Tylovo divadlo

year of establishment: 1921
year of termination: 0
city: Nusle, Praha (Hlavní město Praha)
address: Křesomyslova 625/4
ZIP: 140 00
www: www.fidlovacka.cz

notes:
1921-1944 Tylovo divadlo
1944-1945 Divadlo Pod Vyšehradem
1945-1948 Tylovo divadlo
1948-1963 Divadlo Na Fidlovačce
1963-1978 Hudební divadlo v Nuslích
1978-1998 zavřeno
od 1998 Divadlo Na Fidlovačce

word:

 


http://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=305


Historie:


Původně dřevěnou provizorní divadelní budovu Tylova divadla dal v Nuslích v roce 1921 postavit Stanislav Lang. Objekt realizovali architekt Alois Zíma (1873-194?) a stavitel Josef Dneboský (1885-1941). Dne 17. 5. 1923 zřídila bývalá obec hl. m. Prahy panu S. Langovi stavební právo, aby na určených pozemcích v Praze Nuslích vybudoval divadlo. Stavební právo bylo zřízeno na dobu třiceti let. Po Langovi se stal vlastníkem stavebního práva František Holan, který je podstoupil Jiřímu A. Sedláčkovi. Ten působil jako ředitel a vlastník Tylova divadla až do jeho převzetí národní správou Umění lidu (Družstvo zhospodárněné kultury, ústřední správa divadelních podniků a lidové zábavy) v roce 1948. V roce 1950 J. A. Sedláček divadlo prodal  Okresnímu národnímu výboru v Praze 14, který budovu v roce 1951 již oficiálně převzal.


Během své existence divadlo několikrát změnilo název: původně Tylovo divadlo se za války v letech 1944-45 jmenovalo Divadlo Pod Vyšehradem, po roce 1945 pak opět Tylovo divadlo a v letech 1948-1963 existovalo jako Divadlo Na Fidlovačce. 1. července 1963 bylo divadlo organizačně připojeno k Hudebnímu divadlu v Karlíně a přejmenováno na Hudební divadlo v Nuslích. V repertoáru divadla se ocitly především operety. V roce 1978 se pro veřejnost zcela uzavřelo. Od roku 1998 divadlo opět funguje pod názvem Divadlo Na Fidlovačce.


Původní Tylovo divadlo vzniklo v roce 1921 jako dřevěná nepodsklepená provizorní stavba na kamenné podezdívce v západní části parku mezi ulicemi Křesomyslovou a Ctiborovou, proti vyústění ulice Závišovy. Autorem projektu byl architekt A. Zíma a na realizaci se podílel stavitel J. Dneboský. Provoz divadla byl zahájen 5. listopadu 1921 Tylovou Drahomírou, následujícího dne přišla na pořad jeho Fidlovačka.


Osu budovy projektanti vedli rovnoběžně s ulicí Křesomyslovou, s hledištěm ve východní a jevištěm s provazištní věží v západní části. Obě tyto prostory, zakryté sedlovými střechami, byly obestavěny přízemním ochozem s pultovou střechou. Štít západního průčelí sloužil k reklamním účelům divadla. Strop nad hledištěm byl proveden z 12 dřevěných rámů, spojených mezi sebou železnými hřeby a  zakrytých barevnou jutou. Železná opona byla zavěšena na dřevěné konstrukci dvou trámů. Stavba musela být z důvodu opotřebování dřevěné konstrukce pravidelně kontrolována. Během třicátých let, kdy se stal majitelem J. A. Sedláček, se divadlo rozšiřovalo. V roce 1939 byla k jižní stěně přistavěna patrová budova rámové železobetonové konstrukce se zděnou výplní, kterou realizovali Václav Müller a Václav Hlaváček. Obsahovala v přízemí tři šatny, dvě kanceláře a v prvním patře místnost pro švadleny. V tomtéž roce byla povolena další patrová přístavba, která v přízemí rozšiřovala jeviště a šatny. V roce 1940 došlo ke zbourání části stávajících dřevěných šaten a sociálního zařízení při severní straně divadla a vznikla nová patrová železobetonová přístavba typově shodná s předešlou, kterou projektoval Leopold Plešinger a provedl stavitel V. Müller. V přízemní části hlediště byl realizován ochoz, dvě šatny, sociální zařízení, hlavní a vedlejší schodiště do kuřárny a schodiště na balkón, v prvním patře pak v hledištní části velký kuřácký salón s bufetem a komorou, v části jevištní tři šatny, sociální zařízení a předsíň. v jevištní místnost pro osvětlovače, předsíň a přijímací salón. Zvenčí byla dřevěná stavba obložena patrovými kubusy zakrytými plochou střechou a prolomenými pásovými a dvoudílnými okny. K severnímu boku se připojila venkovní terasa. Přístavbu průčelní fronty na východní straně realizoval v roce 1941 stavitel František Řežábek. Stavba skeletové konstrukce obsahovala vestibul, pokladny a šatny, v 1. patře sklad rekvizit a ve 2. patře promítací kabinu. Puristicky řešené průčelí vynikalo vyrovnanou klasicistní formou – dominoval trojúhelný štít a centrální vstup se dvěma dvoukřídlými dveřmi zakrytý stříškou na sloupech. Důraz na osovou centrální kompozici zdůrazňovaly dva shodné boční vstupy nových přístaveb při severní a jižní straně.


