Básnický svět malíře Aléna Diviše

author of the text: František Doležal
page: 5-5
imprint date: 1948
type of document: Subordinate Document
language: czech
parent document: Národní osvobození,

notes:
-
Alén Diviš, jehož pozoruhodné obrazy visí právě ve Vilímkově galerii, je v našem výtvarném světě neznámou osobností, cizincem nebo ještě lépe ztraceným synem, vracejícím se po 25 letech vzrušujícího života domů do Čech. Během této doby, jak se dovídáme z katalogu, pracoval v Paříži, putoval po Africe, Španělsku a Holandsku a od r. l939 do 1942 prožíval život stíhán a znovu dopadán ve vězení a v řadě koncentračních stanic ve Francii, Maroku a na ostrově Martinique. V r. 1942 přistál po dobrodružné pouti šťastně v New Yorku, kde žil až do r. 1946 a kde též vznikla vystavovaná produkce.
Svět Aléna Diviše toť svět vzpomínek, děsu a utrpení, formovaný temnou vznícenou obrazotvorností a úzce spjatý se vším, co tento malíř jako jeden z mnohých prožíval ve dnech, měsících a rocích války. Je to opravdově prožitý obsah doby, přepsaný do umělecké formy pomocí zkratky, náznaku, symbolu. Je to umění spirituální, bolestné, ironické, trpitelské, symbolické, expresivní – dílo vypjatých nervů, v němž se stýkají život a sen, ironie, skepse, pesimismus a víra, rozum a cit. Je to dílo temně romantického ducha, laděného do baudelairovských tónin.
Atraktivní, rudě planoucí cirky, rozpřádající před udivenými zraky diváků bizární strhující představení, zsinalá doupata, obezděná stěnami nestvůrných vězení, v nichž se odehrávají nejspletitější děje a kde jsou prožívány nejdramatičtější lidské osudy, pohledy do života skrytého za odhalenými zdmi velkoměstských obydlí, osudy vepsané do omítky věznic, vyprávění o životě v stlačených kajutách lodí, převážejících roztodivné náklady, lodi, bloudící černou nocí a hnané vlnami na skaliska, modré podvečery na molu, tiché interiéry, v nichž sídlí samota a klid a z nich září hlubokým vnitřním tichem podivné kytice, připomínající něčím van Gogha, náboženské symboly, ukřižování, z nichž prýští bolestně zanícený duch gotiky, tiché usmířené krajiny, kolébající se v měkkém rytmu, clowni, zaklínači hadů, černošské ženy, indiánské masky – to vše naplňuje thematický obsah Divišových obrazů.
Někam vedle Zrzavého, Šímy a Tichého by bylo možno zařaditi tohoto malíře, u něhož výtvarnost, směřující k výkladu tvarové stránky hmotné skutečnosti, jak jsem ji navyklí nazírat s druhého břehu, ustupuje básnickému obrazu, slovu, symbolu.
Třebaže lze mít proti takto zaměřené tvorbě leckteré výhrady, třebaže proti Divišově subjektivně pojaté lyrice lze postaviti lyriku dospívající k výrazu nadosobnímu, přece jen nelze popřít její sugestivnost a nepředstíranou opravdovost, jež ji předznamenává a jež je její základní vlastností. Pro československé výtvarnictví znamená Divišovo básnivé, extaticky vzrušené dílo bezesporné obohacení.