BROOKLYN, BROOKLYN

date of exhibition: 2005/05/28 - 2005/06/31
institution: Centrum pro současné umění Futura
type of exhibition: kolektivní

notes:


V době konání Bienále, kdy Prahu zaplaví tisíce návštěvníků, představí FUTURA výstavy zaměřené na současné americké a mezinárodní umění z Brooklynu. Je nepochybné, že New York je, přinejmenším od padesátých let, světovým centrem moderního umění a že během posledních dvou desetiletí Brooklyn pomalu nahradil příliš drahý a popanštělý Manhattan jako „to pravé" místo pro umělce. Se svým neuvěřitelně bohatým odkazem, a to jak z etnického, tak společenského pohledu, představuje Brooklyn mikrokosmos celých Spojených států. Jeho protiklady a charakteristické rysy odrážejí situaci celé země a snad i naší západní kultury. Navíc New York je a vždy byl mostem mezi Evropou a Amerikou. Stejně jako se každoročně stovky mladých amerických absolventů uměleckých škol stěhují ze všech končin USA na východ do Brooklynu s pocitem, že právě to je místo, kde „buď zabodují nebo zahynou", stále více evropských umělců odlétá směrem na západ, aby tam někteří z nich pobyli pár měsíců a jiní třeba navždy.

BROOKLYN, BROOKLYN představuje tři samostané výstavy mladých amerických umělců z newyorského Brooklynu (JEPHA GURECKY, JASONA CLAYE LEWISE a JOHNSTONA FOSTERA), kteří se v létě roku 2004 zúčastnili pobytového programu pro umělce na zámku Třebešice. FUTURA s tímto programem spolupracuje už druhým rokem s cílem představit díla, která zúčastnění umělci vytvořili během svého pobytu v České republice.

JEPH GURECKA - BREAD, SALT, WATER (CHLÉB, SŮL, VODA)
Posledních deset let se Jeph Gurecka věnuje umění, které rozebírá otázky pomíjivosti, smrtelnosti a křehkosti „vlastního já". „S cílem poukázat na náš fyzický a pomíjivý svět používám kombinaci netradičních materiálů, a ať už jde o plast nebo rozpadající se hmotu, je velmi důležité, aby materiál posloužil jako nositel dané myšlenky. V současnosti využívám jako svůj výchozí materiál chléb, sůl a vodu, které jsou základními prvky života. Ze symbolického hlediska má chléb, sůl a voda společenský, náboženský, ekonomický a humanistický význam. Jako materiál chléb prochází obdivuhodným organickým procesem, který se snažím tvarovat, ale který se v konečném důsledku utváří sám. V mnoha ohledech je to podobné chemickému pokusu. Z historického hlediska mají zmíněné materiály nedílný význam pro život a kulturu a ilustrují základní prvky existence, něco, co se v dnešní západní kultuře neustále přehlíží. Vytvořil jsem odlitky dokonale anatomicky tvarovaných lebek upečených z chleba, a to na základě „marnosti", běžné v případě žánrových zátiší. Pokračováním série „marnosti" je stěna z lebek inspirovaná kostnicí v Kutné Hoře, ležící pouhých šest kilometrů od zámku Třebešice, kde tato produkce v průběhu pěti měsíců, od května do října roku 2004, vznikala. Instalace bude nejprve představena ve FUTUŘE a poté se lebky vrátí na zámek, kde budou trvale nainstalovány. Materiály, které používám pro své sochy a instalace, se neustále mění v závislosti na tom, co nejlépe vyjadřuje myšlenku daného projektu. Experimentuji přitom s mnoha různými procesy, z nichž mnohé zahrnují využití řemeslné dovednosti. Je pro mě důležité používat materiál, který myšlenku nejen zachycuje, ale také vyjadřuje její složitost."