K další větší rekonstrukci divadla došlo po převzetí objektu do majetku města v letech 1959-1962. Investorem se stala rada Ústředního národního výboru hl.m. Prahy a projekt vyhotovil Technický ústav Městského výboru Praha 14. Vnitřní jádro s dřevěnými krovy bylo ponecháno, došlo však k narušení klasicistní kompozice stavby. Centrální vstup nahradily dva boční vstupy sjednocené novou terasou a přístupné předloženým schodištěm. Na jižní straně vznikla nová budova, v jejíž železobetonové konstrukci převyšující starší přístavby byl v  patře umístěn baletní sál. Budova nesla na severní fasádě i západním a východním štítu neonový nápis „Na Fidlovačce“. Ve foyer byly realizovány nové stropy, dlažba a žulové schodiště. Byl upraven západní přístup směrem k jevišti pro přísun a odvoz dekorací – byly zřízeny vrátnice, průjezd a průchod, nové šatny. Dvě schodiště (severní a jižní) v jevištní části propojila divadlo s administrativní částí a šatnami v prvním patře a se skladem rekvizit a dílnami v suterénu. Jeviště bylo rozšířeno o další část provaziště železobetonovou konstrukcí a doplněno osvětlením z můstku. V roce 1978 bylo divadlo pro veřejnost uzavřeno.


Poslední úpravy divadla pocházejí z 90. let 20. století. V roce 1995 vznikla z iniciativy herců Elišky Balzerové a Tomáše Töpfera dvanáctičlenná Nadace Fidlovačka, která si stanovila za cíl obnovu zanedbaného divadla. V průběhu března až září 1998 se podařilo adaptaci divadla realizovat. Stavební změny se dotkly především vnitřního prostoru divadla (hlediště, foyer, přiléhající chodby), fasáda objektu byla jen konzervačně upravena. Nový interiér navrhl zkušený scénograf a divadelní architekt Miroslav Melena (1937-2008), absolvent divadelní fakulty AMU u Františka Tröstera a autor řady divadelních sálů – pražské Archy, Horáckého divadla v Jihlavě, brněnské Reduty, divadla v Sokolově; v zahraničí loutkových divadel v Lublani, Zadaru a Zagrebu.


V první variantě návrhu divadla Na Fidlovačce počítal autor s dřevěnou konstrukcí arénového typu. Během stavebních prací však došlo k zásadní změně. Vzhledem k malému počtu míst v hledišti byl projekt změněn a Miroslav Melena realizoval hlediště se strmou elevací. Rekonstrukce probíhala od března do září 1998.


Současný stav:


Do divadla se vstupuje z východní strany. Přes vstupní foyer, kde je umístěna pokladna, se divák dostává bočními chodbami k šatnám z dřevěné konstrukce. Hlediště dnes tvoří strmé stupně osazené dřevěnými lavicemi a po stranách boční lóže. Přízemní lóže mají bezbariérový přístup. Melenovi se díky strmé elevaci hlediště podařilo vyřešit několik problému najednou - kapacitu (521 míst), dobrou slyšitelnost, nový šatnový prostor pro návštěvníky pod hledištěm, nadhled nad prostorem jeviště a z toho vyplývající dobrou komunikaci mezi hledištěm a jevištěm. Dojem lidové pospolitosti podporuje teplá barevnost nátěrů – odstíny kraplakových a narezavělých červení či violetí. V jevištní části objektu je dřevěný krov vaznicové soustavy, stěny jsou tvořeny systémem sloupků, trámů a vzpěr. Prostor hlediště je otevřen do dřevěného krovu tvořeného obloukovými nosníky s ocelovým táhlem. Původní konstrukce obvodových stěn hlediště byla rovněž dřevěná, poškozená přízemní část však musela být vyměněna.


V první třetině sálu byl zavěšen baldachýn s lávkou pro scénické svícení, akustické panely a hlavní osvětlení sálu. Další baldachýn kuželovitého tvaru je umístěn těsně před portálem pro posílení zvuku, vycházejícího z orchestřiště. Jevištní část dostala nový portál z perforovaného plechu a byla provedena repase technologického vybavení. V patře hledištní části se nalézá bufet pro diváky s dřevěným barovým pultem. Technické zázemí divadla je umístěno v jižním křídle divadla a v prostorech za jevištěm.


Výsledná realizace klade důraz na osovost, řád, přehlednost a čistotu provedení jak v materiálech (dřevo), tak v jednotné barevnosti (červené stěny, červenohnědá keramická dlažba). Exteriér divadla zůstal zachován. Šedá hmota nevýrazných přístaveb z třicátých a šedesátých let 20. století tvoří kontrast k intimitě interiérů.


Rekonstruované divadlo se divákům otevřelo 28. října 1998 Tylovou a Škroupovou Fidlovačkou v nastudování T. Töpfera.


Prameny a literatura:


- Stavební archiv úřadu městské části Praha 4


- Melena, Miroslav: Rekonstrukce divadla Na Fidlovačce, Architekt XLV, 1999, č. 8, s. 23.


- Holeček, Josef: Fidlovačka: K divadelní pospolitosti, Architekt XLV, 1999, č. 8, s. 24.


 


Autor: Markéta Svobodová