Studio Ypsilon

year of establishment: 1963
year of termination: 1978
city: Liberec (Liberec)
address: _
www: www.ypsilonka.cz

word:

 


Historie


Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963 v Liberci (nejdříve jako nezávislá amatérská experimentální skupina v podmínkách Vojenského útvaru 3256). Zakladatelem je Jan Schmid (který byl v té době na vojně). Profesionální začátky jsou spojeny se Severočeským loutkovým divadlem v Liberci, 1969. Základ Ypsilonky tvoří jednak členové tohoto divadla (J. Schmid, K. Novák, Z. Schmidová, J. Nováková) i příslušníci Vojenského útvaru (J. Fučík, M. Olmr, M. Kořínek). První inscenace vznikla ve vojenském kinosále. Již v další inscenaci spolupracoval člen opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci B. Maršík (později i jiní herci z činohry téhož divadla: V. Ron, J. Synková, M. Bílek, J. Prýmek ). Se Studiem Ypsilon spolupracovali i někteří další členové Severočeského loutkového divadla, ale i osoby z okruhu neherců kolem Studia Ypsilon (D. Bláhová, J. Trösterová a další).  První divadelní inscenací bylo Encyklopedické heslo XX. století. Dále následovala autorská adaptace Bizetovy Carmen, Carmen nejen podle Bizeta (režie J. Schmid, výprava J. Malina) Již v této době začal J. Schmid pořádat kolektivní improvizace Takzvané večery na přidanou. Se Studiem Ypsilon začal trvale spolupracovat Z. Hořínek jako dramaturg, autor i herec - výsledkem byla inscenace Předposlední případ Leona Cliftona (zde jako scénograf spolupracoval F. Tröster). Důležitou inscenací je rovněž nehratelná hra H. Rousseaua Návštěva na výstavě 1889. Dramaturgicky určující je i Schmidova hra O tom jak ona (zde už je v angažmá i L Sobota). Řadu výtvarných inscenací otevírá inscenace Taškáři ( podle hry O. Augusty) a pohádka Začarovaný vůl (dle textu J. Synkové).

   

V roce 1969 došlo k profesionalizaci Studia Ypsilon (jako druhého souboru Naivního divadla – dříve Severočeského loutkového divadla). Dále se pokračuje v autentických improvizacích (Řeči, Večery pod lampou), pokračuje se i nadále v realizaci nehratelných textů (Picasso a jeho touha chycená za ocas), v rozvíjení hudební řady (Offenbachův Orfeus v podsvětí) i výtvarně, pohybově hudebního divadla podle I. Stravinského Petruška ženichem aneb vyhraje to Petruška (s použitím loutek). V té době už je v angažmá i scénograf M. Melena, dále herec P. Popelka a postupně další absolventi DAMU (J. Lábus, K. Lírová, V. Helšus, O. Havelka, B. Poloczek, R. Novák, J. Neumann) i z JAMU (M. Janderová) i elév P. Kratochvíl. V této době rovněž začíná pravidelně pohostinsky režírovat E. Schorm (Ch. D. Grabe Žert, satira, ironie a hlubší význam, později Dostojevského Věčný manžel i Dvanáct křesel Ilfa a Petrova). Schmid (s M. Kořínkem) pokračuje v hudebnědramatických adaptacích (La Traviata – Pobloudilá a Rigoletto! Král se baví! dle Verdiho) i v tematických improvizacích (O krasavci mezi savci – věnovaných psům). Důležitou inscenací je Jarryho Ubu králem a pak stěžejní ypsilonská inscenace- syntéza slova, hudby a výtvarna Michelangelo Buonarroti. K divadlu faktu se vrací montáž Depeše a jiné na kolečkách a k činohernímu typu divadla Schmidova hra Třináct vůní (režie E. Schorm). Dalšími hostujícími režiséry jsou J. Kačer (Mamzelle Nitouche) a J. Grossman (Radzinského Rozhovory se Sokratem). Ke stěžejním inscenacím liberecké éry patří Shakespearův Makbeth, Geyova Žebrácká opera a především Schmidův Život a smrt K. H. Máchy. Již od svého počátku zajíždělo Studio Ypsilon do Prahy (kde hrálo nejdříve v Redutě a Ateliéru, pak pravidelně v Žižkovském divadle, Branickém divadle, ale i v Divadle Na zábradlí a Činoherním klubu), rovněž hostuje i v dalších městech Československa a výrazně se uplatňuje zejména na celostátních festivalech Divadelního Mládí.





V roce 1978 přechází Ypsilonka do Prahy (stává se souborem Státního divadelního studia, po jeho delimitaci v roce 1981 je připojena k Divadlu Jiřího Wolkra), jejím domovem je divadlo Ateliér ve Spálené ulici (rozměrově větší inscenace, které si převáží z Liberce, nadále hraje v Branickém divadle). Pražská éra začala velmi svízelně, Ypsilonka byla nejrůzněji omezovaná. Divadelní sál ve Spálené ulici je uzavřen a dochází zde k výměně elektroinstalace a částečné rekonstrukci, která se protáhla na dva a půl roku. Hraje se na různých náhradních místech, nejvíce v Žižkovském a Klicperově divadle a v Redutě. I přes tuto krizi vzniklo v tomto období několik stylotvorných inscenací autorské povahy. Především Schmidův (Hořínkův a Synkové) Outsider aneb životopis slavného muže, Rossiniho Lazebník sevillský aneb Bartolova svatba a Schmidova hra Voni sou hodnej chlapec aneb anabáze Jaroslava Haška. Soubor je obohacen o nové členy (V. Kratina, A. Kohuth, M. Eben, L. Termerová, Z. Měsíčková, J. Wimmer L. Gerendáš). V roce 1984 se konečně Ypsilonka vrací do svého sálu a Dílnou Studia Ypsilon oslavuje své dvacetiny. V témže roce se konal významný společný divadelní projekt Cesty ( spolu s Divadlem na okraji, Divadlem na provázku a Hanáckým divadlem). 

