nationality: Czech
sex: male

notes:
NK ne - 2017/05

Eduard Vaníček

Otec působil jako vojenský kapelník v Jugoslávii, poté se usadil v Kostelci nad Černými lesy , kde působil jako varhaník v tamním římskokatolickém kostele a především učil hře na nejrůznější – tehdy dostupné - hudební nástroje (klavír, smyčcové a dechové nástroje).
Pan Vaníček už od dětství projevoval výjimečné hudební nadání a také jeho ostatní sourozenci byli nadšenými amatérskými hudebníky. Jeho prvním učitelem byl jeho otec, poté studoval u profesora Jindřicha Felda na Mistrovské škole v Praze (Pražská konzervatoř) jako jeho soukromý žák. Působil také v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.
Po dvouletém působení v armádním uměleckém souboru přišel do České Třebové 15. ledna 1951 na zdejší hudební školu, aby zde už natrvalo zůstal. Během svého působení v našem městě vychoval stovky houslistů, kteří si mimo základů hry na tento nástroj odnesli především také lásku k hudbě. Více než dvacet z jeho žáků dále pokračovalo ve studiu hudby na konzervatořích a AMU a stali se profesionálními hudebníky.
Od roku 1976 až do odchodu do důchodu byl Eduard Vaníček více než deset let také ředitelem zdejší Lidové školy umění. Díky jeho působení se jako plně organizovaná čtyřoborová škola zařadila mezi nejlepší v kraji. Mimo to jej většina občanů našeho města zná jako vynikajícího umělce - houslistu. Těžko někdo spočítá, kolikrát za celou dobu svého působení v České Třebové vystupoval na koncertním pódiu ať už jako sólista, člen symfonického orchestru Smetana nebo Komorního orchestru Jaroslava Kociana.
Ze svého syna vychoval zdatného houslistu, který po studiu na Pražské konzervatoři působil jako hudební pedagog na Lidové škole umění v Litomyšli. Poté byl přijat jako violista do Komorního orchestru Virtuosi di Praga. Nyní působí jako violista v symfonickém orchestru Českého rozhlasu v Praze.
Pan Eduard Vaníček byl ženatý s paní Jindřiškou Vaníčkovou, která rovněž působila na českotřebovské hudební škole jako učitelka klavírní hry, později i jako její ředitelka.
osobnostiregionu.cz, 12.7.2017
-
Eduard Vaníček se narodil 25. února 1926 v Kostelci nad Černými lesy v muzikantské rodině jako páté ze šesti dětí. Vaníčkův rod pocházel z jižních Čech, Eduardův otec František Vaníček (1895–1976) byl rodák z Kamenice nad Lipou. Po skončení první světové války působil několik let v Jugoslávii, kde se živil jako kapelník a učitel hudby. Po návratu do Československa se usadil v Kostelci nad Černými lesy, kde získal místo ředitele kůru a jako varhaník působil i v řadě okolních obcí; vedle toho vyučoval hře na klavír, housle, akordeon a řadu dechových nástrojů.
Eduard se od dětství projevoval jako výrazný hudební talent, nadaní ostatně byli i jeho sourozenci, kteří se všichni stali nadšenými amatérskými hudebníky. Základy hudebního vzdělání, především ve hře na housle, získal od svého otce. Dále se učil v Praze u F. Vohanky a poté čtyři roky u J. Felda jako jeho soukromý žák.
V roce 1948 musel nastoupit základní vojenskou službu. Jako vynikající houslista absolvoval úspěšně konkurz do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze, kde se stal členem velkého symfonického orchestru, a nemusel proto nastoupit k bojové jednotce.
