nationality: Czech
sex: female

NK AUT: jk01062050

notes:
29. 10. 1932 Praha
redaktorka, dramaturgyně, autorka

Eva Košlerová

Do Čs. rozhlasu nastoupila v roce 1956 bezprostředně po absolvování oboru čeština - ruština na Filozofické fakultě UK. Její domovskou redakcí se stala literární, později literárně-dramatická redakce Hlavní redakce pro děti a mládež, které zůstala věrná po celý svůj profesní život. Zpočátku se věnovala rozhlasové tvorbě pro mateřské školy, tj. drobnějším pohádkám, vyprávěnkám, pásmům, scénkám. K nim postupně přibylo vysílání pro školy, které bylo určeno jednotlivým ročníkům a mělo za úkol zábavnou formou doplňovat a rozšiřovat školní výuku. Eva Košlerová měla na starosti její literární část, v níž se děti prostřednictvím čtených a dramatizovaných ukázek, scének a rozhovorů seznamovaly s literaturou, a to jak s prózou, tak i s poezií, ale také s autory literárních děl.
Koncem 50. let připravovala pořad Na dobré chvilce, což byly besedy se spisovateli, herci a s dalšími osobnostmi naší kultury. Zároveň pracovala jako redaktorka obsáhlejších cyklů četby na pokračování, pro něž čerpala náměty nejen z knižní produkce, ale i z původních autorských rukopisů. V roce 1965 se začala dramaturgicky věnovat programové řadě dramatických pohádek. Nedělní rozhlasové pohádky se staly fenoménem. Málokterý pořad se těšil tak velké posluchačské přízni a pohádky jsou dodnes označovány za rozhlasové rodinné stříbro. Velkou zásluhu na tom měla právě citlivá dramaturgická práce E. Košlerové. Vybírala literární předlohy pro rozhlasové dramatizace, podporovala původní autorskou tvorbu, spolupracovala s autory a dramaturgicky je vedla při psaní scénářů, sledovala divadelní tvorbu i rozhlasové vysílání v sousedních zemích. Úzce spolupracovala s bratislavským studiem, posléze Slovenským rozhlasem. V její dramaturgii vznikly nezapomenutelné nahrávky, jako např. Bleděmodrý Petr (1964), Žabákova dobrodružství (1966), Ferda Mravenec (1984), Kolo se zlatými ráfky (1988), dramatizace pohádek Čapkových, Werichových a především fond klasických českých pohádek.
Normalizace 70. let však poznamenala i rozhlasové pohádky. Ideově výchovný tlak bohudíky nepostihl jejich obsah, avšak zasáhl autorská jména. Na příkaz rozhlasového vedení musely být některé pohádky zapovězených autorů smazány. Naštěstí se část z nich podařilo zachránit osobní statečností dramaturgie a režie a s odvoláním na to, že v nich účinkují nejlepší herecké osobnosti, které jsou pýchou našeho národa. 70. léta znamenala klatbu pro některé autory, např. Františka Pavlíčka (jejího pozdějšího manžela) nebo Karla Šiktance a mnohé další. Psát pro rozhlas ovšem nepřestali, třebaže tak činili pod jinými jmény. Samozřejmě to Eva Košlerová jako dramaturgyně nejen věděla, ale i podporovala, paradoxně v zájmu rozhlasu. Nebýt této skutečnosti, byl by totiž rozhlasový repertoár ochuzen o pohádkové příběhy, které měly největší úspěch. Pomoci bylo třeba ovšem také jinak. Např. Marie Kubátová říká: "Měla jsem štěstí potkat v nakladatelství redaktory, kteří se neptali po kádrovém posudku. Měli bychom ta jména nést v paměti jako dlužníci a děkovat jim za to, že česká literatura nepřestala být. Dovolím si uvést několik jmen. (...) V rozhlase Zdeněk Jirotka, Jaroslava Strejčková a především Eva Košlerová v dramaturgii nedělních pohádek. Myslím, že paní Košlerové vděčím za glejt, který prokazoval, že jsem prověřena jako rozhlasový autor pro oblast pohádek a folkloru."
Při své dlouholeté dramaturgické práci oslovila E. Košlerová řadu autorů a díky tomu mohl vzniknout široký repertoár rozhlasových pohádek, který reprezentují jména jako Hana Doskočilová, Ivo Fischer, Marie Kubátová, Zdeněk Svěrák, Helena Sýkorová, Karel Šiktanc, František Pavlíček, Zdeňka Psůtková. Za svou dramaturgickou práci byla Eva Košlerová mnohokrát oceněna na Prix Bohemia: Pec pro štěstí (1983), My se vlka nebojíme (1985), Severní zámek (1987), Kolo se zlatými ráfky (1989), Královna s vlčí tváří (1992) a zvláštní prémií za hru pro děti Marco Polo (1992). Přesto je profese rozhlasového dramaturga poněkud neoprávněně skryta v procesu vzniku rozhlasového díla. Na počátku je autor, v závěru režisér a herci. E. Košlerová spolupracovala s řadou významných režisérů, pro které bylo radostí točit rozhlasovou pohádku. Zpočátku to byl Miloslav Disman, posléze Jan Berger, Jiří Horčička, Karel Weinlich, který se stal bardem rozhlasové pohádky, neboť jich má na svém kontě nejvíc. Byli však i další - Josef Henke, Jan Fuchs, Ivan Holeček, Markéta Jahodová, Maria Křepelková a výčet (alespoň z hlediska historie rozhlasové pohádky) tím nekončí.
Před svým odchodem do důchodu (31. prosince 1996) vedla Eva Košlerová několik let jako vedoucí literárně-dramatické redakce tým dramaturgů uměleckých pořadů pro děti a mládež. Jako autorka dramatizace se podílela na realizaci Tolkienova Hobita v režii J. Horčičky (1996). "Pohádka je to nejtěžší, co po autorovi můžete chtít," řekl kdysi Bohumil Hrabal. Aby byl člověk dobrým dramaturgem, musí si tzv. osahat řemeslo, neboli musí sám být autorem a vědět, co všechno to obnáší. Eva Košlerová je autorkou několika rozhlasových pohádkových seriálů na dobrou noc (Hajaja), rozhlasových dramatizací malých pohádek, her pro děti, ale je i autorkou téměř dvou desítek televizních pohádek. Za příběhy Včelích medvídků získala v roce 1998 Zlatou desku Supraphonu a autorsky pracuje na dalších projektech.
rozhlas.cz, 3.2.2018

Eva Košlerová

Eva Košlerová

pozvánka kolektivní
	published	title (subtitle), publisher, city
	2017	Benefiční aukce Hospice svatého Lazara, Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou (Klatovy)