Residence 09

date of exhibition: 2009/09/01 - 2009/10/31
institution: Centrum pro současné umění Futura
type of exhibition: kolektivní

notes:


V rámci projektu Residence 09 představuje FUTURA díla třech zahraničních umělců Manuely Viery-Gallo (CH), Tamáse Kaszáse (HU) a Marlona de Azambuji (BR), kteří se za poslední čtyři měsíce zúčastnili rezidenčního programu v Praze. I přes to, že díla nejsou tématicky či formálně spjata dají se chápat jako druh reflexe českého prostředí, umělců pocházejících z odlišných kultur a koutů světa.
Instalace Cannibal Manuely Viery-Gallo, která tématicky navazuje na sérii zabývající se domácím násilím, se skládá z prvků performance a videa. Video je jakousi koláží, sestavenou ze dvou jak tématicky tak technicky odlišných obrazců. První je černobílý film točený na 16mm celuloid, zobrazující bizardní osobu, která v rušném centru Prahy rozbíjí porcelánové nádobí. Druhý záběr je výzvou pro kanibalizaci diváka skrze ztělesnění se s postavou kanibala zažívá pocit neomezené svobody, která vůči osobám v jeho okolí nezná hranic. Porcelánové nádobí je pro umělkyni symbolem slušného chování v moderní společnosti. Tím, že diváka navádí k aktu rozbíjení jednotlivých kusů porcelánu, se snaží probudit nekontrolovatelné zvířecí instinkty, které se ukrývají v podvědomí každého z nás. Zážitek ztělesněný v díle Cannibal vybízí návštěvníka jak ke shlédnutí videa tak k vlastnímu prožitku vycházející z jeho osobní svobody uvolnit naakumulovaný hněv, nabourat současné kulturní normy i kolektivní charakter dobrých mravů.

Symbol Rehab Tamáse Kaszáse je formální studií symbolů, které se objevovaly v dobách komunismu v zemích východního bloku. Ve svém díle Kaszás očišťuje symboly od jejich negativní konotace z dob socialismu a využívá jejich mnohdy progresivní design k vytvoření nových významů. Za použití počítačové techniky byly symboly očištěny od textů a jiných spojení se socialistickou propagandou. Z modifikovaných symbolů pak byla vytvořena koláž postavená nejen na čistě estetických a formálních prvcích, ale také na hodnotách, nezávislých na režimu. I přesto, že tato hra s estetikou může být vnímána jako strohý formalismus, i s formalismu mohou vzniknout politicko utopické vzorce, které i přes nemožnost své realizace mohou fungovat jako inspirace při snaze změnit současné politické a sociální mechanismy.

Oproti výše zmíněným umělcům se Marlon de Azambuja nechal ve svém díle doslova strhnout pražským prostředím. Jako základní inspirace sloužila Azambujovi zejména architektura, historie a kubistický design tohoto hlavního města. Jeho pohled na tyto aspekty Prahy však nabízí divákovi nové čtení, které není slučitelné s pohledem klasického turisty a skládá se spíše z upřímných dojmů umělce, který přichází z kultury velice odlišné té české. Dílo skládající se z projekce série fotografií a intervence v prostorách galerie je tak jakousi snahou o mezi-kulturní výměnu.

(http://www.futuraproject.cz)