Jaromír E. Brabenec: Hra a tvrorba

date of exhibition: 2011/03/14 - 2011/04/22
institution: Galerie Dion
type of exhibition: autorská

notes:
-
Tvorbu a dílo Jaromíra E. Brabence (nar. 1934) má česká kulturní veřejnost možnost sledovat v podstatě až od roku 1990, od doby politických proměn v naší zemi a pádu zábran v cestování, tedy i volnosti zpětných návštěv. Umělec, rodák z Horních Počernic u Prahy, totiž v roce 1968 emigroval do Švédska, kde obdržel státní občanství a stal se záhy neoddělitelným členem tamní výtvarné scény. Galerie Dion autorovou výstavou rozšiřuje poznání Brabencovy stěžejní části tvorby v intencích geometrické abstrakce, výběrem exponátů z jeho početných souborů různorodých technik: malby, grafiky, vitráží i trojrozměrných objektů poukazuje na naplňování poezie konkrétního skladbou primárně jednoduchých, barevně akcentovaných prvků v artefakty prostřednictvím principu hry.
Východiska převážně konstruktivistického vidu Brabencových děl můžeme vysledovat již v jeho raných pracích, jejich náhledem v relaci s autorovým osobním životem. Uveďme, že umělec vystudoval reálné gymnázium v Praze, poté byl zaměstnán jako malíř porcelánu ve známém závodu Dux Duchcov aby přešel do Aera Vysočany jako letecký zámečník, po ukončení vysokoškolského studia na Technické fakultě VŠZ v Praze (1959) byl řadu let projektantem v podniku Projekta Praha. Vypěstované racionální a konceptuální uvažování směrovalo tudíž autorovu tvorbu 60. let k abstraktní malbě hledající ve vzájemných vztazích obrazových komponent řád světa a univerza; toto výtvarné cítění našlo i odezvu ve spoluúčasti na dobových výstavách: skupiny Křižovatka (1964) a manifestu tendence Nová citlivost (1968). Po odchodu do exilu Brabenec si doplňuje výtvarné vzdělání studiem uměleckoprůmyslové školy ( 1968/69 Konstfackskolan Stockholm), do další tvorby 70. let: asambláží a objektů z ručního papíru, skládaček Obálky, vstupuje vedle konceptu skládání dopisů a geometrického tvarosloví i haptický vjem materiálového povrchu, díla nesou existencionální podtext, podvědomě byla i vyrovnáváním s odloučením od vlasti (byla, jak vypovídá sám autor, „bodcem do mysli“). Následná tvorba od 80. let do dneška, ústící do mnoha materiálových a výrazových forem, je opětovným příklonem k barvě a k artikulaci vztahů základních geometrických tvarů. Můžeme sledovat kresby vycházející z linií a jejich síťoví, přecházejících od monochromních shluků k čistým barevným kompozicím, smalty od informelních struktur přecházející v geometrické kompozice kruhů a čtverců, akrylové a olejové malby směřující od zátiší ke skladbám geometrických kompozic až znakového charakteru; příbuzný styl a formu mají i pastely, grafické cykly a také vitráže, rozvíjející v kombinatorních postupech základní zvolené rozvrhy. Čistá barevnost ploch a hravost kompozic jsou výpovědí umělcovy duše, vyjádřením tužeb jeho výtvarného kréda, vysloveného verbálně po návratu z pobytu v Řecku: „sbírat kostky barev v jasu slunce a začít si hrát“. Brabencova tvorba ústí i do třídimenzionálních kreací, u kovových děl od stacionárních plastik vyúsťujících v závěsné objekty (cyklus Congratulations), u nichž vedle základního tvarosloví úlohu hraje vzájemná pozice elementárních segmentů (proměnlivá i rotací) a jejich povrchová barevná polychromie. Variabilní charakter, i když s odlišným vizuálním dojmem, mají také plexisklové objekty: skladby různobarevných akrylátových segmentů základních tvarů (čtverců, obdélníků, kruhů a elips) spojených čepy, tím s mnoha stupni volnosti, neboli s velkou poziční proměnlivostí tvarosloví celků; dalším variačním faktorem je zavěšování objektů na zeď či volně do prostoru. Specifickým pólem Brabencovy tvorby dekády let po roce 2000 jsou jeho „průrazy“, exteriérové kovové plastiky vytvářené perforací ocelových plátů explozí semtexu a vyplňováním vzniklých otvorů nehomogenními materiály; tato díla, nesoucí opětovně silný existencionální náboj, jsou výpovědí umělce k situaci dneška, mementem vůči projevům zla a teroru.
Expozice v Dionu je svědectvím umělcovy nezměrné invence, jeho tvůrčího principu odrážejícího starořeckou klasifikaci hry (zpřítomnělou Rogerem Calloisem) postulátem řetězce: alea – agón – mimikri – illingos/ kostka či hra – zápas – nápodoba – závrať. Výstava tak stvrzuje nejenom jeden z hlavních principů tvorby: hledání a nalézání poezie světa, návrat k čistotě mysli prožitkem radosti z hry; cesta vizualizace harmonie a kontrapunktů barev a tvarů prostřednictvím hry, řečeno s klasikem „illud mihi facere alea est – to je pro mne hra“, je i naplňováním dětských snů. V dnešním světě plném rozporů a více či méně skrytých hrozeb je tak Brabencova dílo nejenom dokladem originální a autentické tvorby, ale i Jitřenkou naděje návratu k přirozenosti světa, jeho řádu.
Ivo Janoušek
www.dionart.cz