Libuše Moníková: Moje knihy jsou drahé / Meine Bücher sind teuer

date of exhibition: 2008/02/07 - 2008/04/13
institution: Památník národního písemnictví

notes:
Český návrat Libuše Moníkové
V Památníku národního písemnictví představují uznávanou autorku
Moje knihy jsou drahé – to je název výstavy, která v pražském Památníku národního písemnictví do 13. dubna představuje názory i inspirace spisovatelky Libuše Moníkové (1945–98), která patří k pozoruhodným, i když nesnadným postavám česko-německé literatury. Od 70. let žila v Německu a německy také psala.
Název výstavy odkazuje k autorčině přesvědčení o pohlcujícím aspektu umění: na jednu stranu se smrti vzpírá, na stranu druhou se jí přibližuje – bere čas, síly, zdraví. „Na obligátní dotazy po překladech a po českých vydáních svých knih mohu jenom opakovat: moje knihy jsou drahé. Stály mě zdraví a léta mého života. V případě Fasády to bylo pět roků. Flaubert nad svojí poslední knihou Bouvard a Pécuchet, která patří k největším románům světové literatury, zemřel vyčerpáním. Spisovatelství je vražedné povolání,“ řekla Moníková v jednom ze svých posledních rozhovorů.
Jejích knížek si v zahraničí vážili: za román Fasáda obdržela v roce 1987 prestižní Cenu Alfreda Döblina, v Rakousku ji odměnili Cenou Franze Kafky. Naproti tomu do Česka přicházela její díla pozvolna. Dodnes není v češtině dostupná celá její tvorba – včetně první knihy z roku 1981 Újma (vyšla slovensky) a té poslední, nedokončeného románu Závrať.
„Zpočátku jsem tápala, jak zprostředkovat autorku a její dílo tak, aby byla přístupná nejen odbornému publiku,“ říká kurátorka výstavy, germanistka Lucie Koutková, která vycházela z autorčiných děl, ale i z pozůstalosti uložené v památníku. I proto se ve výstavním katalogu objevují neznámé rané texty z počátku 70. let. Jsou to nejčastěji momentky se zvláštní, až kafkovsky mrazivou náladou – nenadálý odjezd matky v dětství, (ne)povedený třídní večírek, nákup, kde vypravěčku předběhly neomalené zákaznice. Ostatně Kafka byl jedním z nejhlubších podnětů Moníkové, obdivovala jeho smysl pro humor a zdůrazňovala podobný český přízvuk jejich němčiny. Návštěvník výstavy si ten „český duktus“ může i poslechnout – v unikátním dokumentu z roku 1992, jediném známém záznamu autorčina vystoupení v Česku. Moníková diskutuje na Karlově univerzitě o pražské německé literatuře.
Výstava je v malém sále a logicky neobsáhne všechny peripetie života Moníkové. Spíše se noří do autorčina vidění a vnímání, její literatury, plné odkazů na české (a zejména pražské) reálie. Vyzdvihuje humor i ženskou identitu, význam mytologie, hudby, filmu i výtvarného umění. Když prý Moníková nemohla psát, kreslila si. Natočila i vlastní film, nazvaný Kdo nečte, nezná svět. Svět Libuše Moníkové je proměnlivý. Můžete se jím nechat inspirovat a přijmout poetickou výstavní pozvánku – mezi informačními panely je totiž vyříznutý čtverec, skrze nějž se dá shůry pozorovat město.
Alice Horáčková
Převzato z: Mladá fronta Dnes 27. února 2008