Katia Jiránková Levanti

painter, actress

 

sex: female

notes:
Katiu Jiránkovou Levanti znám pár let, byl jsem jejím učitelem figurální kresby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a pak jsme dokonce společně vystavovali, tak jak to má být-profesor a jeho nejlepší žák , v jejím novém domově, v Novém světě v New Londonu. Krásném městě na západním pobřeží, které v 17. století založili angličtí námořní kapitáni plachetnic.Domy dřevěné taky tyto brigy a clippery připomínají. Ve staré Anglii měli jeden dům s rodinou a v Nové Anglii druhý dům s druhou rodinou. Katia je také rozkročena mezi starou a novou vlastí, ale svého anděla Daniela vozí s sebou.
Dílo Katii je už rozsáhlé, tady uvidíme jen jeho část. Podstatou jsou výtvarně řešené filozofické otázky po smyslu bytí, čase a jeho plynutí, kontrast mezi hmotným a nehmotným, mezi emocemi a ideí a zároveň její odpovědi -touha bez konce, vír energie, který ve vesmíru zanechává vnímavé srdce, láska mezi mužem a ženou, propojení všech živých bytostí.
Její v podstatě jemná a romantická duše je vnímavá ke kráse našeho světa a v obrazech se ji snaží popsat a procítit, nejsou to konkrétní lidé v dobových módních šatech, v přesně definovaném konkrétním prostředí. Katia žije ve světě ideí a jen volně je spjata s všední realitou. Vytváří obrazy vlastního světa, kde všechny bytosti bratry jsou, kde nás neohrožují vy dobytky zničující civilizace, zde žádná není.
Její výtvarný projev, přesto, že se může jevit jako navazující na českou tradici, /jsou zde stopy Váchala, art brut Zemánkové, či zaujatost Toyen/, je zcela výjímečný a nepodobný současným proudům. Jsou to obrazy vpravdě divukrásné, vymykající se času a prostoru, podmaňující si vnímavého diváka a vybízející ke kontemplaci a klidnému soustředěnému prožitku.
Boris Jirků, projev k vernisáži na Zámku Dobřichovice 28.3. 2014