Případ návratu dětských nemocí

date of exhibition: 2010/09/22 - 2010/10/17
institution: Karlin Studios
type of exhibition: kolektivní

notes:


Výstava je detektivním vyprávěním, jehož zápletku i rozuzlení tvoří návrat dětských nemocí.
V minulosti, když každý z nás byl ještě někým jiným, nás rodiče záměrně vodili k infikovaným vrstevníkům, abychom se nakazili a odbyli si tak tu kterou dětskou nemoc v útlém věku. Vedli nás ke zdroji nákazy v dobré víře, že tak zabrání tomu, aby nemoc nepřišla později – s drastičtějšími následky. Pojďme se vrátit. Představme si, že zase vkládáme naši drobnou ručku do otcovy prací zhrublé dlaně a druhou do maminčiny dlaně vonící saponátem a pohopkávajíce se jdeme nakazit k sousedově dceři.
Spolu s reálnou, ale spíše domnělou výpravou do nitra autorů a autorek vystavená díla také předvádějí určitou metodu sebepozorování. Tato metoda jeví známky „objektivity“ či obecné aplikovatelnosti. Proto očekáváme, že bude svádět návštěvníky a návštěvnice, aby začali obdobným způsobem analyzovat samy sebe.

Miroslav Barták (1936) je legendární český kreslíř humoru beze slov. Absolvoval námořní akademii, malovat a posléze kreslit začal na palubách námořních lodí. Poté, co v roce 1969 ztroskotal s lodí českého námořnictva, vyměnil vratkou palubu za pevnou desku kreslířského stolu.
Václav Magid (1979) pochází z někdejšího Leningradu, je známy především svou kritickou činností. Pro výstavu si připravil čerstvou alegorickou olejomalbu.
Roee Rosen se narodil roku 1963 v Rehovot, žije a pracuje v Tel-Avivu. Na výstavě se můžeme mimo jiné zběžně setkat s Rosenem objevenou postavou umělkyně Justiny Frankové (1900–1943). Justina byla židovská umělkyně narozená v Antverpách, která žila v Paříži a ke sklonku života přesídlila do Palestiny. Byla surrealistkou v nejradikálnější fázi hnutí. Surrealistická skupina přesto měla problém s jejím koktejlem explicitní erotické představivosti a židovské ikonografie. Dílo a odkaz Justiny Frankové se skládá ze skandálního pornografického románu Sladký pot, napsaného ve francouzštině roku 1931, a více než stovky obrazů a kreseb, které budeme moci vidět v Rosenově videodokumentu Two Women and a Man (2005). Dále budeme mít možnost shlédnout jeho současné video Hilarious (2010) a ranou práci Dr. Cross (1994), kde si psychoanalýza podává ruce s pokleslou televizní show.
Viktora Pivovarova (1934) není třeba představovat. Na výstavě uvede práci s názvem Lev Tolstoj a ženská otázka. Práce má formát tzv. „alba“, které tvoří kresby a texty volně ložené do desek. „Album“ bylo oblíbeným uměleckým žánrem mezi moskevskými konceptualisty v 70. letech. Umožňovalo zajímavou prezentaci v prostředí bytových neoficiálních schůzek umělců. Autor bral každý list zvlášť a jeden po druhém je ukazoval publiku, kresby a texty volně komentoval. Pro potřeby výstavy jsme udělali záznam z takové performativní lekce v Pivovarově ateliéru.
Monika Zawadzki (1977) žije a tvoří ve Varšavě. Zawadzki kombinuje minimalistický výtvarný projev s tématy čerpanými ze sociologie, zoofilie, genderu a radikálního vegetariánství. Rovnocenným protějškem vizuálního projevu jsou texty. Na výstavě jsou vystaveny autoportréty, sochy idealizovaných hlav a pro výstavu nově vytvořený objekt ne nepodobný grafickému znaku #.
Zbigniew Libera (1959) polský umělec střídavě pobývající v Praze a Varšavě. Na výstavě se představí fotografickými pracemi z osmdesátých let, který si vybral Michał Woliński jako obrazový doprovod ke článku Patologie jako zřídlo umělecké tvorby.

(http://www.futuraproject.cz)