Sedmá olomoucká kašna

date of exhibition: 2000/12/07 - 2001/01/14
institution: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
type of exhibition: autorská

notes:
Salon
Po zkázách Třicetileté války přestala být Olomouc hlavním moravským městem. Hluboké pokoření se stalo zdrojem dlouhá staletí trvajícího traumatu. Olomoučané se s ním ovšem nehodlali smířit a usilovali o návrat k někdejší slávě. Jedním z prostředků, který k ní měl napomoci, se stala i nová monumentální výzdoba města, která měla všechny – zdejší obyvatele, příchozí i vídeňský dvůr – upozorňovat na to, že se pohybují na půdě starobylého města. Města tak starobylého, že jeho kořeny souvisejí s bájným založením nejslavnějším z vladařů antického Říma Gaiem Juliem Caesarem. I to se stalo jednou z pohnutek k budování souboru kašen na přelomu 17. a 18. století. Tyto všestranně náročné akce byly zakončeny slavnostním vysvěcením sloupu Nejsvětější Trojice, který zase odkazoval na další báji o tom, že před půl tisíciletím bylo porážkou Tatarů pod zdejšími hradbami vlastně zachráněno západní křesťanstvo. A výzdobu hlavního městského prostoru – Horního náměstí – v té době dotváří i celkově restaurovaný orloj.
Poslední zamýšlený článek v této mozaice se však přesto nezdařilo uskutečnit. Měla se jí stát sedmá kašna, připravovaná rovněž pro Horní náměstí. Podobně jako u starších fontán, sáhli i zde Olomoučané po antické pověsti. Tentokrát s příběhem řeckého básníka Áríona, který nabyl značného jmění v zámoří, a když se pak s ním plavil domů, byl přepaden lodníky, rozhodnutými okrást jej a posléze i zabít. “Vás o svůj neprosím život, ale o to vás prosím, na lyru zahrát bych směl”, vyprávěl jeho příběh Ovidius. A poté, co sáhne do strun, vrhne se básník do moře. Náhle se však vynoří delfín, který jej nakonec na svém hřbetě dopraví domů, do Řecka. A Ovidius dodává, “ Bohové vidí čin dobrý. Vzal Jupiter delfína v nebe, ke cti a ozdobě přidav devět mu zářivých hvězd”. Poslání tohoto příběhu je jistě dodnes zřejmé. Připravovaná kašna měla všem a zejména panovníkovi připomenout: Hle, takové město, s takovými kořeny a s takovými zásluhami přece není možné pokořovat a zbavovat výsad – odměnou za vrácení uloupeného bývá výstup na nebesa!
Návrhy sochaře J. A. Richtera z roku 1751 však byly o dva roky později zamítnuty a neuskutečnil se ani projekt architekta F. Brunnera na gloriet z roku 1846, který měl být vztyčen nad Křížovou studnou, otevřenou na místě plánované kašny. I ta však byla počátkem 20. století nahrazena veřejnými záchodky.
A tak báji o Áríonovi, s níž se Olomoučané natolik identifikovali, připomínala nakonec jen nástěnná kašna umístěná v letech 1895 – 98 jako pozadí pomníku císaře Františka Josefa I. na radniční stěně. I ta však byla v roce 1948 zbavena sousoší chlapce na delfínu – novověkého pokračování barokní alegorické mluvy.
Když tedy vrcholily přípravy k současné komplexní rekonstrukci Horního náměstí, byl do základního programu zahrnut i požadavek na vytvoření sedmé olomoucké kašny s námětem Áríonova příběhu, který je ostatně pro město aktuální dodnes. Městská rada se pak obrátila na zdejšího rodáka Ivana Theimera, který vytvořil řadu fontán a památníků v zahraničí, aby se ujal i tohoto díla. Na dnešní výstavě však nebudou představeny pouze jeho návrhy a variace k olomoucké kašně ( mají mimo jiné sloužit i jako podklad k veřejné diskusi o této otázce ), ale i dokumentace jiných realizací, které autor od roku 1989 uskutečnil nebo rozpracoval pro naši zemi.
- pz -