JASON CLAY LEWIS - GOD OF WAR (BUH VÁLKY)
Jason Clay Lewis pracuje několik posledních let na Sérii obnovy (Renewal Series), munumentálním cyklu založeném na motivu čtyř koní z Apokalypsy. V rámci své výstavy ve FUTUŘE Lewis představuje „Boha války" včetně několika velkých maleb a série menších soch z ostnatého drátu, zobrazujících květiny a motýly. „Bůh války" je druhou ze čtyř výstav Série obnovy. „Tato konkrétní část díla se zaměřuje na koncentrační tábory z období 2. světové války. Mluvíme-li o těch nejhroznějších rovinách lidství, jsou koncentrační tábory vrcholem lidské degradace. Tváří v tvář tomuto tematickému materiálu jsem cítil potřebu dát mu optimistické vyznění. Na obrazech jsou jednoduše znázorněny bílé siluety na karmínovém pozadí. Záměrem použití běloby a karmínu bylo nalézt reprezentativní prostředek, který by byl jednoduchý a zároveň by otevíral možnosti co největší opozici. Příroda si vždy dokáže najít cestu, jak prorazit ven i na těch nejneobyvatelnějších místech. Stejně jako stéblo trávy prorůstá škvírou v betonu, probouzejí se k životu i zmíněné květiny a motýli z ostnatého drátu. Tento materiál v sobě zahrnuje prvek nevinnosti i polapení. V konečném důsledku kousky ostnatého drázu ukazují, že i v těch nejnesnesitelnějších podmínkách může zasvítit jiskřička naděje. Videosnímek „Vymazání bídy, smutku a zármutku" je o tom, jak lze vymazáním slova nahradit všechnu hrůzu, kterou svět někdy přináší. Je to samozřejmě marný pokus, i když jednoduchost akce je ve své nejryzejší formě prostředkem očištění. Můj umělecký přístup vždy - záměrně - spočíval v tom, konfrontovat a zpochybnit pokusy o to, aby věci zapadaly do známého a domnělého kontextu. Snažím se proto zpochybňovat vnímanou krásu, vášeň, život, smrt a stvoření. Jsem bytostně přesvědčen, že umění je vášnivou a podstatnou záležitostí, možná až otázkou života a smrti, kdy člověk vnímá, že právě ono je jedinou reakcí na smrt."

Dílo JOHNSTONA FOSTERA CELEBRATE THE NEW DARK AGE (OSLAVTE NOVÝ TEMNÝ VĚK) je inspirováno „utopickými/ neaktuálnímí ideály západní kultury" a různými výklady „hledání štěstí". „Moje praxe je založena na kritickém zkoumání současné doby a situace člověka a prošla sítem mé osobní zkušenosti s předměstími, městy i venkovem." Vyobrazení, která lze najít ve Fosterově díle, čerpají z objektů, míst a bytostí, které existují v reálném světě, ale které byly předělány a obdařeny novým významem, který buď rozvíjí původní záměr, nebo vyvolává naprosto nové souvislosti. Fyzické procesy tvorby objektů, instalací a soch a organizace materiálů jsou založeny na recyklaci, vynalézavosti a touze nalézt skrytý potenciál v objektech určených k likvidaci. „Tento proces funguje jako metafora nekonečného zápasu s cílem adaptovat se a přežít v neustále se měnícím, drsném a přitom nádherném světě. Táborová mentalita, kýč, fraškovitost a popkultura mají sice velký vliv, ale jsou přitom spíše prostředkem konce. Velký kus světa a to, co obnáší, jsem viděl spíše prostřednictvím televize než na vlastní oči. Moje umělecká praxe, která kritickým způsobem zkoumá současnou dobu a situaci člověka, prošla sítem mé zkušenosti a spočívá ve vytváření objektů. Sochy vznikají na základě zkoumání materiálů, dvojznačnosti ikon, nezbednosti, humoru, absurdity a impulsivní přirozenosti vytvořit něco z ničeho. Výsledkem jsou objekty, které jsou součástí v podstatě teatrálních příběhů s otevřeným koncem, fungujících jako metafory větších, a přesto dvojznačných otázek. Sochy vytvářejí příběhy poznamenané popkulturou a odkázané na vizuální řeč, naučenou, převzatou a ovlivněnou tiskem a televizí. Dílo je tvořeno bez začátku a konce a výsledkem jsou nezodpovězené otázky a různé výklady, často pramenící z absurdní a podivné kvality díla. Co se zdá roztomilé a nevinné v jednom okamžiku, může vzápětí působit temně a zlověstně. Umění by mělo odrážet a kritizovat dobu a éru, ve které vzniká. Toho lze dosáhnout vstřebáváním a reorganizací energie, informací, dějin, vyobrazení a odpadu, které utvářejí svět, v němž umělec existuje, a zároveň prostřednictvím touhy po nejvyšším možném stupni upřímnosti."

(http://www.futuraproject.cz)