nationality: Czech
sex: male

NK AUT: jk01050840
VIAF: 83751720

notes:
Herec a operetní zpěvák a divadelní režisér, ředitel Hudebního divadla v Karlíně, upravoval hry a libreta, autor kabaretního pásma, vzpomínkové knihy a články v kulturních časopisech, organizátor kulturních pořadů.

Jindřich Janda

Jindřich Janda se narodil 23. ledna 1926 ve Světci u Bíliny. Ale už od dětství vyrůstal na Kladně a projevoval hudební vlohy. Roku 1947 vystudoval zpěv na pražské Státní konzervatoři u Jana Hilberta Vávry a ještě krátce navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1953 až 1955 DAMU.
Ovšem už po skončení konzervatoře nastoupil do Velké opery 5. května (1947 – 1948), po skončení tohoto souboru odešel s ostatními do opery Národního divadla v Praze (1. srpen 1948 – 31. říjen 1950). Během vojenské prezenční služby působil jako sólista a pedagog Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1950 – 1952) a později byl sólistou Armádní opery (1952 – 1955). Nakonec zakotvil do odchodu na penzi jako sólista (1955 – 1971 a 1977 – 1988) a normalizační ředitel (1971 – 1977) Hudebního divadla v Karlíně, kde ojediněle hostoval ještě v roce 1990.
Na této operetní scéně se uplatnil také jako překladatel („Rose Marie“), režisér („Polská krev“, „Španělská vyzvědačka“, „Bílý oficír“, „Pomněnky Františka Kmocha“, „Rose Marie“, „Netopýr“, „Vídeňská krev“), úpravčí libret („Bílý oficír“, „Vídeňská krev“, „Španělská vyzvědačka“) a adaptátor („Cikáni jdou do nebe“). Nikdy se netajil svým politickým přesvědčením a především během normalizace se i politicky angažoval. Jeho velmi výrazná fyziognomie, vysoké čelo, velký nos a podsaditá postava ho uvedla do rolí starokomiků.
Ve Velké opeře 5. května, v Národním divadle a v Karlíně se Janda objevil mj. v inscenacích, operetách, operách a muzikálech (jejich počet dosahuje více jak sto položek): „Rigoletto“ (Marullo), „Maškaráda“ (Pedro), „Zbojnická balada“ (Zbojník), „Braniboři v Čechách“ (Biřic), „La Traviata“ (Baron Douphal), „Don Juan“ (Masetto), „Tosca“ (Cesare), „Pohádka máje“ (Student), „Mladá garda“ (Staršina), „Počestné paní pardubické“ (Matěj), „Veselé paničky windsorské“ (Falstaff), „Dobrý voják Švejk“ (Švejk), „Polská krev“ (Zaremba), „Loď komediantů“ (Joe), „Cikánský baron“ (Koloman), „Divotvorný hrnec“ (Senátor), „Když je v Římě neděle“ (Hanibal), „Mam'zelle Nitouche“ (Major), „Slaměný klobouk“ (Beauperthuis), „Vídeňská krev“ (Kagler), „My Fair Lady“ (Alfréd Doolittle), „Netopýr“ (Frank), „Funny girl“ (Florenz Ziegfeld) apod.
Do českého filmu se dostal Jindřich Janda až během normalizace (ač byl významným pražským hercem a zpěvákem hudebně – komického žánru), kdy pomáhal především v politicky zprofanovaných snímcích Karla Steklého (pět z jeho celkových devíti titulů) a Vojtěcha Trapla (dva filmy) utužit komunistický režim.
U Karla Steklého tedy představoval podvedeného hostinského v komedii SVATBY PANA VOKA (1970), pana Harazíma v dramatu SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971), funkcionářem Ústřední rady odborů Hlávkou ve snímku ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL (1974), i Sokolem Hruškou v „historickém“ SKANDÁLU V GRI – GRI BARU (1978) a sklepmistrem v historické komedii HRA O KRÁLOVNU (1980).
Pro Vojtěcha Trapla představoval přítele profesora Valenty (Bohuš Záhorský) Součka v dramatu TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975) a historickou postavu ministra vnitra Václava Noska v rekonstrukci únorových událostí VÍTĚZNÝ LID (1977). Ze 70. let je umělecky jistě nejvýznamnější Tobiáš Mícha (ve zpěvu ho nahradil pěvec Dalibor Jedlička) ve zfilmované opeře Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1975) režisérem Václavem Kašlíkem.
A zcela naposledy ukončil Janda svojí filmovou tvorbu 80. let a současně šestadvacet let před smrtí celou svojí filmografii rolí staršího dělníka v maringotce v krátkém studentském snímku Studia FAMU a Milana Šteindlera KAPR NA ČERNO (1983).
Své umělecké aktivity herectví a zpěvu uplatnil také v rozhlase („Mlynářka z Granady“, „Nástup“, „Pět soch“, „Polibek Čanity“, „Výlet pana Broučka do 15. století“, „Z moudrostí ševce Hanse Sachse“ atd.), dabingu (ZLATÉ ČASY VE SPESSARTU aj.) a v televizi (např. DĚRAVÁ KAPSA). Po roce 1989, kdy opustil natrvalo herecké povolání, se angažoval ve Výboru národní kultury.
Získal Cenu Senior Prix (2002) a vydal vzpomínkovou knížku „Hudba – Divadlo – Život“ (2006), které připravoval od roku 1980. Své politické názory si udržel až do své smrti a snažil se podrobně sledovat kulturní a politické dění. Herec, divadelní ředitel, operní a operetní pěvec, režisér a dramatik Jindřich Janda zemřel v zapomenutí 11. září 2009 v Praze ve věku osmdesáti tří let.
Jaroslav "krib" Lopour, csfd.cz, 12.4.2020

Jindřich Janda

Jindřich Janda

Jindřich Janda

encyklopedie/slovník
	published	title (subtitle), publisher, city
	1988	Národní divadlo a jeho předchůdci (Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního), Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha

Jindřich Janda

katalog kolektivní
	published	title (subtitle), publisher, city
	1971	Kresby, grafiky, obrazy (Brehovszký, Fiedler, Fojtík, Novák, Polášek)