Knihovna Matěje Josefa Sychry

city: Žďár nad Sázavou (Žďár nad Sázavou)
address: Havlíčkovo nám. 5
ZIP: 591 38
phone: 566 623 766
www: www.knihzdar.cz

notes:
Dříve: Okresní knihovna Metoděje Josefa Sychry

word:

http://www.knihzdar.cz/?inc=ukaztext&idpolozkymenu=58


Psal se rok 1848, rok bohatý na revoluční historické události. O vánocích tohoto roku byl založen ve Žďáře slovanský čtenářský spolek. Na tehdejší dobu to byl spolek vskutku pokrokový. Měl 13 členů, většinou řemeslníků, kteří se sešli 26. prosince na první ustavující schůzi. Předsedou spolku byl zvolen vážený občan města Žďáru, český buditel a vlastenec Jan Pluhař. Jednatelem byl dr. Josef Ehrenberger a knihovníkem Jan Špaček. Za cíl si spolek vytkl národní a občanské uvědomění a vzdělávání, neboť česká kniha byla v té době jediným prostředkem, jímž se šířilo a upevňovalo národní vědomí českého lidu. Vytyčeného cíle chtěl spolek dosáhnout četbou knih, časopisů a novin. Proto si za prvořadý úkol stanovil vybudování čítárny a veřejné knihovny ve městě. Byla provedena sbírka na nákup knih a časopisů, při které se vybralo 31 zlatých. Čítárna a knihovna byla umístněna v domě č. 288, jehož majitelem byl Hynek Letovský. Do čítárny byly objednány Národní noviny, Noviny Slovanské lípy, Řemeslnické noviny, Posel z Budče, Posel Pražský, Včela, Týdeník a další.

Jan Pluhař předplatil pro knihovnu odběr knižnice Česká matice. Od samých začátků spolek usiloval o povznesení vzdělanosti širokých vrstev. Přes nesnadné podmínky své doby uvedl v život kulturní zařízení, které existuje dodnes.

Spolek vyvinul tak bohatou kulturní, ale i politickou činnost, že již v roce 1850 byl náhle rozpuštěn a spolková knihovna, která měla v té době 266 svazků knih, byla rozprodána v dražbě za 40 zlatých.

Jan Pluhař, spolu s dalšími národně smýšlejícími občany města Žďáru, založil v roce 1862 nový čtenářský spolek, který se stal kulturním střediskem nejen žďárských vlastenců, ale i širokého okolí. Výbor rozhodl, aby spolek nesl jméno mocného krále Svatopluka. Čtenářský spolek Svatopluk se staral o kulturní život ve městě a přizpůsoboval se jeho potřebám. V roce 1880 zřídil pěvecký sbor, který pořádal pěvecké a hudební koncerty. Hlavním prostředkem vzdělanosti zůstávala knihovna, která se těšila velké oblibě u veřejnosti.

Knihovna odebírala nejpokrokovější časopisy, ke kterým brzy přibyly Květy, Osvěta a Národ sobě. Zdarma dostávala časopis Politika a reformy. V roce 1883 měl spolek 70 členů.

Důležitým mezníkem v budování veřejné knihovny ve Žďáře byl rok 1908. V tomto roce se dohodly žďárské spolky Svatopluk, Sázavan, Sokol a Řemeslnická beseda, že vybudují velkou veřejnou knihovnu a že za její činnost budou zodpovídat zástupci jednotlivých spolků. Svatopluk dal do této nové veřejné knihovny 400 svazků knih a ponechal si právo jimi disponovat. O dva roky později byla založena knihovna v Zámku Žďáře (tehdy samostatná osada). Přes počáteční potíže dosahovala knihovna Svatopluka ve službě čtenářům slušných výsledků. V roce 1912 měla 240 čtenářů, kterým zapůjčila 3860 svazků knih. Výroční zpráva Svatopluka k tomu dodává, že rok 1913 byl ještě lepší, bylo o 2200 výpůjček více. V tomto období byly zřizovány přenosné knihovničky, které byly zapůjčovány do obcí v okolí Žďáru. Tuto slibně se rozvíjející činnost spolku přerušila 1. světová válka. Nejaktivnější členové odešli na frontu, čímž činnost knihovny upadala, až byla knihovna uzavřena.

Po ukončení války se členové spolku Svatopluk, 2. února 1919, znovu sešli a po 5 letech obnovili práci veřejné knihovny. V čele spolku již nestál Jan Pluhař, který zemřel.