Po skončení vojny přijal nabídku strýce Jaroslava Vaníčka, ředitele hudební školy v České Třebové, a v roce 1951 zde nastoupil jako učitel houslí, složil státní zkoušku z hudby. Se školou a městem pak spojil celý svůj profesní i osobní život. Za více než čtyřicet let působení na hudební škole (později LŠU a ZUŠ) vychoval stovky houslistů, z nichž mnozí pokračovali ve studiu na konzervatořích i hudebních akademiích a dosáhli významného postavení v našem koncertním životě či v hudebním školství. V dalších svých žácích pak probudil lásku k hudbě na celý život. Z jeho žáků jmenujme např. Josefa Petráka, Josefa Chudého, Marii Ondrůjovou, Janu Hicklovou, Janu Pasekovou-Kupkovou, Jiřího Brunu, Jiřího a Milana Řehákovy, Oldřicha Hejla, Jitku Novákovou, Lenku Špaňhelovou-Chudou, Tomáše Krejču či Víta Coufala.
V České Třebové zapustil mladý muzikant i rodinné kořeny. V roce 1955 se oženil s Jindřiškou Vostárkovou, tehdy úřednicí ČSD a výbornou klavíristkou. Roku 1958 se manželům narodil syn Eduard, který od dětství kráčel pod otcovým vedením v jeho stopách.
Brzy po příchodu do Třebové se Eduard Vaníček zapojil do kulturního života města i jeho okolí. Stal se členem symfonického orchestru Smetana, kde hrál jako koncertní mistr (i jako sólista) až do jeho zániku na počátku 90. let. V první polovině 50. let byl primáriem kvarteta ve Svitavách a v roce 1967 patřil k zakládajícím členům Komorního orchestru Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí, kde také zastával po dlouhá léta pozici koncertního mistra. Pravidelně vystupoval na českotřebovských Hudebních čtvrtcích, celé půlstoletí hrával spolu s kolegou Františkem Kajetánem Zedínkem a dalšími hudebníky při obřadech na městské radnici, více jak 35 let doprovázel smuteční obřady v místním krematoriu.
Po Jaroslavu Vaníčkovi zastával od roku 1958 místo ředitele hudební školy Antonín Šimeček, který sem byl dosazen po nedobrovolném odchodu z ředitelského místa v Ústí nad Orlicí. Za sedmnáct let, kdy stál v čele školy, se zasloužil o pozvednutí celkové úrovně školy, včetně stabilizace pedagogického sboru. Po Šimečkově odchodu na místo krajského školního inspektora v roce 1975 stanul na ředitelském postu Eduard Vaníček. Ředitelská funkce s sebou nese kromě pedagogického vedení také spoustu organizační a administrativní práce, kterou na sebe dobrovolně převzala jeho manželka Jindřiška, jež po celých deset let zastávala místo jeho zástupkyně a především ona se starala o běžný provoz školy. Podle svědectví Milana Mikoleckého, bývalého předsedy SRPŠ, se sám Vaníček vyjádřil: „Sám bych do toho nikdy nešel, naštěstí jsem měl vedle sebe svou ženu Jindřišku, která mi hodně pomáhala, a tak jsme takto společně dokázali i hory přenášet.“ Když v roce 1986 odešel Eduard Vaníček do důchodu, nastoupila Jindřiška na ředitelské místo.
Ani po odchodu do důchodu se E. Vaníček nevzdal učitelské profese a dojížděl na ZUŠ v Ústí nad Orlicí, Litomyšli, a především do Lanškrouna, kam původně nastoupil jen na krátkodobý záskok, který se nakonec protáhl na téměř deset let. Posledních sedm let života trávil v důsledku závažného onemocnění ve svém bytě v domě zvaném „U tří housliček“, kde se o něho láskyplně starala obětavá manželka. Eduard Vaníček zemřel 3. ledna 2012 ve věku nedožitých 86 let. Jeho životní krédo nejvýstižněji vyjadřuje motto na jeho smutečním oznámení: „Dozněly tóny houslí mých, nadevše milovaných.“
Stanislav Pecháček
zpravodaj.probit.cz, 17.9.2021

Eduard Vaníček

zpravodaj.probit.cz

Eduard Vaníček

Eduard Vaníček