Zanechte zprávu

date of exhibition: 2011/12/13 - 2012/01/13
institution: Galerie Aula Fakulty výtvarných umění
type of exhibition: kolektivní

notes:
Jakou výpovědní hodnotu má umělecké dílo v době akcelerující informační smršti a nekončící ekonomické krize? Jsme vůbec schopni naladit se na řeč umění v záplavě mediálního šumu, telefonátů, e-mailů a dalších osobních i komerčních sdělení? Říká se, že umělec nastavuje zrcadlo společnosti, je citlivým pozorovatelem svého okolí. Jeho dílo může nabídnout obsahy, které nám v rychlosti každodenního života unikají. Je ale smyslem umění něco konkrétního sdělovat? Pro umělce v podstatě existují dvě cesty: buď dílo uzavřít do vlastního myšlenkového světa, jehož jazyk dává smysl zevnitř a ke světu vnějšímu příliš neodkazuje, nebo naopak vytvořit protipól často prvoplánových sdělení, se kterými se každodenně setkáváme, a otevírat důležité kapitoly odlišnými prostředky.

Výstava Zanechte zprávu představuje pět autorů, kteří ve svém předchozím díle pracují s textovým nebo slovním sdělením. Jeho přenos se ale neodehrává skrze obvyklé kanály: Jana Babincová kóduje texty do abstraktních obrazů, Klára Jirková posílá poetické komentáře do “zprávy pro příjemce” na bankovní účty galerií, Jaroslav Matula aka Mutant po městě distribuuje zmutovaná korporátní loga, Roman Štětina intervenuje do radiového nebo televizního vysílání a Tomáš Vaněk ve svých participech často přechází od textu k vizuálnímu nebo zvukovému mapování.

Zpráva, kterou by výstava měla zanechat, ale nesouvisí s dekódováním významu slov nebo textů. Namísto toho jsou divákovi nabídnuty méně přímočaré formy sdělení. Význam je spíše v otisku, ať už určité situace, fyzické nebo zvukové stopy, nebo lidské tváře. Může být čitelný i beze slov nebo se v něm naopak můžeme ztrácet. Může být přítomný, nebo ho můžeme hledat marně. Může zneklidňovat, nebo uklidňovat. Záleží na způsobu čtení, který není jednoznačný. Není nutné jednotlivá sdělení zpracovávat obvyklým způsobem, zařazovat a dešifrovat, racionálně je rozdrtit mezi zuby. Oscilují někde mezi představou, emocí a otázkou.