Disegno interno
type: kolektivní
place of exhibition: Karlin Studios
date of exhibition: 2007/10/10 - 2007/10/28
note:
Několik poznámek jak výstavu číst:
K instalaci:
Výstava se snaží být jakoby obrácená naruby. Její rub je lícem. Podobně, jak se nám často stává u rychle svlečeného trička. Když se svlékneme, zjistíme, že jsme tričko obrátili rubem nahoru. Vidíme neupravené švy, lemy a hrubou tkaninu. Je to ale struktura, která drží povrch a umožňuje mu být tím, čím chce být: vstřícnou a "povrchní" krásou. Není to obvyklý jev i v procesu vzniku a komunikace umění? Potřeba odkazovat ke kráse je v dnešní praxi umění značně retardována a umenšena. Ta situace je důsledkem rozšířeného poznání. Víme, že za povrchem každé květiny jsou buňky, žijící v těsné blízkosti virů a patogenních mutací. Víme, že za každou něžnou tváří jsou snopy svalů, nervů a tkání, jak třeba ukázala výstava Bodies. Právě proto jsem měl chuť teď a tady inklinovat spíše ke kráse. Ovšem ke kráse, která je polemizovaná a místy se vytrácí. Zajímala mě krása, v jejímž povrchu je cítit právě ona odvrácená struktura rubu.
Ke kontextu:
Manýrismus vnímáme jako sloh spjatý především s koncem renesanční periody. I když, podobné jevy můžeme pozorovat v každé pozdní fázi: v helénistickém Řecku, u krásného slohu v gotice, u rokoka. Možná ale, že ze vzdálenější perspektivy se bude jevit i naše doba jako období končícího slohu? Rozhodně, strategii některých umělců tak lze popsat.
Ke komunikaci:
DISEGNO INTERNO je výstava, kde vystavené práce vykazují určité manýristické prvky ve vztahu ke skutečnosti a v jejím přepisu. Disegno interno je italský výraz pro umělcovu vnitřní představu, jeho vnitřní model, kterým zušlechťuje surovou realitu a vztahuje se spíše k již hotovým vzorům než ke skutečnosti samotné. Je zajímavé sledovat, jak se nyní tato strategie uplatňuje a přenáší i do vztahů mimo vizuální jazyk. Mám tím na mysli situace, kdy rezignujeme na opravdový a přímý bezprostřední kontakt se skutečností a na možnost smysluplně ovlivňovat realitu a dění kolem sebe. Místo toho vytváříme samy o sobě stojící a neintegrované modely chování. Naše vlastní značky, které místo komunikace a interakce vytváří autoidentifikační sítě. Tato strategie by se dala opsat slovy: "Jsem, pokud vytvářím vlastní interní představu." Nebo: "Jsem pokud se odrážím sám v sobě."
K jedinečným:
Ano, jsou jedineční! Anetta Mona-Chisa používá humor a vtip jako svoji základní komunikační strategii . Ondřej Brody má odvahu jít do krajnosti i v těch nejtrapnějších situacích. Tereza Talichová používá komiksové zkratky i v těch nejosobnějších příbězích. Veronika Bromová odkrývá své nejromantičtější představy. Tereza Janečková je radikální i tehdy, když je úplně potichu. Marek Ther si obsesivně hraje s konvenčními stimuly. Bára Prášilová je módní i mondénní. A všichni používají své tělo, svou fyziognomii, fakt své existence jako středobod jejich jedinečného poměřování SVĚTA.
3.10.2007 PAVEL HUMHAL
(http://www.futuraproject.cz)
Disegno interno
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)
pohled do expozice / installation view\r\n(http://www.futuraproject.cz)