Nadační fond Eleutheria

type: nadace
city: Praha
address: Karlova 19
zip code: 110 00
state: Česká republika (Czech Republic)

e-mail: info@eleutheria.cz
web: www.eleutheria.cz

notes:
kontaktní osoba: Barbora Bergová - mobil 604247450
-
Nadační fond ELEUTHERIA je zřízen za účelem podpory výtvarného umění s důrazem především na podporu malířského umění. Nadační fond naplňuje svůj účel zejména vytvářením podmínek pro prezentaci, propagaci, vznik a realizaci děl, výkonů a aktivit v oborech výtvarného umění, především pak v oblasti malířského umění, a to provozováním výstav výtvarného umění či podílením se na jejich provozování, nákupem uměleckých děl, jejich nájmem či vypůjčováním. Dále chceme podporovat umělce působící v oblasti výtvarného umění, spolupracovat s galeriemi či jinými subjekty a institucemi působícími a angažujícími se v oblasti výtvarného umění.
V časovém horizontu jednoho roku je naším cílem otevřít v centru hlavního města Prahy galerii, kde chceme prezentovat období a výtvarný směr socialistický realismus – SORELA.
-
Založení nadace Eleutheria v březnu roku 2008 bylo pokračováním přirozené a osudové cesty po celé ty roky neuspořádaných a téměř každodenních nákupů, které stimulovaly a zároveň plnily emocemi a vášní můj pražský život. Aniž bych si toho povšiml, měl jsem možnost prožít za posledních dvacet let krok za krokem mimořádné období. Zpočátku ve světě zjevně uzamčeném v systému přímého politického protikladu mezi dvěma bloky : svobodného světa řízeného Spojenými Státy a socialistického světa za železnou oponou, který se téměř nepozorovaně následkem rychlého pádu hlavních vlád sovětského bloku proměňoval rychle a převratně do vlastní podoby. Změny, kterých jsme se stali svědky, byly radikální a my, hrstka cizinců „průzkumníků“, kteří jsme se více méně nevědomky rozhodli hledat příležitost k životu v této části Evropy, jsme se postupně seznamovali s novou realitou, kterou většina z nás neměla předtím možnost vidět zblízka.
Zabloudit do prvních starožitnictví, objevovat improvizovaný pouliční prodej pro mě byla neodolatelná podívaná a jedna z nejpříjemnějších kratochvílí prvních let. Již s prvními nákupy se téměř okamžitě zrodila vášeň pro toto historicko-umělecké období, které rád tradičně zjednodušeně definuji jako „socialistický realismus“ a se stejnou volností je situuji do období mezi rokem 1948 a krátce po roce 1968. Historikové a kritikové umění nebudou s velkou pravděpodobností sdílet moje zjednodušené vidění, avšak očima prostého nadšence vidím v tomto časovém rozmezí celý vývoj jedné umělecké epochy. Začátek snu bezprostředně po válce byl u některých živen iluzí, že by se skutečně mohla konkretizovat alternativní cesta v západní stylu, postupem času však přenechala místo syrové realitě a naděje propadala víc a víc stranické propagandě. Konečně „Pražské jaro“ a následná vojenská okupace sovětskou armádou odplavila i ty poslední iluze a potažmo s tím také jisté umělecké kvality vyjádřené v těchto letech, které jakoby se stále více rozpouštěly a následující dílo postrádalo vášeň a upřímné přesvědčení a vyjadřovalo rétoriku výrazů v řeči odsouzené k tomu, aby byla vytěsněna z kultury a lidmi obecně. Tento odpor je ještě velmi živý, lidé mají téměř automaticky averzi k uměleckým dílům této doby. Nezacelené rány neumožňují provést emočně nezatíženou objektivní analýzu. To možná částečně vysvětluje skutečnost, že valná většina sbírek děl nesoucích se v duchu českého a slovenského socialistického realismu je vlastněna cizinci...
