You

date of exhibition: 2007/03/01 - 2007/03/16
institution: České centrum Praha
type of exhibition: kolektivní

notes:



Vernisáže: FUTURA - úterý 27. 2. od 18:00
Výstava proběhne: FUTURA: 28. 2. - 6. 5. 07

ČESKÉ CENTRUM PRAHA - středa 28. 2. 2007 od 18:00
ČESKÉ CENTRUM PRAHA : 1.3 - 16. 3. 07 (Rytířská 31, Praha 1)


Od té doby, kdy radikální díla avantgardy záměrně odcizila umění od jeho publika, pokoušejí se často umělci znovu navázat hlubší, intimnější kontakt s diváky. Této otázce, různými způsoby, odpovídají díla prezentovaná na výstavě YOU. Výstava je prezentací dosavadní spolupráce na výměnných pobytech pro umělce mezi centrem pro současné umění FUTURA a centrem pro multimediální tvorbu VIVID z Birmingamu (UK), ve spolupráci s Českými centry v Praze a v Londýně. V roce 2005 absolvoval ve VIVIDu svůj rezidenční pobyt Jiří Černický a na začátku letošního roku přivítala FUTURA ve svém ateliéru v Karlin Studios umělecké duo Karin Kihlberg a Reuben Henryho. Jejich společná výstava, která se zčásti uskuteční ve FUTUŘE a zčásti v Českém centru Praha, se po své pražské premiéře přesune do ARTSDEPOT v Londýně, kde své videopráce jěště vystaví také Tereza Severová, z Prahy, která se chystá na rezidenci do Birminghamu letos.

Jiří Černický (1966, žije a pracuje v Praze) v rámci výstavy představí pět nových prací ze série "ABS Video". Základem všech videí jsou záznamy určitých míst, pořízené v reálném čase, bez herců, bez scénáře, bez střihu. Autor je charakterizuje jako „readymade času a prostoru".

Natáčená jsou vesměs místa, kde se ve stejnou dobu objevuje velké množství osob - veřejná prostranství, kterými lidé jen procházejí nebo panelový dům. Scény jsou nasnímány statickou kamerou; v jednom případě byl použit záznam z průmyslové kamery (Perón). Natočený materiál je doplněn o tzv. „mentální titulky". Jde o přepisy myšlenek lidí, kteří se ocitají v záběru, respektive záznamy privátních rozhovorů obyvatel snímané budovy (Panelák). „Mentální titulky" fungují jako dynamická součást obrazu, objevují se v jeho nejrůznějších bodech a postupně zaplňují celý viditelný prostor, čímž od určitého momentu současně ztrácejí čitelnost. Tato technika umožňuje ukázat, co se simultánně odehrává v mysli mnoha lidí, kteří spolu nekomunikují, ač se nacházejí zároveň na stejném místě. Vzniká tak jakýsi obraz kolektivního vědomí i nevědomí spojeného s různými sociálními prostory.

Materiál pro „mentální titulky" byl získáván přímým dotazováním snímaných osob bezprostředně poté, co vystoupili ze záběru, v čemž autorovi pomáhal tým asistentů. Oslovení lidé byli vyzýváni, aby na diktafon řekli, na co právě mysleli, když procházeli tímto místem. Z 80% dotazovaní odpovídali bezprostředně, protože byli takovouto výzvou zaskočení. V jednom případě (Panelák) rozhovory byly nahrávány pomocí složitého odposlechového zařízení přes dveře bytů.

Motivem práce Karin Kihlberg a Reubena Henryho (1978, resp. 1979, žijí a pracují v Birminhghamu) je přenášení aspektů filmu do reálného života. Toho dosahují uplatňováním filmových procesů, zapojováním diváků a různými intervencemi, kdy aspekty filmu jsou aplikovány na nové situace. Ve své práci často kombinují performanci s videem, avšak často se těchto médií vzdávají úplně, aby mohli využít funkci a strukturu filmu nekonvečním způsobem. V jejich práci vždy hraje velmi důležitou myšlenkové pozadí performance, zejména pak vztah mezi performerem a obecenstvem a jeho narušování procesem vzniku videa.

V díle nazvaném "Action/Cut/Re-Take" se stává dokumentace živého vystoupení důležitější než vystoupení samo. Kihlberg a Henry pečlivě naplánovali podrobný scénář pro živou performanci jako by tvořili hraný film; od precizního plánování jednotlivých detailů performance, postavení kamer pro nejlepší záběr až po reakce publika. Skutečná performance je inspirovaná performancí H. H. Lima z roku 2003, který si na Tiranském Biennale nechal přibít svůj jazyk ke stolu. Kihlberg a Henry znovu před publikem přehrají tuto performanci, avšak raději na sebe převezmou roli režiséra a herce, nežli roli umělce absolvujícího tento akt veřejného extrémního sebezraňování.

Ve videu "Čekárna" byli diváci pozváni, aby si zahráli ve filmu odehrávajícím se v institucionální čekárně, kde se stali součástí série videí o nevyhnutelných okolnostech čekání. Motivy vychází z vlastních zkušeností autorů a jsou spojené s napětím a strachem z hororových filmů. Veškerý zvuk byl přidán až v post-produkci, což vytváří obrovský rozdíl mezi původní natočenou událostí a výsledným dílem. Prezentace produkce těchto videí, ukazující proces vzniku filmu od hrubého plánování, natáčení až po dotváření zvukové kulisy společně se scénáři odhaluje pozadí stojící za vznikem tohoto díla.

Ve videu Básníci (Poets, 2006), natočeném v Pekingu, dva čínští herci přednášejí text v mandarínské čínštině, který anglické titulky překládají jako verše od T. S. Elliota. Ve skutečnosti však na sebe oba muži pouze dramaticky pokřikují banální pokyny ze scénáře připraveného umělci.

Čekárna vznikla v produkci New Art Gallery Walsall (Walsall, UK). Čekárna a Básníci byly realizovány za podpory Vividu v rámci Interdisciplinary Support Programme.

(http://www.futuraproject.cz)