Miroslav Ivanov

* 10. 4. 1929, Josefov, Jaroměř (Náchod), Česká republika (Czech Republic)
† 23. 12. 1999,
writer, journalist

 

sex: male

word:
Narodil se 10. 4. 1929 v Josefově nad Metují (dnes součást Jaroměře). Otec (původně se jmenoval Antonín Job, jméno Ivanov přijal r. 1916 v ruském zajetí) byl důstojníkem československé armády; v době druhé světově války se zapojil do protifašistického odboje, za heydrichiády byl zatčen a popraven. Dětství a mládí Ivanov strávil v Josefově. Vystudoval jaroměřské gymnázium a po maturitě (1948) odešel do Prahy. Krátce zde pracoval jako úředník, v letech 1949-53 studoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity (obor čeština - dějepis, diplomová a později rigorózní práce Vlastenectví Jaroslava Vrchlického), kde potom sedm let působil na katedře české a slovenské literatury. Postupně ho však více přitahova­la literární tvorba. V r. 1960 odešel do redakce časopisu Hlas revoluce, v níž dostal na starost kulturu a reportáže, později byl zástupcem šéfredaktora. Od r. 1967 byl spisovatelem z povolání. Absolvoval mnoho zahraničních cest. Od svých studentských let vyvíjí veřejnou činnost. Vedle řady cen za literární díla mu byla udělena medaile Za boj proti fašismu (1965), medaile Zasloužilý bojovník proti fašismu (1975) a bulharská medaile Sto let osvobození Bulharska (1979).
O literární tvorbu se pokoušel už jako student. Psal povídky (první z nich nazvaná Obyčejný člověk mu vyšla v novinách r. 1946), v r. 1947 se dokonce pokusil o román. Později se vlivem studií na filozofické fakultě zaměřil na literární historii (napsal např. práce o K. J. Erbenovi, J. Zeye­rovi a J. Vrchlickém, podílel se též na skriptech o české literatuře 19. sto­letí); toto období trvalo zhruba do r. 1960. Zároveň začal spolupracovat s Československým rozhlasem a mnoha deníky a časopisy, v nichž uve­řejňuje zejména fejetony, reportáže a povídky, často i ukázky z chysta­ných knih.
Od počátku 60. let vydává takřka výhradně práce žánrově se hlásící k literatuře faktu. Tematicky čerpá především ze tří oblastí: z období nacistické okupace, z českých dějin a z historie české literatury. Řeší zpravidla nejasné, záhadné a čtenářsky vzrušující otázky. K psaní přistupuje po rozsáhlém studiu pramenů, odborné literatury a konzultacích s odborní­ky. Při řešení záhad a problémů s oblibou sahá po metodách a rád­cích z exaktních věd. Někdy přináší neznámá fakta, jindy se zabývá sku­tečnostmi sice známými, ale snaží se je interpretovat nově, domyslet vlastními hypotézami, zařadit do společensko - historických souvislostí. Mnohdy volí formu montáže, cituje dokumenty, zprávy, korespondenci, monology vědeckých pracovníků či účastníků zobrazované události. Pro­blematickou stránkou jeho tvorby je někdy pojetí vypravěče a míra fabu­lace. Zdařilejší jsou ty práce, v nichž je beletrizace omezena na minimum a rovina zobrazení se co nejvíc blíží reálné rovině faktu.
První oblast Ivanovovy prozaické činnosti tvoří díla s protifašistickou tematikou. Vyrůstají jednak z jeho osobního života (smrt otce v koncen­tračním táboře Mauthausen), jednak z působení v redakci Hlasu revolu­ce. Jejich vrcholem je montáž monologů s názvem Nejen černé uniformy (1963), jejíž čtvrté vydání vyšlo v přepracované a rozšířené podobě jako Atentát na Reinharda Heydricha (1979). Ivanov na základě výpovědí účastníků vytvořil působivou rekonstrukci atentátu, bez patosu a idealizace, nazíranou očima obyčejného člověka. Týmž atentátem se zabývá také v práci Noc hnědých stínů (1966). Odboj a partyzánská činnost předsta­vují tematiku