Dušan Záhoranský: Necenzurovaná verze

date of exhibition: 2010/02/25 - 2010/03/21
institution: Karlin Studios
type of exhibition: autorská

notes:


Bývalo dobrým zvykem, aby se na konci filmu, než se rozsvítila světla, objevil nápis „Konec“. Jednoduché slovo jasně oddělilo fikční svět od toho skutečného. Diváci, kteří do té doby, zatuhlí ve svých křeslech, sledovali pohyblivé obrazy, se pak museli sami dát do pohybu, aby se v reálném světě mohl odvíjet jejich vlastní životní příběh. V instalaci Dušana Zahoranského stojí Konec na začátku, respektive u vstupu do prostoru instalace. Distanční prvek, který u filmu značí, že je potřeba vrátit se do reality, v tomto případě naopak vyžaduje přechod do estetického režimu vnímání.

Uzavření galerie, která jinak volně navazuje na další prostory Karlín Studios, jasně ukazuje, že v tomto případě je do sémantické hry zapojen celý prostor. Jednotlivé objekty, které se v něm nacházejí, dílem přispívají k celkovému narativu výstavy, aniž by přitom postrádaly autonomní kvalitu. Nejtěsněji je přitom na zmíněný příběh o letním kině navázán dominantní prvek instalace, řada sloup(k)ů, které svým zmenšováním evokují iluzi hlubokého prostoru: efekt, který se z renesanční malby přenesl postupně až do fotografie a do filmu a navzdory své arbitrárnosti se stal ekvivalentem realistického zobrazení. Efekt, který v prostoru fikčního světa divák jasně identifikuje jako prostorovou zkratku, se ovšem při procházení instalací hroutí, sloupky se nezmenšují pouze jako, ale doopravdy…

Auru uměleckého díla spojoval Walter Benjamin s jeho „tady a teď“, zakotveností v tradici, v kultu. Tady a teď, respektive Here and now (2008, 2009) se jmenuje i dvojice textových objektů Dušana Zahoranského. Slova, kterými jsou objekty tvořeny, jsou dostupná pouze tehdy, pokud se kolem nich divák aktivně pohybuje – mění úhel pohledu a upevňuje tak svou vazbu s dílem s identickém prostoru a čase. Pro Letní kino přišel D.Z. s novou variantou tohoto objektu. There/Then (2010), situovaný na pomyslném úběžníku instalace je určitou antitezí zmíněných starších objektů, obě slova jsou dostupná simultánně, nabízí se jedinému, stabilnímu pohledu. Ambivalentní čtení There/Then může ovšem vyniknout pouze ve významovém rámci daném celkem instalace.

Podobné napětí mezi autonomními kvalitami jednotlivého objektu a celkovým čtením instalace je charakteristické i pro další díla, s nimiž se v Letním kině setkáme (Pokladna, Promítač, Hlediště). Specifické místo má ve výstavním celku dílčí projekt, který D.Z. realizoval ve spolupráci s Pavlem Karouzem. Jedná se o intervenci v pražském parku Folimanka, spojenou s plastikou gymnastky od akademického sochaře Václava Frýdeckého. Práce Pavla Karouze v mnoha ohledech souzní se sérií intervencí do veřejného prostoru, jež D.Z. uskutečnil a dokumentoval během loňského roku (Mimikry). Drobné zásahy, které ozvláštňují nenápadná, až banální městská zákoutí, mohou připomenout způsob budování filmových scén v městských exteriérech, kde se výsledný tvar sestává z těžko rozlišitelné směsi autentických prvků a dodatečné „kašírky“.

Dušan Zahoranský se svou aktuální instalací přiřazuje k dalším umělcům, kteří se na naší scéně věnují formulování vztahů mezi instalací a narací (za zmínku jistě stojí práce Jána Mančušky nebo Tomáše Svobody). V Karlín Studios přitom D.Z. nesměřuje k dokonale koherentní formě – jednotlivé prvky jsou v instalaci řazeny příliš volně na to, aby pouze vyplňovaly dané místo ve scénáři. Tento přístup ponechává více prostoru pro aktivní vstup diváka, pro to, aby základní strukturu doplňoval z pozice vlastní subjektivní zkušenosti.

Jan Zálešák

(http://www.futuraproject.cz)