Ria Prusa, Miroslav Prusa: Iluze v barvách

date of exhibition: 2010/09/08 - 2010/10/22
institution: Galerie Dion
type of exhibition: kolektivní

notes:
-
Potřeba krásy a poezie u jedinců, byť i původně umělecky neškolených, vyvolává touhu po vlastní tvorbě, podnětem a inspirací k výtvarné výpovědi se stávají osobní vzpomínky, sny a představy; takto bychom mohli poukázat na kořeny malby manželské dvojice Rii a Mirka Průšových, prezentující výstavou v Galerii Dion výběr svých prací z posledních let. Jestliže společným rysem obou umělců je výtvarná sensibilita, výrazná barevnost a expresivnost obrazů, výraz jejich děl se rozchází do protikladů: oproti poetickým vysněným krajinám malířky její partner staví abstraktní kompozice barevných struktur a malířských gest.
Ria Průšová se výtvarné tvorbě začala věnovat na konci 60. let, po emigraci do Kanady (v roce 1968). Zprvu ve spolupráci s manželem navrhuje a realizuje autorské šperky, zakládá zlatnickou dílnu a vede prodejní galerii, aby posléze, po absolvování kurzu v McCormick Art Studio (1973), se oddala tvorbě volné. V ní uplatňuje a v dílech nabízí svůj bezprostřední vztah ke světu, zvláště ke krajině; proto se i autorčina spontánní účast s obrazovými náměty promítá do forem vně postupů profesionální malby a ústí v osobitý výraz. Snaha o vyjádření citů potlačuje zájem o přesnost perspektivy (Ostrovy), umocnění výpovědi je zprostředkováno používáním čistých barev při skladbě tvarosloví kontrapunktem dílčích monochromních ploch (Oko bouře; Červený strom). Tématem obrazů jsou krajiny, které umělkyni poutají a k nimž má osobní citový vztah (Oráčov, vizuální poéma na obec poblíž Rakovníka, místo častých rodinných pobytů), velká část díla však zahrnuje i krajiny imaginární, vycházející ze subjektivních představ a fantazie (Červené plachty; Sahara). Obrazy Rii Průšové tak jsou básnivým průmětem krajiny do vědomí člověka, zpětně přenosem jeho snů do podoby světa; jejich lyrická věcnost je tak i mementem vůči převládajícím racionálním kalkulům civilizace, poukazuje na potřebu životní poezie.
Mirek Průša (1944) po perokresebné tvorbě 60. let přešel k malbě v kanadské emigraci, zprvu uplatňoval techniku olejomalby, dnes maluje akrylem anebo kombinovanou technikou. V prvotním období vznikaly obrazy expresivních krajin na pomezí abstraktního výrazu, v další etapě, od roku 1998, vytvářel figurativní kompozice. Zatímco barevná a tvarová nadsázka krajin odrážela zjitřenost umělce a dávala promluvit jeho instinktu, figurativní tvorba vedle výtvarných zahrnula i sémantické zřetele, byla vedena jako vizuální výpověď o situaci člověka. Proto figurativní kompozice, často ve vidu seskupení těl, sledují ne tolik otázky proporcí vnější tělesnosti jako spíše problematiku tenzí mezilidských vztahů. Dnes - nejen jako antitéze předchozího, ale také jako vyústění poznání a osvobození malířského projevu - se umělec přiklonil k nezobrazující akční malbě, ke strukturálním kompozicím barevných hmot a spontánních gestických tahů štětce na bílé ploše pláten; mezifází, přechodem k čisté abstrakci (proto i některá současná díla nenesou konkrétní názvy) byly tachistické obrazy roztékajících se „krajin“ (Slzy pro Amazonii). Artikulace vizuálních prostředků: organizace struktur hmot a barev obrazových ploch, je přitom výrazem vnitřních obsahů: niterných pocitů a stavů mysli; umělec tak vyjadřuje ne skutečnost „před sebou“, ale „uvnitř“. Průšovy obrazy jsou tak i syntézou vitálního a existencionálního, vědomého i nevědomého, ve svém vyústění dotekem existence, setkáním s fenoménem života.
Ivo Janoušek
www.dionart.cz