Sláva Sobotovičová: Pozor na brýle
type: autorská
place of exhibition: Galerie Jelení
date of exhibition: 2005/04/11 - 2005/04/29
note:
Zdroj: https://www.galeriejeleni.cz/2005/slava-sobotovicova-pozor-na-bryle/
Sláva Sobotovičová se narodila roku 1973 v Nitře, studovala od roku 1991- 1995 v Bratislavě a studia dokončila roku 1998 v ateliérech Miloše Šejna a poté Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze. Na české výtvarné scéně patří mezi již známnější umělkyně pracující s videem. V povědomí diváků jsou známá především videa, ve kterých pracuje se svojí vlastní rodinou na Slovensku. Rodina slouží jako inspirace pro práce, které zachycují sice reálný život, avšak jiným způsobem. Nejedná se o dokumentární záznam - naopak, realita je poněkud vystupňovaná, pozměněná tak, že se stává téměř groteskou. V jednom z filmů Slávy Sobotovičové např. celá rodina strnule sedí v obývacím pokoji, dívá se do kamery a zpívá lidové písničky. Situace sama o sobě ale není zesměšňující, spíše podtrhuje určitý prvek ze života lidí, který je posunut do absurdity a poté se stává z hlediska uměleckého zajímavým.
I u ostatních prací se jedná převážně o krátké příběhy, poněkud přehnané nebo něčím zvláštní tak, že nabývají zvláštního, až komického rázu. Pro výstavu v galerii jelení s názvem „Pozor na brýle" Sláva vybrala novější videa, která již nejsou inspirovaná rodinou, ale spíše vztahy mezi lidmi a médii. Hlavní video tvoří dvojice dívky a chlapce, kteří po sobě střílí různými předměty. Tyto krátké sekvence poukazují odlehčeným způsobem na vztah muže a ženy, je možné je též chápat jako ironický komentář k seriózním pracím týkajícím se feminismu. Ostatní filmy jsou více ironizací zpráv, pozměněním běžných stereotypů našeho vnímání skrze média. Na jednom z filmů můžeme např. vidět televizní komentátorku v podání autorky, která místo předčítání zpráv zpívá nekonečnou písničku „Pes jitrničku sežral...", na jiném snímku jsou grafickou metodou, jako jsou zabírané důležité sportovní zápasy v televizi naopak zabrané výkopy míčem malých dětí a poté výkony starší generace obyčejných lidí, amatérských sportovců. Výsledné video tak ukazuje mnohem více realitu, naše omezené možnosti a činí z videa skutečnější a lidštější obraz, než jaký známe z médií.