Všechny povinnosti po něm přebral jeho synovec Josef Pluhař. V červenci tohoto roku byl přijat 1. zákon o veřejných knihovnách, který ukládal každé obci povinnost vybudovat veřejnou knihovnu. Žďár měl vybudovat knihovnu do roku 1920. Ve výborech spolků byly sváděny ostré diskuse o tom, jak naložit s knihovnou Svatopluka. Zda ji zapůjčit městu nebo si ji ponechat. Konečné rozhodnutí znělo: knihovnu ponechat ve správě Svatopluka. Proto od roku 1920 fungují ve městě 2 knihovny (obecní a spolková) . Pro vesnice jsou zřízeny „kočovné knihovny“. Počet čtenářů spolkové knihovny rostl až do roku 1922, kdy knihovna měla 253 čtenářů. V následujících letech se činnost knihovny postupně snižovala, a proto v roce 1934 došlo k vzájemné dohodě, mezi knihovní radou obecní knihovny a Svatoplukem, o sloučení obou knihoven. Tak vznikla ve Žďáře jedna veřejná knihovna.

Knihovna byla stále odkázána na občasné subvence spolků a úřadů. Doplňování knižních sbírek bylo náhodné a nesystematické. V tomto období byly zřizovány obecní knihovny ve všech obcích tehdejšího žďárského okresu a funkci knihovníka vykonávali především učitelé.

Těžké období 2. světové války, nevybíravý nátlak okupantů a potlačování všeho českého zasáhlo poslání knihoven v samé podstatě. Zároveň však válečná léta podnítila u čtenářů hlubší zájem o českou knihu. Po osvobození, v době poválečné obnovy, se začala žďárská veřejná knihovna rozvíjet. Od roku 1949 převzala knihovna funkci okresní knihovny. Po územní reorganizaci a vydání knihovnického zákona v roce 1959, se knihovna zaměřila kromě výpůjční činnosti i na činnost kulturně-výchovnou. Významným dokumentem pro další rozvoj knihovny se staly „Zásady rozvoje jednotné soustavy knihoven ČSR“, vydané Ministerstvem kultury ČSR v roce 1974, které daly základ budování systému katalogů, bibliograficko-informačních služeb a podobně.

Okresní knihovna ve Žďáře nad Sázavou neměla po řadu let trvalé umístnění. Po roce 1945 sídlila v č. 288 „U Roháčků“, odtud se dětské oddělení v roce 1965 stěhovalo „K Ubrům“ a v roce 1974 do dnešního Domu dětí a mládeže. Oddělení dospělých čtenářů bylo přestěhováno do zadaptované prádelny ve Žďáře nad Sázavou 4, Švermova 2, v roce 1969. Důležitým rokem v novodobé historii knihovny byl rok 1978, kdy Rada Okresního národního výboru ve Žďáře nad Sázavou rozhodla o výstavbě nové budovy Okresní knihovny.

Za lokalitu byl vybrán dům č. 253 na Havlíčkově náměstí, který byl na tomto místě postaven pravděpodobně v roce 1270. Dům (Krupičkovský) si udržel podobu velké přestavby v 17. století. Při této přestavbě byl postaven na poschodí (arkády a některé klenby i v 1. patře) jako jediný na dnešním Havlíčkově náměstí. Z řady majitelů domu je možno uvést Tobiáše Oppitze, který byl v letech 1701-1719 žďárským „ranhojičem“. Kolem poloviny 19. století se stal majitelem domu Jan Pluhař, obchodník, mecenáš a kulturní pracovník. Byl zanícený český buditel, osvícený a pokrokový žďárský měšťan, přítel Karla Havlíčka Borovského, kterého po svatodušních bouřích v Praze roku 1848, ve svém domě ukrýval. Borovský do Žďáru přicházel a míval tajné schůzky s místními občany a vlastenci. Pod vlivem jeho působení zde vznikl jeden z nejstarších čtenářských spolků nejen ve Žďáře nad Sázavou, ale i v českých zemích. Rodina Pluhařů dům neudržela a byla nucena ho v roce 1879 prodat rodině Hajných. Dcera Hajných se provdala za Adolfa Čecha, po kterém se dům dodnes jmenuje.

