Miluše Roubíčková: Sklo a proč ne II.!
type: autorská
place of exhibition: Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových
date of exhibition: 2012/12/14 - 2013/02/17
note:
-
Manželská shoda Roubíčkových nebrání rozdílnosti jejich autorských projevů, daných odlišností povah i tvůrčích předpokladů každého z nich. Miluše Roubíčková neustále tříbila v ateliéru vlastní koncepci skla ve stavbě tvaru rozličných nádob, přizpůsobených proporcemi k užitku i dekoraci interiéru. Překvapila mezinárodní scénu, když širší výběr představila v Montrealu na Expo ´67. Obsahoval pestře barevné kytice s poupaty i rozvinutými květy na protáhlých stoncích, zasazenými do váz. Domácky působily do skleněné podoby převedené moučníky či bábovky, odvozené z těch, které doma připravovala pro své blízké i hosty. Čerpala ze všeho, co jí poskytovala zahrada kolem domu nebo provoz kuchyně. Dovedla dát lákavou příchuť ovoci na podnosech, jímž obohacovala jídelníček. Tím se zcela osobitě přihlásila ke koncepci skleněné plastiky.
Bylo třeba odvahy i vynalézavosti k uměleckému převodu bezprostředních inspirací do zvoleného okruhu motivů. V nich se zrcadlily každodenní prožitky z domácího prostředí, které měla ráda a čas od času také zachované vzpomínky na mládí. K němu se vztahovala kytice růží v prosté váze, kterou nazvala Pocta Botticellimu. Z aktuálního podnětu vznikla zdobená mísa s bábovkami, aby na ní zpodobila výhradně české atributy. V komorním měřítku se vyrovnávala s prostorem, když do něj vepsala nápadné vertikály. Objevování půvabu každodennosti se stalo dominantním zdrojem její výpovědi o světě. Valnou většinu těchto objektů realizovala ve sklárně Ústředí uměleckých řemesel ve Škrdlovicích nebo dílnách v Novém Boru, kde nacházela zručné řemeslníky, kteří jejím uměleckým záměrům rozuměli. Když začal její muž v sedmdesátých letech pracovat na sérii Hlav, pokládala to za podnět interpretovat je vlastním způsobem. Až na jednu, jež byla imaginárním portrétem malíře Josefa Čapka, mají její Hlavy povýtce ženský charakter. Zůstávala v okruhu někdy vážného, někdy humorného pozorování dámského světa. Znovu se ráda vracela k motivům z intimity domova. Bedlivě vybírala náměty, jež se jí zdály vhodné ke ztvárnění v pestrobarevném i čirém skle. Stálo jí za to rozhodit v otevřené dlani mísy hrstku bonbonů. Nad vysoký stojan s křehkým okružím umísťovala hrozny dalších předmětů z tajů zahrady a kuchyně. Sahala odvážně k obyčejnosti věcí, když si předsevzala vytvořit sérii zavařovacích sklenic nebo zpodobit hlávky zelí, které jí zaujaly uzavřeným objemem i reliéfním povrchem.
Skleněné plastiky na náměty předmětů z provozu domácnosti a zahrady sklízely spontánní úspěch. Byly přitažlivé poetikou líbezných sdělení, určených intimnímu prostředí. Autorka vycítila, že je čas idylickou rovinu překročit. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let tak učinila skupinou sáčků, tašek a pytlů, které hlavně proměnily banální motiv v umělecký tvar. Souvisely s běžným provozem života, také však s tajemstvím, když nechávala nahlédnout za obal vzdutých schránek do jejich nitra. Podnětem k rozšíření motivů a variability forem a barev bylo prožívání času, měřeného životními i uměleckými zkušenostmi. Umožnily Miluši Roubíčkové otevřít novou kapitolu tvorby samostatnými skladbami, k nimž ji přivedly úvahy o odcizení mezilidských vztahů. Zapouštěla do úseků reliéfně pojednaných ploch z betonu tříšť skleněných úlomků i přírodnin, jež revokovaly obraz zdí mezi soukromými majetky. Šlo o filozofické téma, dotýkající se vztahů mezi lidmi. Na úkor někdejší pospolitosti převládlo střežení majetku. Ke zdem přibyla na podobném principu zhotovená křoví s houštinou skel, trčících z popraskané betonové základny.
Zdi a křoví, jak nazývala zmíněná díla, nebránila umělkyni vracet se k oblíbeným motivům. Ohlédnutí za celoživotní tvorbou Miluše Roubíčkové dokládá její výjimečnost. Od 80. let se zúčastňovala na mezinárodních sklářských sympoziích v Novém Boru i v zahraničí. Její díla, jež byla oceněna řadou cen v její vlasti i ve světě, jsou zastoupena v prestižních soukromých a veřejných sbírkách galerií a muzeí. Kromě jiného byly realizovány i její návrhy lustrů z hutně tvarovaného skla.
Jiří Šetlík, museumkampa.cz
