Jan Evangelista Urban

* 20. 2. 1901, Praha, Česká republika (Czech Republic)
7. 1. 1991, Nespeky (Benešov), Česká republika (Czech Republic)
priest, theologist, filosof

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Narodil se v rodině železničáře a pradleny jakožto Josef Urban (Jan Evangelista je řádové jméno). Studoval na gymnáziu, v roce 1918 vstoupil do řádu františkánů. Studoval na františkánském institutu v Bolzanu a filosofii a teologii v Praze, na kněze byl vysvěcen v roce 1924. V roce 1927 založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka (lidově „urbanky“), jehož posláním byl laický apoštolát, katecheze a sociální a charitní služby. V roce 1930 získal doktorát filosofie na FF UK (disertační práce Universalie u sv. Bonaventury). V letech 1933–1948 byl šéfredaktorem časopisu Serafínský prapor. V roce 1937 založil Studium catholicum (ústav pro teologické vzdělávání laiků) a byl ustanoven jeho rektorem. Mimo to se soustředil na pastorační a sociální práci na pražské periferii. V letech 1938–1941 byl provinciálem řádu, po druhé světové válce byl jedním z vážných kandidátů na úřad pražského arcibiskupa.
V březnu 1950 byl zatčen a počátkem dubna odsouzen v monstrprocesu Machalka a spol. s představiteli řádů ke 14 letům vězení. Vězněn byl na Mírově a ve Valdicích. Ve vězení onemocněl tuberkulózou a jelikož mu byla odepírána nutná léčba, trpěl v důsledku toho doživotními následky. Po propuštění (na amnestii v roce 1960) se mohl k duchovní službě vrátit až v roce 1968; v roce 1974 mu však byl státní souhlas znovu odebrán. V době pádu komunistické diktatury byl už vážně nemocen. V současné době je zkoumána možnost jeho svatořečení.
cs.wikipedia.org, 6.5.2018
-
diné dítě železničáře Vojtěcha Urbana a pradleny Marie, rozené Veselé. Po vychození obecné školy a šesti tříd gymnázia vstoupil do řádu františkánů. V roce 1921 půl roku studoval na františkánském institutu v Bolzanu. Po návratu z Itálie pokračoval ve studiích na teologické a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul doktora filozofie. V roce 1930 byl vysvěcen na kněze a postupně působil v Kadani, Hájku u Prahy a v klášteře u Panny Marie Sněžné v Praze. V roce 1937 inicioval vznik řeholního institutu sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka a stal se jeho ředitelem. V letech 1933–1948 byl šéfredaktorem časopisu Serafinský prapor. V letech 1938–1941 zastával úřad provinciála františkánského řádu. Po druhé světové válce byl jedním z kandidátů na úřad pražského arcibiskupa. Jeho celoživotním vzorem byl františkánský teolog a filozof Bonaventura, jemuž věnoval i svou disertační práci. K zatčení P. Urbana došlo 14. března 1950. Byl obviněn z předávání zpráv auditoru pražské internunciatury Fornimu a později strahovskému opatu Jarolímkovi. Rovněž měl při svých kázáních používat úryvky z protistátních letáků, které obdržel. Po tvrdé vyšetřovací vazbě byl P. Urban zařazen do procesu s představiteli řádů „Machalka a spol.“ Předem připravené soudní přelíčení s touto skupinou se konalo ve dnech 31. března až 5. dubna 1950. Senátu Státního soudu Praha předsedal JUDr. Jaroslav Novák, žalobu zastupovali JUDr. Karel Čížek, JUDr. Josef Urválek a JUDr. Ludmila Brožová. P. Urban byl za zločiny velezrady a vyzvědačství odsouzen ke čtrnácti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 30 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov a Valdice. Během věznění onemocněl tuberkulózou, a jelikož mu byla odepírána nutná léčba, trpěl doživotními následky. Po propuštění v září 1963 se vrátil do Nespek, kde měl přikázaný pobyt. Do duchovní služby mohl opět nastoupit až v roce 1968. O šest let později mu byl znovu odebrán státní souhlas pro výkon duchovenské služby. Politické změny na konci roku 1989 prožíval již vážně nemocen. V roce 1993 byl z rozhodnutí Krajského soudu v Praze plně rehabilitován. V současnosti probíhá jeho beatifikační proces.
-jin-, ustrcr.cz, 6.5.2018