Dále se Ypsilon věnuje svým velmi populárním a originálním Večerům pod lampou- improvizacím s nejrůznějšími hosty – herci, hudebníky, spisovateli, výtvarníky a jinými osobnostmi společenského života. V nově upraveném sále lze hrát arénovitě a všeobecně více mobilně. Do Ypsilonu přichází O. Kaiser, J. Schmitzer a J. Jiráň. Poetiku Studia Ypsilon ještě dále posunula Schmidova inscenace Dvořákova a Klímova Matěje Poctivého i Schormova inscenace Schmidova Večírku – vypovídající o době v níž jsme žili velmi odvážně i vzhledem k určitému politickému uvolnění. To vyvrcholilo v Tyňanově Voskové figuře a Erdmanově Sebevrahovi (režie J. Schmid). Jiným směrem se ubíralo dramaturgické myšlení v inscenaci dle M. de Ghelderoda O ďáblovi, který sliboval hory doly, kde se zabývalo tím hlubším, co ve společnosti zcela absentovalo.
Do angažmá přišel M. Dejdar a o něco později P. Vacek a R. Sittová. Kmenovou inscenací jistě byla Amerika podle F. Kafky kafkovském arénovitém miniprostoru s vynikajícími hereckými výkony, se zhudebněnými texty M. Ebenem, ve střihové a víceplánové režii J. Schmida (celé obsazení: M. Dejdar, J. Lábus, M. Eben, O. Kaiser, J. Synková, R. Sittová, J. Kretschmerová, J. Schmitzer, J. Jiráň, L. Loubalová, P. Vacek, R. Novák, A. Štréblová). Významnou akcí byla v té době Ypsilonka v Lucerně – mnohahodinové představení s nejrůznějšími hosty, velkým psem, masopustním boxem a jinými atrakcemi. (Dále se pak v Ypsilonce hrála improvizace Co se nevešlo do Lucerny). 17. listopadu se v Ypsilonu hrála Amerika a mnozí herci, když právě nestáli na jevišti běhali na Národní třídu a přinášeli zpět do divadla čerstvé informace. Ještě před revolucí jsme se zabývali osudy K.H. Borovského – Spi Havlíčku v svém hrobečku, ale v porevoluční euforii jsme se k tomu nevrátili a Schmid s Hořínkem nasadil ke zkoušení Kunderovu hru Ptákovina (kterou Z. Hořínek dramaturgoval při její premiéře v Liberci a J. Synková zde hrála mladou učitelku). Těsně před premiérou ji autor zakázal, že bude sám uvažovat co uvolní k dalšímu zveřejnění z toho, co v Československu napsal před svým odchodem do emigrace. Namísto toho jsme nastudovali Boha W. Allena (novým členem divadla je P. Nový a dramaturg J. Etlík. Dalšími stěžejními inscenacemi v nové době byla autorská inscenace Mozart v Praze a filmová hudebně jevištní parafráze Horké to někdo rád. Dalším hostujícím režisérem byl Fin T. Ojala a nastudoval Shakespearova Othella. Další Shakespearovskou inspirací je zafixovaná improvizace Romeo dnes večer, Julie. Dalšími hostujícími režiséry byli A. Kisil (nastudoval Pinterova Správce), M. Lasica (Vianova Hlava Medúzy), A. Goldflam (de Amicisovo Srdce), J.Nvota (SchwajdovaSvatá rodina, Grunbergovo Okno, Ungarův Altánek) a H.Bočan (Brdečkův Žito kouzelník).Typickým ypsilonským představením v němž se počítá s improvizací byl Schmidův Horrorband s písněmi J. Schmitzera a drobnými filmovými dotáčkami, s podtitulem Koncert aneb Drakula, Frankn Štajn a jedna pani. Dramaturgickým počinem byla Ibrahimbekova Oprátka i Poláčkovo Vše pro firmu s identickými domácími otázkami v české tematické řadě. Soubor se doplnil o další mladé herce J. Schneiderovou, J. Sovákovou, R. Mrázika, M. Janouše, R. Rychlou, D. Švába, později M. Plánková, P. Vršek, J. Laštovka, J. Šteflíčková, J. Mencáková, B. Popelková. V angažmá je také M. Vladyka. Novým režisérem (i hercem) je J. Havelka. Z té doby dodnes se hraje (a kus světa procestovala) Smetanova, Schmidova, Kořínkova Prodaná nevěsta i Rusalka nejen podle Dvořáka. Stěžejní kmenovou inscenací je v české řadě Schmidova Praha stověžatá. Ypsilonskou poetiku generačně omlazuje Havelkova inscenace Nadsamec Jarry (mimo toho rozvíjí Havelka své generační divadlo ve studiových inscenacích Dvanácetrojka,Nic nás nezastaví, Drama v kostce atd). V hudební řadě Ypsilonka pokračuje Nedbalovým Vinobraním, v činoherní řadě Shawovým Pygmaliónem, dále dramaturgickým objevem hry M. Twaina Vdovou proti své vůli a docela v současnosti znovu s otázkami po vlastní identitě v inscenaci se zpěvy J. Zímy, Justovy a Schmidovy hry Z jejího života aneb Kabaret Průvan čili Buduj vlast , posílíš mír, Arnolde!


 


Zdroj: http://www.ypsilonka.cz/nase-divadlo