Marie Schenková
* 18. 12. 1938, Opava (Opava), Česká republika (Czech Republic)
Art Historian,
signature: MSch
sex: female
NK AUT: jk01110897
VIAF: 62838295
notes:
PhDr., CSc., N
Marie Schenková
Pro Marii Schenkovou
V těchto dnech se významného životního jubilea dožívá PhDr. Marie Schenková,
CSc. (*18. prosince 1938, Kylešovice), historička umění, která svůj profesní život
zasvětila rodnému Slezsku, regionu, jehož výzkum po stránce kulturněhistorické,
historické a především uměleckohistorické začíná doznávat nového kvalitativního
stupně teprve v poslední době. Absolventka brněnského Semináře dějin
umění po svém krátkém působení na tehdejším Krajském středisku památkové
péče v Ostravě zakotvila v opavském Slezském zemském muzeu a začala se
tu naplno věnovat nejen muzejní práci po stránce akviziční, odborné a výstavní.
Snad i pod dojmem charizmatické osobnosti prof. Ivo Krska, který vedl její
diplomovou práci o Ignáci Raabovi, se zaměřila především baroknímu umění ve
Slezsku, které se tak stalo jedním z jejich celoživotních
témat a lásek. Zpětně viděno lze říci,
že životní rozhodnutí Marie Schenkové spojit
své profesionální působení historičky umění
s osudy této opavské muzejní instituce daleko
přesáhlo rovinu pouhé osobní volby. Slezské
muzeum tak jubilantce poskytlo nejen bohaté
zázemí svých fondů, ale Marie Schenková
svou badatelskou osobností naplnila a bez
nadsázky dá se říci, že i dovršila určitou etapu
vývoje této významné muzejní instituce. Neboť
nejen knihy a obrazy, ale rovněž instituce „sua
fata habent“ a práce historika umění je tak zcela
neodmyslitelně spjata s institucemi, v nichž
svou činnost rozvíjí. A navíc dlouhá a úctyhodná
tradice opavského muzejnictví – zde snad
není třeba připomínat prvenství Opavy na
tomto poli – je s náplní práce historika umění
spojena přímo genuinně. Vždyť to byl právě
německý historik umění Edmund Wilhelm Braun, který přišel v roce 1897 do
Opavy a ze zdejšího muzea (v roce 1883 založeného jako uměleckoprůmyslové
a do roku 1918 nesoucí název Muzeum císaře Františka Josefa pro umění
a řemesla, Franz-Josef Museum für Kunst und Industrie) učinil nadregionální
instituci s bohatými sbírkami, svou kvalitou srovnatelnými s obdobnými fondy
v muzejních a galerijních institucích v Praze, Brně či Olomouci.
Patří k zásluhám Marie Schenkové, že ve své muzejní a badatelské činnosti
dokázala navázat na kontinuitu předválečné muzejní a badatelské práce,
zpřetrhané poryvy dramatických událostí druhé poloviny 20. století, především
nacismu a komunismu. Přenesla klasický model práce historika umění v muzeu,
spočívající v rovnoměrném rozdělení pozornosti mezi činnost akviziční,
prezentačně-výstavní a badatelsko-výzkumnou (v opavských podmínkách
ztělesněný v osobě E. W. Brauna), až na sám práh éry, kdy dostává povážlivé
trhliny a nejen muzea si musí hledat svůj „raison d’étre“ a svou novou pozici
v postindustriálním a hyperkonzumním světě, který měřítka televizních zábav
injektuje do celé společnosti.
Ostatně osobnost E. W. Brauna a jeho étos muzejní práce jdoucí ruku v ruce
s vědeckým nasazením si jubilantka brala často za vzor a svůj zájem o něj
rovněž stvrdila výstavou jemu věnovanou, kterou připravila společně s kolegou
Pavlem Šopákem. V Braunovi rovněž mohla najít předchůdce ve svém celoživotním
zájmu o barokní malířství ve Slezsku a můžeme říci, že se na tomto
poli stala nejen jeho pokračovatelkou, ale i „zakladatelkou“ slezských barokních
studií, alespoň po stránce dějin barokního malířství ve Slezsku, uvážíme-li že
Braunovi nebylo dopřáno svá zkoumání shrnout a dovést do systematické
monografické podoby. Marie Schenková mohla dlouhou řadu svých studií na
toto téma, publikovaných od počátku sedmdesátých let, tedy v době, která
recepci, natož výzkumu barokního umění rozhodně nepřála, zúročit dvěma
monografiemi. „Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska“
a „Barokní malířství a sochařství ve východní části českého Slezska“ (2001
a 2004; obě ve spolupráci s autorem těchto řádků) tematizují barokní umění
v Rakouském Slezsku s přesahy do pruského Slezska a shrnují systematický
a podrobný terénní výzkum tzv. českého Slezska, umožněný díky podpoře Grantové
agentury ČR. Ve svých badatelských aktivitách se však Marie Schenková
neomezovala jen na období baroka. Systematicky se zajímala o podobu umění
19. století a první poloviny 20. století ve Slezsku, přičemž podstatné bylo i to,
že ve svých studiích, otiskovaných na stránkách Časopisu Slezského muzea,
věnovala rovnocennou pozornost jak českým, tak německým malířům této doby.
