Revue K: Éditions d'Art - Včera a dnes / Hier et Aujourd'hui
type: kolektivní
place of exhibition: DOX, Malá věž
date of exhibition: 2012/01/18 - 2012/03/18
note:
Výstava prodloužena do 18. 3. 2012
-
Když před pětadvaceti lety přijel básník Jiří Kolář do Paříže, aby se tu, skoro ve svých sedmdesáti letech, usadil, zjistil, že mezi plejádou emigrantských časopisů politicko-sociálního zaměření chybí časopis pro výtvarné umění.
Proto založil Revue K, kde písmeno K v názvu znamená „katalog“. Od čísla 3 pomáhal Kolářovi s redigováním Roman Kameš, jenž vydavatelství Revue K vede do dnešních dnů. Neblahý osud hrozil nejen poválečným emigrantům, ale i mladší generaci, protože post-stalinský režim se v těch letech zdál neotřesitelný a výstavy ve staré vlasti, kde mají tito umělci své přirozené publikum, byly nemožné.
Tak začala katalogizace českých umělců, kdy na dvanácti stranách formátu A4 tištěných jednobarevným offsetem vyšlo od března roku 1981 do podzimu 1986 celkem 25 čísel, jež zachytila práce téměř stovky malířů, sochařů, grafiků a fotografů českého původu žijících v zemích západní Evropy, USA, Kanady a Austrálie.
Francouzské publikum mělo příležitost se seznámit i s několika českými autory, ať už mladými anebo i ve Francii dosud nepublikovanými klasiky, kterým byla tímto způsobem a zásluhou překladatelky Eriky Abrams otevřena cesta do pařížských nakladatelství. V jejích překladech vyšly ukázky z textů Jakuba Demla, Richarda Weinera, Františka Halase, Ivana Blatného a dalších. Zájem o činnost Revue K vzrůstal jak u publika, tak i u českých umělců samých. Některým byla věnována samostatná čísla, jako třeba pařížskému sochaři Vladimíru Škodovi a curyšskému grafikovi Janu Jedličkovi. Ve francouzském překladu Eriky Abrams vyšlo rovněž několik důležitých básnických textů Jiřího Koláře (L'Art poétique de Maître Sun, Le nouvel Epictète, La Lyre noire), a též například próza Jana Hanče pod názvem Le huitième cahier.
Počínaje číslem 26 pak došlo k proměně vzhledu Revue K, formát se zmenšil na 23,5 x 16 cm, zato přibyly čtyři stránky navíc. Vydavatelé navázali kontakty s dalšími umělci, kteří se v té době právě dostali do emigrace, anebo také objevili některá málo známá díla výtvarníků již nežijících. Pozornost se vrátila i k umělcům publikovaným dříve, kteří mezitím procházeli bouřlivým vývojem v novém prostředí.
Čtyřčíslo 46-49 z roku 1993 patřilo fotografovi ,Bobovi‘ Krčilovi. Ten je autorem obsáhlého sborníku Sebráno v New Yorku, kde zachycuje život a činnost výtvarníků, literátů, hudebníků a dalších aktivních elementů českého původu v této metropoli. Díky jeho dílu vydavatelé Revue K mohli představit čtenářům i experimentálního fotografa a kameramana Alexandra Hammida, dále fotografa Jana Lukase, a nakonec i spisovatelku Ivu Pekárkovou, v té době newyorskou taxikářku, jejíž literární prvotina zapůsobila na Jiřího Koláře.
Přes nesporné umělecké kvality autorů zastoupených v Revue K však na vernisáži v galerii DOX tahoun časopisu Roman Kameš konstatoval, že scénka, v níž se ho jistý humanitně vzdělaný Francouz vážně zeptal, zda popisek obrazu v tibetských znacích je napsán česky, je symptomatická ohledně povědomí a zájmu francouzských intelektuálů o naše krajany.
Pavel Ctibor, https://www.advojka.cz/archiv/2012/2/dvacet-pet-let-revue-k
