Tereza Říčanová: Vidění

date of exhibition: 2017/09/08 - 2017/10/02
institution: Polička/Shelf (malá galerie autorské knihy v Centru současného umění DOX)
type of exhibition: autorská

notes:
Řečiště tady pramení i ústí
V kamení hryže proud
propust jej tříští
Ve výši se pnou tenounké lávky
příštího s předchozím
Řeč s ústy
/ Věra Linhartová

V měsíci září se v Poličce můžete setkat s několika drobnými knihami Terezy Říčanové, které autorka nakreslila, napsala, vlastním nákladem vytiskla a svázala.
Tereza Říčanová vyrůstala v Praze na Vinohradech. Po střední umělecko-průmyslové škole nastoupila do ateliéru Ilustrace a grafiky na UMPRUM, kde studovala u profesora Jiřího
Šalamouna. Zde se také setkala s řadou budoucích kolegů a přátel a začala spolupracovat s nakladatelstvím Baobab, mezi jehož kmenové autory patří dodnes (pouze například: Kozí knížka, Velikonoční knížka, Vánoční knížka, Noemova Archa a naposledy Svět v obrazech). Po škole ale z města odešla a posledních devatenáct let žije na statku na Vysočině u Pelhřimova, kde má
s mužem pět dětí, osla, koně, dvě čubičky, slepice…1
Krajina poblíž Mezné, ve které našla domov, je syrová a ne vždy vlídná. Cesty v zimě zapadají sněhem a stavení je útulné, jen pokud praská oheň v kamnech. Život je tady více ovlivňován ročním obdobím a síla jedince na tom nemůže nic změnit. A právě zde jsou kořeny Tereziny práce. Tady maluje a udržuje oheň. Vaří na kamnech, krmí slepice a zapisuje sny. Poslouchá vyprávění sousedů a sbírá pohádkové knihy.
Čerpá z velkých vyprávění, ale také z lidové slovesnosti, z krajiny, jejích tradic a písní. Navazuje na ně a vkládá do nich další život. A stejně jako všichni dobří vypravěči příliš nespekuluje. Zachycení děsů a zázraků v jejích obrazech je někdy naivní, jindy však skoro drsně pragmatické. Prostě mezi nimi žije. Svá Vidění viděla. Sny snila. Krajiny posbírala na cestách. A prostřednictvím knih se o ně pouze dělí.
Malířsky pojaté knihy z nakladatelství Baobab jsou jednou polohou její tvorby. Nejlépe známou, nikoli ale jedinou. Knížky, kterými máte možnost listovat v Poličce, nabízí autorčinu jinou, méně známou tvář. Jsou skromné, prosté v koncepci i v řešení. V knize Čtyři zastavení
listujete krajinou a ročními obdobími. Vidění sestává z dvanácti dřevorytů, které doprovází volné texty. Do Kalendáře z roku 2001 s podtitulem Krajiny minulého roku promítá Tereza vlastní vzpomínky, obrazy a sny z roku 2000. A knihu 28 dní Emílie N. tvoří cyklus kreseb totožné ženy, a přeci každý den jiné, protože žena je stále jiná, prochází změnami.2
Práce Terezy Říčanové by si zasloužila více pozornosti a prostoru, nežli umožňuje Polička. Kromě knih je třeba doporučit čtenářově pozornosti alespoň obrazy na skle nebo divoká divadelní představení pro malé i velké… Život v nich vložený je vroucí a strhující. Říčanová odešla z Vinohrad do Mezné, aby zde byla blíže živlům a tajemstvím. Knihy, které zde maluje a píše, se ale spolu s příběhy a obrazy vrací také zpátky do měst. A otevírají z nich tajná vrátka.
Anna Pleštilová