nationality: Czech
sex: male

NK AUT: jo2012703655
VIAF: 250743891

Ladislav Frélich

Ladislav Frélich prožil v Prosenicích celý svůj život, i když zaměstnání v Sigmě Hranice mu umožnilo důkladně procestovat celé Československo. Základní školu vychodil v Prosenicích a Oseku, poté se vyučil v Hranicích strojním zámečníkem. Matka pocházela z valašské Oznice, která se stala místem jeho častých pobytů a krajem, kde nacházel a obnovoval v přírodě své životní kořeny. Pracovat začal v roce 1947 v Sigmě Hranice nejdříve jako externí montér. Při zaměstnání stačil vystudovat strojní průmyslovou školu, což mu umožnilo později pracovat dlouhých padesát let až do roku 1997 v náročné oblasti investiční výstavby Sigmy jako koordinátor staveb vodních děl, úpraven a čistíren vody či přehrad (podílel se například na výstavbě vodního díla Želivka). Začátkem roku 1955 se oženil a věnoval se vedle zaměstnání především výchově svých dcer. O výtvarné umění nejevil během studia ani později nějaký výrazný zájem. Byl založen především technicky a kutilsky. Vrozenou zručnost a pracovitost uplatnil při stavbě rodinného domku se zahradou na samém okraji Prosenic. Zájem o práci se dřevem u něj paradoxně vyvolala něšťastná lyžařská nehoda na Soláni v roce 1980, která skončila zlomeninou nohy a rekonvalescencí, během níž si začal krátit dlouhou chvíli vyřezáváním. Výraznou inspirací a hodnotnou předlohou k počínající zálibě se mu stala útlá brožovaná kniha plná fotoreprodukcí a kreseb “Z dějin nábytkového umění – středověk“, kterou mu jako dárek v nemoci věnovala jeho spolupracovnice. Zde nacházel bohatou studnici motivů, z nichž vycházel ve svých řezbářských začátcích, které se vyznačovaly zejména tvorbou složitých dekorativních propletenců rámů pro zrcadla. Ty vyřezával nejdříve v kuchyni, teprve později si vybudoval ve sklepě vlastní „ateliér“. Nástroje pro vyřezávání si vyráběl sám, protože s kupovanými dláty nebyl nikdy plně spokojen. Kromě tvorby užitných předmětů (také pletení košíků) se zejména po svém odchodu do důchodu v roce 1997 začal zaměřovat na ztvárňování rozličných pohádkových figur, upravovaných povrchově barevně citlivou a vyváženou polychromií. Řezbářství, které překvapivě probudilo jeho dosud neprojevené výtvarné schopnosti a nadání se věnoval především v zimních měsících roku, kdy nebylo tolik práce kolem domu či na zahrádce. Z jeho dílničky se tak vynářejí kouzelné bytosti, které dělaly radost především jeho nejbližším. Někdy je v létě vystavoval pod přístřeškem na své zahradě. Vodník, trpaslíci, Sněhurka, myslivec, Červená Karkulka s babičkou, vlkem a hajným dělali radost náhodným kolemjdoucím. Vrcholem jeho dosavadní figurální tvorby se bezpochyby staly dvě postavy sv. Floriána, patrona hasičů, věnované autorem místním dobrovolným hasičům do jejich společenské místnosti. Zcela jistě zde sehrála významnou motivační roli v obci vysoce oceňovaná organizační činnost jeho otce Ferdinanda Frélicha (1904 – 1981), od roku 1947 velitele sboru dobrovolných hasičů v Malých Prosenicích. Sv. Florián z roku 2007 je vysoký 55 cm a stal se jakousi přípravou pro daleko rozměrnější sochu téhož světce, zhotovenou o tři roky později. Druhý Frélichův sv. Florián, posvěcený na sv. Hostýně, je vysoký 110 cm a pozoruhodný kromě jiného tím, že stojí na dřevěné základně, kde autor s narativní působivostí zachytil plasticky skutečný hasičský zásah sboru dobrovolných hasičů v Prosenicích v roce 1946, popsaný v hasičské kronice: „Příčinou požáru v čp. 3 v Malých Prosenicích bylo krátké spojení na hůře. Hasiči museli nejdříve zachraňovat svou stříkačku a benzín, který měli v čp. 3 uskladněny. Ohni, který vypukl kolem 9. hodiny večer a ve 20 minutách byl zdolán, podlehly střechy a nájemníkovi Šimonovi shořelo rozvěšené prádlo.“ V řezbářské tvorbě Ladislava Frélicha se postupně začaly prolínat čtyři zmíněné linie. Vedle bohatě dekorativně pojednaných užitných předmětů (vázy, podnosy, rámy, oltářní stojany) se často vrací ve své volné figurální tvorbě k pohádkovým námětům i k sakrálním výjevům (betlémy, reliéfy Poslední večeře páně), které doplňují téměř dokumentární kronikářské záznamy (např. rozměrný reliéf černotínské vápenky). Zahrneme-li do výčtu jeho prací všechna zmíněná zaměření, můžeme říci, že vytvořil doposud na čtyřicet děl, která se až na výjimky nacházejí v majetku jeho rodiny. Do letokruhů dřeva lípy, topolu, trnky, olše zaznamenává svým vlastním osobitým rukopisem, vyznačujícím se hravostí, smyslem pro jemnou ironii a vrozeným citem pro vyváženou barevnost své řezbářské sny, které jeho neškolený autentický projev umocňuje citovostí, nehranou prostotou a svěžestí, jakou známe u těch nejlepších insitních tvůrců. Frélichova doposud širší veřejnosti utajená kvalitní výtvarná tvorba se nepochybně nachází na pomezí mezi lidovým a insitním uměním překvapivě vyzrálého a inspirovaného tvůrce, jakých není v současnosti mnoho.
Pavel Konečný, outsiderartcz.eu, 2014/01/26

Ladislav Frélich

Ladislav Frélich

katalog kolektivní
	published	title (subtitle), publisher, city
	2015	Art brut a naivní umění (Spontánní umění ze sbírky Poetické galerie), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice (Litoměřice)