Lubomír Šlapeta (1908 - 1983) - Čestmír Šlapeta (1909 - 1999): Architektonické dílo

date of exhibition: 2004/08/05 - 2004/09/05
institution: Galerie Jaroslava Fragnera
type of exhibition: kolektivní

notes:
Výstava architektonického díla bratří Lubomíra a Čestmíra Šlapetových je prvním pokusem o retrospektivu dvojice tvůrců, která zásadním způsobem ovlivnila tvář meziválečné architektury na severní a střední Moravě. Dřívějšímu publikování jejich díla bránily ideologické důvody – Lubomír Šlapeta byl zhruba deset let po svém nuceném odchodu z olomoucké univerzity vyloučen v roce 1958 také ze svazu architektů, Čestmír Šlapeta v roce 1967 emigroval do Německa; jejich jména měla být před rokem 1989 odsouzena k zapomnění. Dílo obou bratří se tedy mohlo svobodně rozvíjet jen v druhém desetiletí předválečného Československa; v poválečných letech až na občasné výjimky pouze živořilo. Bratři Šlapetové přitom patřili k nejtalentovanějším příslušníkům tzv. druhé generace českých funkcionalistů.
Zásadním přelomem v životě místeckých rodáků se stala léta strávená na Akademii umění a uměleckých řemesel v dnešní Wrocławi (předválečné Breslau) u profesorů Adolfa Radinga a Hanse Scharouna. Na přelomu 20. a 30. let akademie představovala vedle proslulého Bauhausu nejvýznamnější umělecké centrum střední Evropy; z hlediska vývoje funkcionalistické tvorby pozoruhodné zejména její „organickou” mutací. Pro svůj nesporný talent byli bratři Šlapetové oběma profesory záhy přizváni ke spolupráci v jejich soukromých kancelářích jak ve Wrocławi, tak zejména v Berlíně. Po návratu ze studijní cesty do Spojených států na přelomu let 1930–1931 si pak otevřeli vlastní ateliér v Ostravě s pobočkou v Praze – tu však byli pro sílící recesi ve stavebnictví, provázející velkou hospodářskou krizi, nuceni o dvě léta později uzavřít. Až do roku 1936 spolupracovali v ostravské kanceláři, pak se jejich cesty rozcházejí, neboť Lubomír se odstěhoval do Olomouce a nadále spolupracovali jen příležitostně. Lubomír Šlapeta pracovně navštívil svého milovaného učitele Scharouna v průběhu třicátých let ještě několikrát a znovu s ním navázal spolupráci o tři desetiletí později, v době, kdy již slavný tvůrce projektoval nejprestižnější západoberlínské i další stavby.
Doménou tvorby bratří Šlapetových se ve třicátých letech stala problematika rodinného domu. Řešili ji přitom v celé škále od minimálního, leckdy standardizovaného obydlí až po výpravné individuálně pojímané stavby. Jejich tehdejší dílo je pozoruhodné jak po výrazové, tak po dispoziční stránce – prozrazuje totiž usilovnou snahu po neustálém variování a inovování vzájemných vztahů mezi jednotlivými funkčními požadavky a nároky. Vyvrcholením, ať již na Ostravsku, Opavsku, v Beskydech nebo na Olomoucku se stalo zejména několik výjimečných vil, výjimečných především v rámci celé tehdejší československé architektury. Úsilí po ztvárnění individuálních požadavků stavebníka, stejně jako po co nejoptimálnějším zasazení stavby do přírodního rámce ústilo v kreace emocionálně působivé „obytné krajiny” s prolínáním exteriéru s interiérem domu. Od konce třicátých let se pokoušeli uplatnit také v oblasti kulturních objektů, zejména divadel – přes účast a vítězství v řadě soutěží však většina jejich projektů zůstávala pro nepřízeň následujících desetiletí pouze na papíře.
- pz -