a efektní malování, založené na pozorování a zdůrazňování malebného povrchu, jež se svou planou technickou virtuositou a akcentováním hrubé smyslnosti vemlouvá měšťáku a jeho zkaženému vkusu a jež ustáleno na akademiích, činí tyto ústavy postrachem všech vážných umělců. Se skutečným výtvarným úsilím má však tato produkce, zatížená ateliérovým aranžérstvím, otřepanou symboličností a konvenční metodičností opravdu málo společného. Na tom nemění nic ani těch několik málo čestných a zcela náhodných výjimek, v nichž profil Obrovského vstupuje poněkud v příznivějším světle. Netečnost k živým výtvarným problémem, typická pro profesory Akademie a projevující se tak okázale v Obrovského obrazech, má své logické pokračování i v jeho plastice, trčící zcela v renesanční předloze.
fd
