Pavla Malinová, Veronika Vlková: Je to ve mně jako v koze

date of exhibition: 2012/02/19 - 2012/04/29
institution: galerie sam83
type of exhibition: kolektivní

notes:
-
Poetická jména a osobité projevy. Je to ve mně jako v koze představuje práci Pavly Malinové (1985, Vsetín) a Veroniky Vlkové (1985, Brno). Obě se věnují současně výtvarnému umění i hudbě a společný je jim především postoj promíchat sedlinu a posunout okraj ke středu, přestože každá má ve své práci odlišná východiska.
Pavla Malinová ve svých velkoformátových malbách vytvořila vlastní duhově ponurou estetiku, do které vkládá osobní zkušenost způsobem DJe. Skutečnost rozkládá a láme na barevné spektrum, které jako motiv krystalu prostupuje téměř celou její dosavadní práci. Jeho přítomnost zobrazuje v podobě kresby, která opisuje tvar kovové konstrukce představující právě mřížku krystalu a zároveň přesýpací hodiny. Tento objekt se objevil ve videu Ask me again (2010, 6:15 min) a otevírá její webové portfolio. Pokud není v obraze přítomen přímo, je alespoň tušen jako příčina rozptylu barev a množících se struktur podobných Mainerovým Plazmám. Tyto prvky v některých obrazech vytváří iluzorní krajinu, ze které vystupují robustní postavy odlehčené královskou korunou nebo skejtem. Částečně ve svých kresbách a malbách pracuje i s textem, nejčastěji v podobě slovních hříček v názvech obrazů Odpocitává na odpočívadle (2011), Vírar (2011), které někdy do obrazů přímo zapojí Základní příběh je pravda (2011). Pavla Malinová je mimo jiné člen dnes již zaniklé DiscoTrashPunkové kapely Like She. Na výstavě v Galerii Sam83 je zastoupena kresbami z roku 2011 a čtyřmi drobnějšími malbami.
Veronika Vlková také vytváří vlastní svět, který projektuje do akvarelů, hudby (TEVE, spolu s Antonínem Koutným), instalací a videí. Přistupuje k tvořivosti, jako zdroji poznání a výchovy. Vyzdvihuje pozitivní hodnoty dětského světa a nabízí rehabilitaci charakteru skrze naivitu. Přitažlivost jejích obrazů je uložena v napětí, které vzniká mezi prázdnou plochou papíru a poetickým výjevem. Vychází ze vzpomínek z dětství, které mísí se sny a inspiracemi ze zahraničních cest (Čína, Island), jak píše Jan Zálešák (Art+Antiques, říjen 2010). Výsledkem jsou tichá vyprávění o drobných postavách účastnících se tajemných her a rituálů na pozadí stanů, sopek, karavanů, klacků, skejtů, čepic a duchů. Kromě vlastní hudební produkce uváděla spolu s Tomášem Dvořákem na stanici Vltava cyklus věnovaný hudbě s názvem Mikrofontána.
Nejen u Malinové a Vlkové lze vysledovat tendenci, ať už záměrnou či podvědomou, vycházet z 'okrajové' vizuality (u Malinové art brut, u Vlkové insitní umění ) a vytvářet alespoň obrazový protipól technokratické společnosti.
Denisa Bytelová