Šmidrové

type: kolektivní
place of exhibition: Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových
date of exhibition: 2015/10/10 - 2016/01/31

note:
Šmidří pánský klub, neodadaistická recesistická umělecká skupina, vznikl spojením několika studentů pražských uměleckých škol v rámci povinně absolvované vojenské přípravky, která jedenkrát týdně sdružovala studenty AMU, DAMU, UMPRUM a AVU.

Vznikaly zde první studentské recesistické legrace a hry typu „Doplň mi to“, které později vyústily v satirické schůzování pánského KLUBU, kde členové úspěšně parodovali oficiální zasedání včetně přísně dané hierarchie členů, zápisů a oficiálně zasílaných pozvánek na další schůze.

V rámci jedné schůze v roce 1957 se Karel Nepraš, tehdejší komisař klubu, samozvaně nazval zapisovatelem a dohlížitelem, což si vyžádalo negativní reakci jeho souputníků, kteří jej nazvali šmidrou. Po této osobní urážce čestného člena se i ostatní vzájemně pojmenovali Šmidry a jako potvrzovací akt skupiny ŠMIDRŮ zakoupili svůj symbol šmidrovství – dětskou šavličku, což byl zároveň odkaz k vlastním ozbrojeným silám, a tedy k jisté autonomii skupiny. Šmidrou se tedy stal Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Karel Nepraš a Rudolf Komorous. Existuje však i širší základna skupiny, Příšmidrové, kteří se občasně podílejí na aktivitách spolku.

Šmidrové i nadále organizovali své pravidelné schůze, vedli zápisy z jednání a bohatou korespondenci titulovanou přídomkem šm. Psali své Šmidrovničky do kapsy, vymýšleli zemědělské inovace a všeobecně prospívali socialistickému lidu. To vše natruc společenské konvenci, jako výsměch dobové ideologii, ve které byli nuceni žít a tvořit.

Jistým odreagováním jim byly opakující se Malmuzherciády, performativní večery plné absurdity, nadsázky a uvolněné svobody, či další aktivity klubu, jako založení Šmidřího dechového tělesa (1958) nebo hokejového družstva Paleta vlasti .

S formou dadaisticko-satirického představení pracovali i nadále. Připravovali akce jako Výstava na jeden večer (1957) na Střeleckém ostrově, kdy poprvé dostali prostor i herci se svými recitacemi a čtením textů V. Havla, M. Tobolové a J. Paukerta. Mezioborovým přesahem se vyznačovala i Slavnostní akademie ku vzpomínce Václava Svobody Plumlovského, jež se konala 17. června 1960 v pražské Redutě. Náplní tohoto večera bylo neskrývané vyznání a obdiv ke spisovateli a básníkovi V. S. Plumlovskému (1872–1956), který svým heslem „Co napíšu, to mám“ zcela vystihl podstatu šmidřího gagu. Forma večera v lecčems připomínala dnešní pojetí Divadla Járy Cimrmana, kdy jsou střídány přednášky o historické postavě s prezentací jeho díla formou soutěže v recitaci a jiných oslavných aktech.

Ke konci padesátých let však došlo k proměně členské základny. Jan Koblasa odešel, řadu Šmidrů však rozšířil po zdlouhavém, několikakolovém přijímacím pohovoru malíř Jaroslav Vožniak. Ke změně došlo i ve formálních projevech jednotlivých aktérů, kteří na přelomu šedesátých let krátce přispěli k všeobecnému abstraktnímu proudu.

Text: Petra Patlejchová

----------------------------------------
Šmidrové

Výstava se rozděluje do dvou koncepčních celků. První část je umístěna v komorním prostoru konírny a soustředí se především na dokumentaci vývoje skupiny Šmidrů (Karel Nepraš, Rudolf Komorous, Bedřich Dlouhý, Jan Koblasa, Jaroslav Vožniak) od neodadaistických prvopočátků ze studentského období až do raných sedmdesátých let, kdy byl její přínos zásadním způsobem zhodnocen teoretikem Janem Křížem. První etapa probíhala od roku 1954 do roku 1958, tedy v rozmezí let, kdy se studenti AVU a AMU pravidelně setkávali při nudných hodinách vojenské výchovy, kdy měli dostatek času na různé hříčky, ve kterých přirozeně navázali na hnutí dada. Seskupení tehdy pořádalo různé výtvarné, hudební, literární a divadelní akce. Nejdříve byl založen Klub (1954), který byl v roce 1957 přejmenován na Šmidry. Toto časné období je na výstavě doloženo zejména drobnými vtipnými kresbičkami a objekty, převážně pocházejícími ze soukromých sbírek samotných členů skupiny. V letech 1957 a 1958 došlo k určité členské proměně seskupení. Mezníkem se stal tvůrčí odklon Jana Koblasy, jedné ze zakladatelských osobností, směrem k abstrakci, i když je nutné připomenout, že mu „šmidří myšlení“ nezůstalo cizí až do současnosti. Takřka zároveň se připojil malíř a autor koláží a asambláží Jaroslav Vožniak.

Následující období zahrnuje počátek šedesátých let spojený s abstraktní strukturální tvorbou, kterou se někteří umělci na čas odvrátili od ironizující grotesky. Tato perioda trvala jen krátce a po ní se část členů opět vrátila k figuraci a k programu divnosti, jenž byl pro seskupení příznačný a který tak výstižně formuloval teoretik Jan Kříž. Další období představuje značnou individualizaci osobního projevu i přes zachování určitého „šmidrovství“. Z výtvarného hlediska jde o periodu, kdy sochaři a malíři z okruhu skupiny dozráli, kdy dospěli k vlastnímu nezaměnitelnému projevu. Především Karlu Neprašovi, Bedřichovi Dlouhému a Jaroslavu Vožniakovi byl imaginativní projev s malými odbočeními až do pozdního období vlastní. U ostatních Šmidrů (Jan Koblasa) a Příšmidrů (Janošek aj.) se výstava věnuje spíš jen těm obdobím, kdy se s programem skupiny ztotožnili a kdy se přiblížili pop-artu a proudu nové figurace.

Text: Jiří Machalický

Šmidrové

person   born
Dlouhý Bedřich   2. 8. 1932    
Janošek Čestmír   23. 5. 1935    
Koblasa Jan   5. 10. 1932    
Komorous Rudolf   8. 12. 1931    
Nepraš Karel   2. 4. 1932    
Vožniak Jaroslav   26. 4. 1933    

Šmidrové

institution, city, address
Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha, U Sovových mlýnů 503/2

Šmidrové

group, *creation, notes
Skupina Šmidrové, *1954

Šmidrové

katalog kolektivní
  published   title (subtitle)
  2015   Šmidrové
podřazený dokument
  published   title (subtitle)
  2015   Šmidrové
  2015   Šmidrové a Křižovníci
pozvánka kolektivní
  published   title (subtitle)
  2015   Šmidrové / The Šmidras
informační leták / informace kolektivní
  published   title (subtitle)
  2015   Šmidrové