Marie Táborská

* 12. 12. 1879, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 4. 9. 1969, Karlobag, Chorvatsko (Croatia)
Actress

nationality: Czech
sex: female

notes:
NK ne - 2021/05

Marie Táborská

Rozená Kohoutová. Narodila se v rodině uzenáře na Novém Městě pražském. Herecky se školila u O. Sklenářové-Malé; po několika vystoupeních u ochotnických souborů debutovala v listopadu 1900 ve Švandově divadle rolí Vilemíny v Adlersfeldově a Stobitzerově veselohře Naše Katuška. 1. 5. 1901 byla angažována náhradou za L. Kauckou, jež před sňatkem s K. Švandou ze souboru odešla. 1902 se provdala za hereckého kolegu Viléma Táborského (vl. jm. Václav Neumann). 1906 spolu s ním odešla do Národního divadla v Lublani, kde strávili jednu sezonu. Po návratu se oba stali členy nového Městského divadla Královských Vinohrad (1907), ale jejich členství bylo rozhodnutím správního výboru divadla z neuvedených důvodů k 22. 5. 1908 ukončeno. Po přechodném vystupování s ochotníky T. od sezony 1908/09 nastoupila do Národního divadla v Osijeku (Chorvatsko), na jaře 1909 získala angažmá v Národním divadle v Bělehradě, kde s výjimkou sezony 1921/22, kdy hrála v Národním divadle ve Splitu, působila čtyřicet let. 1911 byla za svou uměleckou činnost vyznamenána srbským řádem sv. Sávy. T. r. se s V. Táborským rozešla, manželství bylo rozloučeno rozhodnutím zemského soudu v Praze 14. 9. 1922. Podruhé byla provdaná Pavelićová. 1926 poprvé a naposledy hostovala v pražském Národním divadle, vystoupila v titulní roli Ibsenovy Nory. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let účinkovala ve třech jugoslávských filmech (Sofka, 1948; Prića o fabrici, 1949; Dećak Mita, 1951).
Talent T. byl rozpoznán již při jejích prvních vystoupeních na profesionální scéně. Mladá žena graciézního a elegantního zjevu disponovala silným hereckým fondem, schopným lyrického i patetického, niterného i emocionálně zjitřeného výrazu, který ji předurčoval k velkým dramatickým rolím. Její hra měla sklony k virtuozitě. Uměleckou oporou jí byl v prvém desetiletí kariéry Vilém T., s nímž pravidelně hrála partnerské dvojice a který pro ni napsal řadu sólových výstupů. Ačkoli byla do Švandova divadla přijata pro obor tragických milovnic, kvůli pozměněné dramaturgii po 1900, upřednostňující nenáročnější repertoár, měla příležitost setkat se s podstatnějšími dramatickými rolemi jen v omezené míře (Lotta Burwigová, Halbe: Bez domova; Anna Dambyová, Dumas st.: Kean; Růžena, Lukavský: Kamenný ideál; Evička, Pešková dle Světlé: Kříž u potoka; Regina, Ibsen: Příšery). Častěji zde hrála veseloherní postavy v nejrůznějších kusech domácí i cizojazyčné provenience (Alžběta, Vrchlický: Noc na Karlštejně; Julie, Šamberk: Jedenácté přikázání; Marchesa Genara di Sansavelli, Schönthan, Koppel–Ellfeld: Renaissance). Marie Táborská na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-37/2011, sign. 37 F 25Odpovídající a hodnotnější role jí poskytl až moderní repertoár, uváděný v rámci cyklů Kruhu českých spisovatelů v sezonách 1904/05 a 1905/06 (Milena Matušová, Hilbert: Pěst; Klára, Hebbel: Marie Magdalena; Hilda Wangelová, Ibsen: Stavitel Solness; Klotilda, Becque: Pařížanka; Silvie Settalová, D'Annunzio: Gioconda; Hedda, Ibsen: Hedda Gablerová). Snaha o další herecký růst a patrně i zklamání z nedostavivší se nabídky na angažmá v Národním divadle ji zavedly do Lublaně, kde zaujala výsadní herecké postavení a získala značné uznání i popularitu, zejména díky roli Heleny v satirické komedii slovinského autora I. Cankara Pro blaho národa. Lákavá nabídka angažmá do nového vinohradského divadla ji přivedla zpět do Prahy. Ač tu ztvárnila několik prvořadých rolí rozličného žánrového zaměření (dramatické role: Hraběnka Godiva, Vrchlický: Godiva; Irena, Przybyszewski: Zlaté rouno; komediální: Lady Windermerová, Wilde: Vějíř lady Windermerové; Julie, Štech: Deskový statek), pociťované umělecké nedocenění ji znovu vedlo k odchodu z Čech. V Srbsku se plně adaptovala a v Národním divadle v Bělehradě nabyla postavení uctívané primadony a heroiny souboru, nicméně v eklektickém repertoáru hrála podobně různorodé role jako ve Švandově divadle.
Martin J. Švejda, encyklopedie.idu.cz, 21.7.2021