Matouš Lipus, Aleš Novák: O pravosti srdce

date of exhibition: 2014/10/09 - 2014/10/31
institution: Galerie Kostka
type of exhibition: kolektivní

notes:
Během svého divokého a často také poněkud trýznivého života podnikal básník německého romantismu Friedrich Hölderlin dlouhé pěší poutě napříč Evropou. Cesta tam a zpět za jeho tajnou milenkou, vdanou ženou, kterou navštěvoval vždy první čtvrtek v měsíci, mu trvala týdny. Jedna z jeho výprav za ní ho natolik vysílila, že začal mít vize. Hornatá krajina, kterou procházel, se stávala abstraktnější, barvy se začaly promíchávat a celý svět na něj tiskl svoji tíhu. Přesto pokračoval ve svém směru. Poslední, co si pamatoval před tím, než se zhroutil (jestli to tak skutečně bylo už nám zůstane neznámé), bylo, že se ocitl v klasické řecké sochařské zahradě.
Myšlenky a hodnoty ztělesněné ve výstavě nazvané O pravosti srdce lze vztáhnout k náladě romantických básníků – křehkost a naivita člověka, zpochybňování jeho existence v prchavém světě a současně snaha pochopit vlastní «já» a nenechat jej podlehnout okolnímu chaosu. Aby evokovali podobná témata, Matouš Lipus a Aleš Novák se pokusili o prolnutí dvou médií – abstraktní krajiny a figurativní sochy. Vytvořili tak pro diváka poněkud bouřlivé prostředí odkazující k lidskému vědomí. Novákova nekonečná, neklidná krajina – jenž je možná jen předmětem představivosti nebo snu – je pomyslným zrcadlem naší vlastní mysli či paměti, která není nikdy zcela jasná nebo logická. Skládá se naopak z těžko rozlišitelných struktur a opakujících se vzorců, přičemž přesné obrazy často rozkryjí své detaily z mlžného kontextu jen na okamžik.
Viditelná jemnost člověka je taktéž jedním z vědomých východisek výstavy. «Monumentalita» sochařského zpracování je zde upozaděna, namísto ní Matouš Lipus nechává vyniknout možným chybám a neidealizovaným formám, které jsou daleko lidštější. To, co vidíme, je postava v nesmírné, téměř vznešené krajině. Její přítomnost si nenárokuje příliš pozornosti, její intencí není zdolávat. Mohl by to být někdo zdánlivě nedůležitý, kdokoli, kdo tudy jen prochází – pastýř, poutník, nebo také básník. Navzdory poněkud zastrašujícímu měřítku okolního světa bije jeho pravé lidské srdce, jakkoli je zranitelné, pro své vášně. Dokonce i dnes se snaží skrze umění, hudbu nebo třeba básně v próze zachytit povahu našeho bytí se stejnou vervou jako romantický básník, který ušel světa kraj, aby viděl svou milou.

—–

Matouš Lipus *(1987) studuje v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM. Své dílo představil v rámci skupinových i několika samostatných výstav, z nichž lze vyzdvihnout například projekt Možný půvab v Galerii Jelení v Praze. Jeho betonová socha nazvaná Noc se v současnosti uchází o roční prezentaci na Vítkově.

Aleš Novák *(1979) je nedávný absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho diplomovou prací byla série cíleně deformovaných figurativních soch nazvaná O nestálosti srdce a o Bohu jako posledním cíli. Své dílo představil na samostatných a skupinových výstavách zejména v Praze a České republice. Jeho poslední samostatná výstava nazvaná Krajinné konstrukce byla představena v pražské galerii A.M.180.