Galerie Vincence Kramáře

year of establishment: 1964
city: Praha
address: Čs. armády 24

notes:
Od 90. let 20. stol. název převzala soukromá galerie ve Wuchterlově ulici.

word:



V roce 1964 vstoupila do pražského kulturního života nová výstavní síň Svazu československých výtvarných umělců – Galerie Vincence Kramáře v Dejvicích. Vznikla z iniciativy výtvarníků Prahy 6 pod vedením akademického malíře, grafika a výtvarného kritika Františka Doležala. Galerie rozvinula na svou dobu ojedinělý program a stala se prestižní výstavní síní s mezinárodním dosahem.


Počátek 60. let byl stále ještě poznamenán oficiální tendencí socialistického realismu 50. let. Avšak tam, kde byl tvůrčí duch a osobní odvaha, se dařilo příležitostně rozhrnout “železnou oponu” a umožnit kontakt se světovým uměleckým děním. Zároveň tu byla bohatá tradice domácího moderního umění – kubismus, surrealismus, avantgarda 20. a 30. let, o které se stále více začínalo hovořit jako o podstatném zdroji současného českého umění. Okruh výtvarníků Prahy 6 orientoval „svou” galerii na díla výrazných osobností a směrů, které nenašly místo v oficiálním proudu po roce 1948.


Galerie se otevřela veřejnosti 27. září 1964 vernisáží výstavy děl Pabla Picassa, Georgese Braqua, André Deraina, Bohumila Kubišty a Emila Filly ze sbírek dr. Vincence Kramáře, a stala se nepřehlédnutelnou událostí tehdejšího pražského kulturního života. Výstavu navštívil proslulý pařížský galerista a sběratel obrazů Daniel-Henry Kahnweiler, který pronesl v dejvickém Domě armády přednášku o Picassovi a francouzském umění. O rok později přijel Kahnweiler do Kramářovy galerie a spolu se surrealistou Michelem Leirisem na výstavu Picassovy grafiky.


Komisařem galerie byl od počátku malíř František Doležal, původce myšlenky založit galerii a pojmenovat ji po dr. Vincenci Kramářovi, se kterým ho poutalo přátelství a profese výtvarného teoretika již od roku 1940. V úvodním katalogu napsal: „Pro generaci, jež rozvíjela své úsilí pod jeho vlivem, znamenal Vincenc Kramář velkou morální autoritu, vědce a teoretika, který kolem sebe soustřeďoval všechny mladé a činorodé síly, posiloval je v jejich tvůrčím hledání a statečně obhajoval progresivní tendence a výsledky jejich činnosti. Svými znalostmi, svou zásadovostí, kritičností a pevností vytvořil Vincenc Kramář předobraz osobnosti, bytostně spjaté s rozvojem umění. (…) To je také důvodem, proč jeho jméno vpisujeme na štít naší nové galerie.”


Galerie spolupracovala s pařížskou Kahnweilerovou galerií Louise Leirisové, s Národní galerií a s Artcentrem. Výstavy byly orientovány především k tzv. “pařížské škole” a představily (mnohdy v Praze vůbec poprvé) vynikající osobnosti světového výtvarného umění, jako jsou Pablo Picasso, Marc Chagall, Le Corbusier, Georges Rouault, Jean Bazaine, Odilon Redon, Giacomo Manzú, André Villers, Marta Pan a další. Mezinárodní dosah výstav se později rozšířil také na současné umění rakouské, arménské a jugoslávské.


V českém prostředí se koncepce galerie obracela k modernímu a současnému umění. Uskutečnily se retrospektivní výstavy Emila Filly, Bohumila Kubišty, Františka Tichého, Bedřicha Feuersteina, Karla Teigeho, Jaromíra Funkeho, Františka Tröstera,… Mnozí z autorů byli zastoupeni početnými soubory svých děl vůbec poprvé nebo po dlouhé odmlce. Představovaly se tu systematicky zdroje a kořeny současného moderního umění. Významným přínosem pro veřejnost byly obsáhlé výstavy restaurátorského umění a českého kubismu.


Malá síň galerie představovala pravidelně umělecký život obvodu Prahy 6 a současné tendence především pražských, ale i mimopražských výtvarníků. Bylo tu možno vidět tvorbu Františka Hudečka, Miroslava Háka, Ladislava Zívra, Pavla Lašky, Karla Valtera, Františka Doležala, Františka Grosse, ale také výtvarná díla z oboru současného užitého umění. Náročný kritický nadhled Františka Doležala a výstavní komise zaručoval vysokou kvalitu vystavovaných děl. V sedmiletém období galerie se uskutečnilo na 70 výstav, z toho 24 zahraničních. Pořádaly se tu pravidelně koncerty, přednášky a setkání s výtvarníky. Za svou činnost byla galerie v roce 1968 poctěna Cenou hlavního města Prahy.


Na programu a profilování galerie se podílela spolu s malířem Doležalem skupina výtvarníků a výtvarných teoretiků, zvláště pak malířka Alena Novotná-Gutfreundová, sochaři Luděk Tichý a Antonín Kulda, grafik Vladimír Rocman, architekt Jaroslav Vaculík a architektka Jaroslava Mrázová, doktorka Hana Volavková a doktor Václav Formánek. Nevytvořili uzavřenou programovou skupinu, ale snažili se ukázat souvislosti a kontext moderního umění kulturní veřejnosti a zároveň vytvářet prostor pro uměleckou konfrontaci 60. let v daném místě a podmínkách.


Nadějné plány na uspořádání prestižních mezinárodních výstav (např. francouzského sochaře Zadkina, portugalské malířky Viery da Silva či ruských konstruktivistů) ukončila doba „normalizace” politického a kulturního života po roce 1971. Výstavní komise byla zlikvidována a program galerie ztratil svoji výjimečnost. V 90. letech byla galerie v původních prostorách zrušena. Její slavné jméno převzala soukromá galerie ve Wuchterlově ulici.

Jarmila Štogrová-Doležalová