Ladislav Fládr 1935-2007

date of exhibition: 2008/01/17 - 2008/02/27
institution: Galerie města Plzně, podzemí
type of exhibition: autorská

notes:
-
Umanutý kubista Ladislav Fládr (1935 – 2007)
Ladislav Fládr se narodil 27. 6. 1935 v Chlumčanech u Plzně. Absolvoval klasické gymnázium, v r. 1954 nastoupil na Pedagogickou fakultu. Zde působil citlivý a bravurní malíř Jan Wenig, který se tehdy v klasicistním duchu vracel ke kubistickému odkazu. Fládr tak Wenigovým prostřednictvím získal první podnět k celoživotnímu slohovému zaměření své tvorby. Tuto orientaci záhy prohloubil přechodem na PF v Prešově (J. Hlavsa). Díky vzdálenosti od centra i obávaného Západu tam vládly svobodnější poměry, bylo tu možno otevřeně navazovat na velkou tradici českého sochařského kubismu a vstřebávat i aktuální podněty z Vídně, v níž působil vynikající Fritz Wotruba, který jedinečným způsobem přetvářel kubistický odkaz v duchu archaizující expresivity elementárních forem. Fládr se ovšem přiklonil ke klasickému formotvornému principu kubismu, který chápal v rozpětí celoživotního díla jako metodu čitelné výstavby a logické traktace hmoty v prostoru vyjadřující harmonický skladebný princip. Vysokoškolská studia ukončil v r. 1958. Následujícího roku se vrátil do Plzně a začal vyučovat modelování na LŠU, kde později působil jako ředitel výtvarného odboru, od r. 1992 se stal jejím ředitelem (Lidové školy umění byly v té době přejmenovány na Základní umělecké školy - ZŠU). Během svého dlouhého působení kultivoval výtvarné vnímání a řemeslně-praktické schopnosti desítek žáků, ať už provždy laických zájemců o modelování a výtvarnou tvorbu či vážných aspirantů na uměleckou dráhu. Fládrova pedagogická síla spočívala v pevném ukotvení vlastního výtvarného názoru, ve víře v nutnost rovnováhy racionální a intuitivní složky, neboť intuitivně hledaný obsah a výraz ozřejmovalo logické protvarování hmoty založené na přirozené tektonické skladbě.
Tvorbu Ladislava Fládra charakterizuje nepolevující věrnost principům klasického kubismu v postkubistické epoše. Došlo zde ke šťastnému spojení autentického chápání tvárných principů světa a tvárné metody kubismu: „… zažité taktilní procesy přesahují podobu impulsu pro jedinou tvůrčí etapu, a proto se mohou stát autorovým celoživotním tvůrčím vyznáním.“ (B- Losenický). Fládrova kreativní zkušenost nevyvěrá z pouhého poučení kubistickými principy, nýbrž z niterně akceptovaného přístupu k formě a její prostorově-objemové traktaci. Také tematicky je ukotvena ve figurálním názoru, který ztělesňoval humanismus moderny 10. - 30. let minulého století. Připomeňme, že toto idylické východisko bylo v kontextu oficiální tvorby totalitního státu obsahově i výrazově široce devalvováno. Řada autorů Fládrovy generace se podřídila zobrazující strategii oficiální ideologie a založila svoji práci na obsahově prázdných, o to nabubřelejších schématech normalizační figurace, těžící v 70. - 80. letech ve své bezradnosti z některých formálních momentů moderny, zejm. právě kubismu. Stylově intaktní tvorba Ladislav Fládra zůstala v tomto ohledu původnímu étosu kubistického názoru pozoruhodně věrná. Není přitom třeba zakrývat, že až umanuté trvání na slohovém názoru, který se vývojově uzavřel před řadou desetiletí, ztělesňuje konzervativní pozici odmítající aktivně reflektovat živé výtvarné dění a do jisté míry rezignující i na ambicióznější vlastní tvůrčí vývoj. Ladislav Fládr proti této ztrátě postavil objektivitu a bytostný tvůrčí realismus kubismu, hodnoty tolik zdůrazňované Vincencem Kramářem, a vytrvale je připomínal v době, kdy extrémně relativizované umění jen obtížně hledá svoji definici.
Petr Jindra, www.galerie-plzen.cz