Peter Sedgley: Kinetické a světelné objekty

date of exhibition: 1997/04/30 - 1997/06/29
institution: České muzeum výtvarných umění
type of exhibition: autorská

notes:
Peter Sedgley - původně architekt - patřil v polovině 60. let k protagonistům tehdy snad nejzajímavější umělecké scény - Londýna. Již tehdy byl jedním z těch, kdo propracovávali nové optické umění, zásadně proměňující způsoby výtvarného tvoření a vnímání uměleckého díla. Po počátečních černobílých realizacích se soustředil na práci s barvou, hledal různé možnosti jejího uplatnění jako nositele ryze optického sdělení. Pro toto období byly charakteristické obrazy, na nichž se v soustředných kruzích setkávaly různé stupnice barevných pigmentů. Kruhový charakter obrazů nebyl jen dobovým výrazem tématu Terčů (srv Jasper Johns a j.), ale především tím nejvíce neutrálním tvarem, který umožňoval odkrýt dynamické vlastnosti barevných vztahů. Podobně jako v dílech jiných umělců op artu se zde objevuje latentní pohyb, vznikající v oku vnímatele. Tento dynamický moment je posilován po roce 1967, kdy začal modifikovat působení svých obrazů nasvětlováním barevnými filtry a pohybem. Od roku 1976 pracuje Sedgley dál soustavně s dichroitickými skly, která mu umožnila nové způsoby práce se světlem a pohybem.

Na sklo s dichroitickou vrstvou dopadá světlo, které při změně úhlu podle pozice skla mění spektrum světelných odrazů. V té době se také stále víc vrací do Sedgleyho díla prostor, často prostor jevištní (festival v Donaueschingen a j.), ještě častěji však prostor, do něhož je divák vtahován a který ho obklopuje (Labyrinth v Berlíně, realizace v Berlině-Steglitz atd.). V nich barevné a světelné proměny často reagují na pohyb diváka, zvuky prostředí či proudění větru. Podobně i Sedgleyho objekty, v nichž využívá fotočlánky, reagující na proud přirozeného či umělého světla, a ve kterých dichroitická skla lomí světelné paprsky do stále se proměňujících konstelací doplňkových barev, jsou plné proměn. Je to svět, který v čistotě svého konceptu a své formy přináší barevné mystérium, které se dotýká především otázek času. Výtvarná estetika se tak sbližuje s časováním hudby, s níž ostatně Sedgley často pracuje ve svých instalacích a která je mu i často inspirací. V jeho díle se tak setkáváme s jedním z nejosobitějších a nejpůsobivějších řešení otázky po možném spojení výtvarného umění a umění odehrávajícím se v čase. V roce 1978 vytvořil umělec v rámci festivalu Kulturní týden v Mnichově devítimetrovou exteriérovou světelnou kinetickou plastiku s názvem Windforms. Je dokonalá svojí statikou a barevnou energií a lze na ní názorně dokumentovat tvořivé možnosti této Sedgleyho výtvarné představy. Kovové lešení sestávající ze 3 modulů prostorových rovnostranných trojúhelníkových hranolů nese barevné reflektory, jež nasvětlují celou věž, ve které jsou instalovány po vzoru plachetnice bílé plachty. Ve dne je objekt zářivě bílý, v noci rozehrává hru barevných tónů podle barevného nasvícení a pohybu plachet ve větru. Po dobu trvání pražské výstavy bude Windforms postavena na nám. Jana Palacha - před Rudolfinem.