Dodnes nebyla vypracována konkrétní a detailní studie této historicko-umělecké doby. Malé množství podkladů a téměř totální absence publikací mě přiměly k tomu, aby nadace zaštítila po finanční stránce dvě nezávislé studie vypracované univerzitou v Praze a v Brně s cílem prohloubit jak z uměleckého tak i sociologického hlediska poznání tohoto specifického historického okamžiku. Je na místě, abych připomněl, že výběr děl pramenil ze spontánní nahodilosti, koupě děl podléhala vždy subjektivnímu a emotivnímu měřítku přispívajíc tak k vytvoření soukromé sbírky nezatížené možnými obchodními podmínkami nebo snad ještě hůře spekulativními záměry. Sbírka čítá kromě obrazů a soch také medaile, fotografie a letáky, v souhrnu nabízí možnost učinit první krok k přehodnocení jedinečné umělecké doby, nicméně časově vymezené a uzavřené. Výzkum tohoto historického okamžiku by mohl být zpracován mladými studenty jako příspěvek vycházející z prohloubené rešerše pro diplomovou práci. Témat, která by si zasloužila hlubší analýzu provedenou na akademické půdě, je z objektivního hlediska mnoho.
Bylo by zajímavé provést analýzu toho, co tak rád definuji jako „velkou zradu“. Nejdůležitější čeští umělci komunistické éry byli žáky mistrů, téměř všech působících v socialistické kultuře, fantastické české avantgardy tvořící v období nejvýznamnějších evropských současných hnutí mezi oběma válkami. Právě oni museli akceptovat v okamžiku potvrzení socialistického státu, že se budou vyjadřovat výlučně, i když s velkou technickou odborností v intencích diktovaného programu státního realismu a zřeknou se tak všeho, co bylo doposud vlastní jejich výtvarnému projevu. Pečlivému pozorovateli nemůže uniknout výraz osamělého utrpení některých děl, která i přes přísný schematismus diktovaný propagandou vyjadřují bolest a zoufalství z nenaplněných nadějí. V zapomnění nesmí upadnout portréty Jana Čumpelíka, autora, kterému se zřejmě lépe než ostatním podařilo vyjádřit převahu emocí. A to díky jedinečnému intenzivnímu malířskému výrazu a díky silnému psychologickému účastenství, kde povýšil portréty „pracujícího lidu“ na portréty s duší.
Často jsem v průběhu let slyšel extrémně kategorické výroky které „likvidovaly“ „socialistický realismus“ velmi povrchním způsobem jako umělecký výraz slabé hodnoty ve službách totalitního režimu, kde svoboda výrazu jednotlivých malířů nebo sochařů byla přísně omezována a podmiňována neuspokojivou sériovou nebo se opakující produkcí. K pochopení zmatku z chybějící svobody se stačí podívat na díla umělců pocházející z této doby a uvědomit si, jak je pomýlená a neopodstatněná výše uvedená analýza. Rozmanitost technik, psychologická hloubka některých děl nám otevírá pohled na svět schopný vyjádřit své komplexní a rozporuplné pocity. Někdy se dokonce zdá, že autoři si i přes zjevnou ikonografickou přísnost dokázali pro sebe odkrojit vlastní „svobodu“, pohrávajíce si s překvapivou ironií a někdy dokázali přímo odsoudit to, co měli oslavovat. Nechci samozřejmě vystupovat za ty, kdo jsou skutečnými profesionály a autoritami ve zmíněném oboru, jimiž jsou akademici a vědci, kteří hlouběji analyzovali na následujících stránkách výše jmenované umělecké období. Mé neuspořádané myšlenky mají jediný cíl, a to dát najevo vášeň, která mě v těchto letech provázela. S nadějí, že shromážděné dílo přispěje k zažehnutí jiskry ve Vás a probudí zájem o tento historický okamžik, využívám příležitosti k tomu, abych poděkoval všem, kdo svým příspěvkem umožnili realizaci tohoto svazku.
Praha 29.09.2008
Francesco Augusto Razetto
zdroj - www.eleutheria.cz - 2009/12/02

Nadační fond Eleutheria

date of exhibition	exhibition title, place of exhibition
2009/12/02 - 2009/12/30	Socialistický realismus: Československo 1949–1989, Mánes, Praha
2010/12/14 - 2011/01/30	Vietnam: Plakáty propagandy, Veletržní palác, Praha
2012/03/23 - 2012/07/08	Realismo socialista Cecoslovacchia 1948–1989, Villa Manin, Codroipo
2015/03/13 - 2015/04/12	Jaromír Schoř, Casa del Mantegna, Mantova
2018/05/17 - 2018/06/24	Parmigianino: Grafika a kritické ohlasy, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
2019/05/25 - 2019/06/28	La forma dell'ideologia. Praga: 1948–1989, Palazzo del Governatore, Parma