V 80. letech byl Čechův dům zrekonstruován a v roce 1985 předán Okresní knihovně k užívání. Stavební práce musely pokračovat, protože podle projektu měl být k této budově připojen moderní pavilón s půjčovnami knih a sklady. Slavnostní otevření nových prostor se uskutečnilo 15. 10. 1987. Tímto krokem se podstatně změnily podmínky pro práci knihovny. Byla rozšířena půjčovní doba ve službách, dále byly vytvořeny nabídkové seznamy kulturně-výchovných akcí a knihovnických lekcí pro děti mateřských škol, žáky základních škol a studenty středních škol a učilišť. Vedle těchto aktivit pořádala Okresní knihovna samostatná setkání se spisovateli (Jaromíra Kolárová, Michal Černík, Radek John, František Kožík apod.) Vznikla pěkná tradice pro čtenářské kroužky pořádaná s nakladatelstvím Albatros – čtenářský minisjezd. V letních měsících se atrium knihovny změnilo na kulturní stánek, ve kterém se konaly módní přehlídky a hudební koncerty. Působnost knihovny nebyla nikdy omezena pouze na město Žďár. V těchto letech bylo na okrese vytvořeno 7 profesionálních knihoven, 81 místních lidových knihoven a 79 výpůjčních míst. Profesionální knihovny nakupovaly pro místní lidové knihovny nové knihy a časopisy, budovaly katalogy, spolupracovaly s místními úřady. Výpůjčním místům připravovaly výměnné soubory knih.

90. léta znamenala pro knihovnu především řadu organizačních změn. Začala se uskutečňovat transformace veřejného knihovnictví v okrese. Postupně se osamostatnily profesionální knihovny a některé větší místní lidové knihovny. Došlo k přejmenování knihovny, ta nese od října 1990 označení Knihovna Matěje Josefa Sychry. V letech 92/93 přešly povinnosti zřizovatele Okresní knihovny z Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou na Městský úřad. V Knihovně Matěje Josefa Sychry došlo k stavebním úpravám ve vestibulu, kde byly vytvořeny 2 kanceláře. Z důvodů pronájmu celého Čechova domu byly mezi starou a novou částí knihovny zbudovány dveře a čítárna novin a časopisů byla z půjčovny dospělých čtenářů přestěhována do bývalé zasedací místnosti. V polovině 90. let byl veškerý majetek Odborové knihovny KOVO ŽĎAS převeden pod Knihovnu Matěje Josefa Sychry. Na základě rozhodnutí bylo v roce 1997 zrušeno oddělení dospělých čtenářů bývalé odborové knihovny a také pobočka Okresní knihovny na Vysočanech. Pro žďárskou veřejnost knihovna připravovala řadu kulturních a výchovných pořadů (výstavy obrazů a plastik, hudební koncerty ), na dětském oddělení vedle besed a knihovnických lekcí probíhal Týden dětské knihy nebo Knihovnický nepobytový tábor. Půjčovna pro dospělé čtenáře zaměřila svou činnost na besedy o spisovatelích, ale největší část její práce byla zaměřena na knihovnicko-informatické lekce a poskytování informací. Před koncem roku 1999 byl v Knihovně Matěje Josefa Sychry zahájen provoz Internetu.

Do nového tisíciletí tzv. "informační společnosti" vykročila knihovna svižným tempem a s jasnou představou, kam se bude v budoucnu směřovat a jaké služby musí svým uživatelům nabídnout, aby byla schopna splnit jejich stále náročnější požadavky, vzrůstající potřebu poskytování informací a dostala se tak na srovnatelnou úroveň nejen s ostatními knihovnami v České republice, ale po vstupu ČR do Evropské unie splňovala veškeré knihovnické standardy. Vedle retrokonverze fondu, která se přesměrovala na jednotlivé volné výběry, aby se automatizace urychlila, se připravovala nová podoba čtenářského průkazu, čtenářských přihlášek, nová verze knihovního řádu pro automatizované provozy. Knihovna se poprvé zúčastnila celorepublikových akcí: „Březen – Měsíc internetu“ a „Týdnu knihoven.“ Koncem roku se připravilo zázemí pro vybudování „Informačního centra knihovny, které se otevřelo 1. ledna 2001. Toto pracoviště se stalo významným nástrojem praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím. Podobnou službu čtenářům, ale i dalším zájemcům, poskytl provoz internetové studovny, která byla vytvořena na oddělení dospělých čtenářů. V tomto roce se vedení knihovny podařilo získat zpět správcovství Čechova domu. V Čechově domě se otevřelo nové oddělení - hudební knihovna, která jako první započala svou činnost v automatizovaném provozu. V polovině roku na hudební knihovnu navázalo dětské oddělení, kde bylo vytvořeno speciální pracoviště pro děti s různými dysfunkcemi. Pro větší využití a potřeby čtenářů byla rozšířena půjčovní doba ve službách knihovny.

Žijeme a pracujeme v době, která klade veliký důraz na vzdělávání a lidské poznání. Knihovny svým posláním a prostředky budou vždy podporovat kvalitně a efektivně zájem občanů o četbu, ale současně budou stále více poskytovat množství nejrůznějších informací, z různých oboru lidské činnosti, prostřednictvím počítačových databází a multimédií.



Vypracovala: Taňa Bejblová