Význam tohoto úsilí můžeme ocenit, připomeneme-li si dobovou atmosféru sedmdesátých
a osmdesátých let, kdy studie vznikaly, a nacionalistické zaměření
českého dějepisu umění, které nebylo jen důsledkem tehdejšího ideologického
tlaku – jak je zřejmé z toho, že pojetí jednostranně zaměřená na českou tvorbu
jsou stále velmi živá a spolu s nacionalistickými předsudky přetrvávají dodnes,
byť především v oblastech mimo hlavní badatelská centra. Jakýmsi pandánem
jejího zájmu o malířskou tvorbu 19. století ve Slezsku se stala tvorba sochařské
rodiny Kutzerů, jež svými početnými sochařskými a řezbářskými realizacemi
podstatně ovlivnila podobu církevních interiérů na celém Jesenicku a rovněž
za jeho hranicemi. Toto zaujetí vyvrcholilo terénním výzkumem a soupisem
jejich díla, na nějž pak navázala výstava v opavském muzeu na přelomu let
2002 a 2003. Z jubilantčiných dalších badatelských zájmů lze zmínit mariánskou
barokní ikonografii, devocionální grafiku a problematiku poutních míst ve
Slezsku, kde se Marie Schenková profilovala jako jejich znalkyně a zasvěcená
interpretka. Zájem o „slezskou poutní topografii“ vyústil ve výzkum poutních
míst ve Slezsku, k nimž v roce 1996 uspořádala výstavu v Slezském zemském
muzeu. Svými výtečnými znalostmi, jež jsou opřeny o mnoholeté zkušenosti
z terénního poznání uměleckých děl v jejich kontextu a činí z ní přední znalkyni
slezského regionu po uměleckohistorické a kulturněhistorické stránce, rovněž
přispěla ke zdaru prestižních vědeckých a výstavních projektů přesahujících
rámec slezského regionu („Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy
a Slezska 1400–1550“, Brno–Olomouc–Opava, 1999/2000; „Slezsko – perla
v České koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů“, Praha–
Legnica, 2006/2007).
Co dodat závěrem? Nezbývá než za všechny přátele, kolegy, spolupracovníky
a celou uměleckohistorickou obec popřát paní doktorce Schenkové hodně
zdraví, štěstí, elánu a životní pohody do dalších let.
Ad multos annos et multa opera!
Jaromír Olšovský
(Bulletin 2/2008, UměleckoHistorická Společnost v českých zemích, s. 30-31, id: C45942)
Věnuje se zejména baroknímu malířství a umění 19. a 20.stol ve slezkém regionu.
Marie Schenková
Marie Schenková
| from - to | school, city, faculty, specialization, professor |
| ???? - ???? | Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, lékařská fakulta, Brno (Brno-město), Filozofická fakulta, dějiny umění, Kutal Albert, *1904 |
| ???? - ???? | Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, lékařská fakulta, Brno (Brno-město), Filozofická fakulta, dějiny umění, Richter Václav, *1900 |
| ???? - ???? | Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, lékařská fakulta, Brno (Brno-město), Filozofická fakulta, dějiny umění, Krsek Ivo, *1922 |
Marie Schenková
| encyklopedie/slovník | ||
| published | title (subtitle), publisher, city | |
|
2005 | Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2004 (XIV. Sh – Sr), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město) |
|
|
2016 | Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008) (2. svazek N-Ž), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha |
| podřazený dokument | ||
| published | title (subtitle), publisher, city | |
| 2008 | Pro Marii Schenkovou, Bulletin, 30-31 | |
Marie Schenková
Marie Schenková
| autorská | |
| date of exhibition | exhibition title, place of exhibition |
| 1997/12/11 - 1998/03 | Život zasvěcený umění - vzpomínka na Edmunda Wilhelma Brauna, Slezské zemské muzeum, Opava (Opava) |
Marie Schenková
| podřazený dokument | ||
| published | title (subtitle), publisher, city | |
| 1979 | Publikace o výtvarném umění, Výtvarná kultura | |
