Doba bronzová

subtitle: www.revolverrevue.cz
author of the text: Viktor Karlík
imprint date: 2013/03/14
type of document: WWW
language: czech
web: Doba bronzová

notes:
-
Žijeme v zemi, kde se část obyvatelstva systematicky živí „těžbou“ mědi a jejích slitin, bronzu a mosazi. Zprávy ze všech koutů republiky průběžně informují o četných případech ukradených bronzových soch, zvonů či pamětních desek, měděných parapetů, okapů i dalších částí střech, mosazných klik, madel a mnoha dalších uměleckých či běžných předmětů z těchto materiálů. Zaznamenány jsou i případy „vyorávání” měděných kabelů ze země pomocí tahu automobilem.
Kdo podlehne touze získat finanční hotovost za kus mědi, postupuje zhruba následovně: Nejprve si vyhlédne cíl a pak, zpravidla pod rouškou tmy, příslušný objekt zcizí. Může si k tomu opatřit běžně dostupné nářadí: nůžky na plech, šroubovák, páčidlo, kleště či pilku na kov. Tato první část – vlastní těžba – je velmi snadná nejen z hlediska technického provedení. Policie u nás ani v tomto směru v podstatě nekoná. Když jsem na ni před lety po sedmé hodině ranní telefonoval, že se u nás v ulici právě těží měděné parapety, začali příslušníci věc řešit kolem jedenácté dopoledne. Mezitím uvolněné plechy si pak sběrači barevných kovů odnesli v klidu v podvečer, kdy už na ně na místě činu samozřejmě nikdo od policie nečekal a uvolněné plechy před svým odchodem nezajistil.
Po vlastní těžbě následuje otázka, kam se s takovou mědí z parapetů, ale třeba i s rozměrnou pamětní deskou podít. Ani to nepředstavuje problém, stačí zajít do sběrny. Kdyby to problém byl, tak by zloději těžko mohli těžit s takovou četností, neboť kdo jiný by si asi tak koupil kus měděného okapu nebo pamětní desku, třeba se jmény obětí nějakého neštěstí? U pamětní desky či plastiky se těžičům ovšem vyplatí ji pro jistotu rozřezat rozbrušovačkou a odlitek vůbec celkově trochu znepřehlednit, zde může pomoci i autogen. Každopádně se pak ve sběrně lépe odpovídá na případnou otázku po vlastnictví přineseného předmětu. S největší pravděpodobností ji ale vůbec nikdo nepoloží.
Slyšel jsem o sběrně, jejíž majitel provozuje současně nálevnu. Zde prý lze za měď hned i pít. Výkupní cena se pohybuje v rozmezí 60–70 Kč za kilogram. Pamětní deska formátu A3 váží zhruba 20 kg. Těžař tedy obdrží 1.400 Kč. Do sléváren se bronz potom prodává za 150–160 Kč za kilogram.
Důsledky celé situace jsou následující. Investoři se v dnešních Čechách už bojí nové pamětní desky a umělecká díla do veřejného prostoru nechávat z bronzu odlévat. Obrovské množství památek, památníků či hřbitovů je dnes vypleněno, zbaveno bronzových prvků, jež byly mimo jiné tradiční součástí hrobů a hrobek. Na mnohých domech a stavbách, včetně památkově chráněných, dnes poslední metry nad zemí u měděných okapů nahrazuje nehezký plast, nebo je jistí omotaný ostnatý drát. Řada bronzových památek byla zničena navždy, neboť neexistuje sádrový originál-model ani dostatečná fotodokumentace. Na vstupních dveřích budov bylo oloupáno neuvěřitelné množství drobných ozdobných prvků z mosazi a mědi, ukradeno bezpočet klik. Příkladů budou dnes už bez přehánění nejméně tisíce.
Sečteno a podrženo: Tlupy primitivů napojených na cynické výkupčí v prostředí přinejmenším neschopné policie a státní správy tak změnily v posledních dvaceti letech v Čechách jedno paradigma. Nastala nová doba bronzová, obrácená naruby.
Věc by přitom byla snadno řešitelná, obdobně jako třeba úklid chodníků. Vždyť třeba u našich německých a rakouských sousedů takové problémy neexistují, měď se tam prostě nekrade (pokud tedy zrovna nedorazí nájezdy českých sběračů), protože to tam mimo jiné není zdaleka tak snadné zpeněžit – snadnost prodeje je pro tento místní fenomén klíčová.
Vrcholem dnešní doby bronzové v Čechách by mohlo být ukořistění alespoň bronzového ohonu hřebce Arda, na kterém sedí patron země. Kdyby však někdo vytěžil celého svatého Václava, bude moci ve sběrně patrně zcela bez potíží požadovat, případně propít celých 385.000 Kč, neboť socha má 5,5 tuny.