(Ne)Moc
type: kolektivní
place of exhibition: DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art
date of exhibition: 2022/06/03 - 2022/11/06
note:
-
„Nebyl jsem nemocný, byl jsem mocný až moc.“
Zdeněk Košek o období, kdy řídil počasí na celém světě, 2003
Touha po moci je hnacím motorem dějin, konstruktivním hybatelem i destruktivní silou. Ve stínu autoritativních mocnářů stojí bezejmenné zástupy bezmocných, kteří slouží jako vykonavatel mocenských her i jako jejich publikum. Záměr uspořádat výstavní projekt, který by mapoval, jak se dualita moci a bezmoci odráží v současném umění, vznikl několik let před pandemií covidu-19 i před válkou na Ukrajině, které téma postavily do zcela nové perspektivy. V ostrém světle nyní vystupuje patologie osobností potentátů, absurdita fungování některých institucí i slepá poslušnost davu. Strach a pojmenování nepřítele se vyjevují jako efektivní prostředky v prosazování mocenských cílů. Co bylo považováno za šílené, stává se normou. Nemoc mocných a moc bezmocných získávají nové obsahy.
Vyostřená optika umělců přizvaných do projektu (Ne)Moc a místy až vizionářský vhled nabízí nekompromisní pohled na současnost i na historii, která se, jak známo, opakuje. Výstava zároveň klade otázku, kde končí normalita a začíná „nemoc“, a pokouší propustnost kategorií art brut a současného umění.
Letos si připomínáme sté výročí od vydání knihy Bildnerei der Geisteskranken (Výtvarná tvorba duševně nemocných, 1922) psychiatra a historika umění Hanze Prinzhorna, který poprvé kriticky zhodnotil tvorbu psychiatrických pacientů. Publikace se stala jedním z inspiračních zdrojů moderního umění a přispěla k formulaci termínu art brut Jeanem Debuffetem (1945). Do této kategorie byla zahrnuta tvorba nejen duševně nemocných, ale i dalších spontánních tvůrců, jako například spiritistických médií, společenských outsiderů a dalších solitérů. V dílech autorů a autorek art brut patřily otázky moci a bezmoci (často
nahlížené prizmatem duševní nemoci) vždy mezi zásadní témata.
Art brut vychází ze subjektivního vnímání reality a osobních mytologií autorů, kteří se ve svých paralelních světech často pasují do rolí vládců, dobyvatelů i spasitelů – supermanů, jezdců Apokalypsy i mesiášů. V jejich dílech se objevují symboly moci (hákový kříž, rudá hvězda, srp a kladivo, kříž) i její prostředky (zbraně, mučicí nástroje, mříže a klece). Jiní autoři se projevují jako demiurgové-kartografové, kteří nad reálným či vyfabulovaným územím získávají kontrolu tak, že jej zaznamenávají a tím jej symbolicky ovládají. Specifickou skupinu tvoří vědci-badatelé, kteří se snaží objevit prazákladní vzorec, jenž by ovlivnil jejich život i existenci celého lidstva. V neposlední řadě jsou zde oběti a disidenti, kteří okolní svět vnímají jako nepřátelské území, před nímž je třeba se uměleckým aktem chránit či se od něj naprosto izolovat.
Do dialogu s autory řazenými do art brut vstupují současní umělci často etablovaní na globální umělecké scéně, aby nabídli svoji interpretaci tématu moci, bezmoci a nemoci a vyjádřili se k aktuálním politickým, společenským, rasovým i genderovým problémům.
dox.cz
