Max Švabinský: Ráj a mýtus

date of exhibition: 2001/12/12 - 2002/03/31
institution: Valdštejnská jízdárna
type of exhibition: autorská

notes:
Kroměřížský rodák Maxmilian (Theodor Jan) Švabinský patří již celá desetiletí mezi nejznámější české výtvarné umělce. Byl významným členem generace, která zakládala naši moderní tradici a kvalitou svého díla včlenila české umění do evropských souvislostí. Všechny vnější pocty, jichž se mu během dlouhého života dostalo, vypovídají jen málo o kvalitě jeho díla. To je třeba poznat z vlastní zkušenosti, abychom si uvědomili jeho obrovský rozsah a spravedlivě je zhodnotili.
Od umělcovy smrti uplynulo téměř čtyřicet let a od poslední souborné výstavy téměř třicet. „Pokorný dělník Maxmilian Švabinský, český malíř a rytec“, jak sám sebe nazval na Mánesově portrétu, věřil v kontinuitu, věřil na plynulost tradice a svým dílem ji uvědoměle budoval. Obsáhlé dílo prověřil čas. To, co prošlo jeho sítem, zůstává imponujícím odkazem velkého umělce, kterého stojí za to znovu a znovu objevovat
Nynější výstava, doprovázená reprezentativní publikací a katalogem, usiluje o narušení tradičních klišé spojených s chápáním Švabinského díla. Premiéra výstavy proběhla pod názvem Ráj a mýtus od 12. prosince 2001 do konce března 2002 ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Pro Pražákův palác Moravské galerie v Brně byla kolekce mírně obměněna především z důvodů prostorových a technických - proto, že křehké kresby nemohou být dlouho vystaveny světlu. Pro brněnskou expozici bylo jádro pražské výstavy výrazně doplněno souborem grafických listů a kreseb ze sbírek Moravské galerie. Přikročilo se tedy i ke změně názvu výstavy na Skutečnost, ráj a mýtus. Cílem v žádném případě není, aby výstava ukázala vše, co Švabinský vytvořil, ale aby představila v koncentrované podobě a s důrazem na nejdůležitější etapy to, co je tematicky i formálně zajímavé a kvalitní a co má trvalou hodnotu.
V průběhu celých šedesáti let tvůrčí práce vytvářel Švabinský vynikající portréty, grafické cykly, plakáty, bankovky, známky, řešil dekorativní úkoly. Byl přesvědčen, že největší učitelkou a inspirací je příroda, kterou celý život slavil svými kresbami. Přežil všechny významné příslušníky své generace až o padesát let. Ačkoliv od konce prvního desetiletí 20. století šel jeho vývoj individuální cestou, bez vazeb na soudobé trendy, jeho vědomě zvolená cesta byla většinou respektována. Především proto, že nikdo nemohl zpochybnit Švabinského obrovský talent, a asi i proto, že imponovala jeho zdůvodněná tvrdošíjnost, s níž naslouchal pouze svému talentu
K méně šťastným stránkám Švabinského osudu patří fakt, že největší díla jeho pozdní zralosti zůstala anonymní (katedrála) nebo nepřístupná (Památník osvobození). Tak se stalo, že v očích mnoha lidí se jeho dílo redukovalo na velkou kompozici Žní, vnímanou bez znalosti souvislostí, a na portrét oficiálního komunistického idolu Julia Fučíka. Obraz jeho tvorby se tím zkreslil a stranou zájmu zůstalo jeho nejlepší období mezi lety 1900 a 1922. Je třeba, aby další generace poznala z autopsie obrovské a respektu hodné dílo národního klasika. Snad se naše znalost národní výtvarné minulosti – byť nedávné – vymkne ze vžitých klišé a začne nám objevovat plné bohatství různých cest, daných osobními vlohami umělců.

Citováno 3.9.2005 z URL