Kameny a průzory Mirky Nové (1971-2011)

date of exhibition: 2011/04/28 - 2011/06/12
institution: Letohrádek Ostrov
type of exhibition: autorská

notes:
-
Výběr sochařské tvorby plzeňské sochařky Mirky Nové (1935) doplní soubor poprvé prezentovaných autorčiných kreseb



V letohrádku představuje Mirka Nová sochy a kresby. Je to však jenom výseč z její tvorby, která se dále uplatňuje v medailérské činnosti. Vzhledem k prostorovým možnostem letohrádku nebyla do výstavního souboru tato linie komorní tvorby zahrnuta. Zvolený retrospektivní pohled představuje sochařské objekty Mirky Nové, vzniklé od roku 1971 až do současnosti a poprvé na české půdě ukazuje také průřez kresebnou tvorbou autorky z let 2008 – 2011. Úvodní dílo z roku 1971, pod názvem Slunovrat, sochařka ještě vytvořila z tzv. měkkého kamene, ze slínovce. Od těch dob pracovala pouze s tvrdými, na opracování náročnými mramory, suchomastskými, nehodívskými a mořinskými specifických barevností. Při charakterizaci tvůrčích principů Mirky Nové je nejpřípadnější nechat promluvit autorku: „Nejdokonalejší estetický zásah do materiálu (kamene) dokáže jen příroda. Často závidím živlům, co ony dokáží“. Jakoby i ona v tvůrčím procesu si připomínala zásah blesku, který kámen rozlomil, vnímala sílu mrazu, jenž kámen rozpukal, či podstupovala omílání kamenů písky nebo tekoucí vodou…“Kámen pro mnohé sochaře znamená jen masu, hmotu, ve které uskutečňuje svou myšlenku, představu, ideu. Pro mne to však znamená především navázat dialog s vybraným syrovým kamenem.“ V sochařském vztahu, kdy kámen v jeho bytostné podstatě autorka myšlenkovou a rukodělnou prací pozdvihuje k lidským očím, mysli a poznání, demonstruje tvůrčí pokoru. „Neustále se ptám kamene, jestli mi dovolí jakékoliv zraňování, jestli je s novým tvarem spokojen, hladím ho a dotýkám se ho, aby mi odpověděl“. Můj dialog s kamenem – to jsou stovky úderů paliček, zubáků, špičáků a dlát. Otáčím kamenem a rozhoduji, bude-li stát vzpřímeně, nebo ležet, bude-li sám, nebo ponese-li další. Najdu místa, kde budu zasahovat – odebírat nebo opatrně využívat tvarů, jež budou vyčnívat. Slunce, dopadající na kámen, kterým pozvolna posunuji, je mým nejpřísnějším korektorem. Mohu tak sledovat osvětlení a rytmus na sebe navazujících tvarů, ohraničení stínů v prohlubních“. Mramorové objekty, neboli Kameny, jak je autorka nazývá, jsou ve své formální řeči sice abstraktní, připomínají více svoji geologickou podstatu a také jinou dimenzi svého trvání na světě než je jeden lidský život. Promlouvají také o tektonice, o vztahu nesoucích a nesených částí sochy, o tíze a balancování. Přesto díky citlivému sochařskému ztvárnění Mirky Nové jsou velmi esteticky působivé, klidné a tiché, volající po lidském dotyku. V kresbách tužkou se pak kameny odhmotnily a změnily se v průzory, neboli v průhledy mezi tvary, v průhledy do jiných světů lidského vnímání.