dalších jeho děl - Smrti na čekané (1970) a Akce Tetřev (1974), jež vycházejí z archívních pramenů, vzpomínek účastníků, obecních kronik atp. Sugestivním svědectvím o vypálení Lidic, Ležáků a Ploštiny a o hromadných vraždách na pražském Masarykově nádraží v r. 1945 je práce A hořel snad i kámen (1975). K tomuto tematickému okruhu lze přiřadit i autorovu edici protifašistických povídek Slunce zašlo za mraky (1963) a čtveřici reportáží z historie protišpionážního oddělení ge­nerálního štábu předmnichovské republiky Černý dostal mat (1967).
Řadu děl s historickou tematikou zahajuje práce Lenin v Praze (1960), přibližující Leninovy pražské pobyty a konferenci bolševické strany, kte­rá se konala v Praze r. 1912. S touto knihou bezprostředně souvisí biblio­filie Lenin a Praha (1970). Zbývající tituly této tematické oblasti jsou věnovány známým osobnostem a některým nejasným problémům českých dějin. V poměrně obsáhlém díle Vražda Václava, knížete českého, k níž údajně došlo na dvoře bratra jeho Boleslava v pondělí po svátku svatého Kosmy a Damiána (1975) Ivanov řeší otázku okolnosti Václavovy smrti, totiž, kdy a proč byl zabit. Vychází z dosavadních poznatků a hypotéz, ale i z nových průzkumů, a snaží se tuto dávnou tragédii nově interpreto­vat. Podobné ražení má i Český pitaval aneb Kralovraždy (1976), sedmero kapitol z českých dějin Podivuhodné příběhy (1979) a kniha o záhadách spjatých s osobností Jana Žižky z Trocnova Kdy umírá vojevůdce (1983).
Neméně početná jsou díla s tematikou literárně - historickou. V souboru nazvaném Historie skoro detektivní (1961) se Ivanov pokouší rozřešit ně­kolik literárních záhad, spojených mj. s Jenským kodexem, osobnostmi a díly K. H. Máchy, B. Němcové, J. Nerudy, P. Bezruče, I. Olbrachta. Hledáním prototypů literárních hrdinů, geneze a autorství některých textů a zkoumání dalších sporných záležitostí týkajících se např. J. A. Komen­ského, K. Sabiny, I. Olbrachta, K. Čapka či J. Fučíka jsou příznačné také pro knihy Modrá ozvěna (1963) a Labyrint (1971). Největší význam z to­hoto tematického okruhu mají práce Tajemství RKZ (1969) a Záhada Ru­kopisu královédvorského (1970). Ivanov prostudoval literaturu o těchto dvou domnělých staročeských památkách a podnítil jejich nové zkoumá­ní. Poněkud jiný ráz má Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi (1977). Ivanov se tu soustřeďuje na posledních třináct dnů básníkova života, ale prostřednictvím reminiscencí, citací z deníku a korespondence i svědec­tví současníků vytváří obraz jeho života, osobnosti i doby.
Menší část Ivanovova díla tvoři práce cestopisné povahy. Řadí se k nim jeho knižní debut Bohové odešli (1959), přinášející výpověď o mi­nulosti i současnosti zemi antiky, rozsáhlý, leč nepříliš vyrovnaný spis Marxova pole (1974), jehož čtyřiadvacet kapitol představují rekonstrukce velkých bitev starověku, středověku i nové doby, a Přípitek na Šipce (1978), obsahující vyprávění o dvou významných bitvách bulharských dějin.
Ivanovova tvorba zahrnuje také knížky určené dětem. V prózách Bengt, tvůj kamarád ze Švédska (1964) a Gaston, tvůj kamarád z Francie (1965) autor seznamuje malé čtenáře s cizími zeměmi (souborně tyto knihy vyšly spolu s vyprávěním ze Sovětského svazu a Řecka ve svazku Všude čeká dobrodružství , 1975); v knížce Jak ledňáček bloudil Prahou (1978) jim zas přibližuje historii i současnost našeho hlavního města. Ivanov je rovněž autorem několika filmových a televizních scénářů, vycházejících z jeho vlastních knih (Anna proletářka a ti druzí, Lenin v Praze, Nejen černé uniformy).
Napsal řadu doslovů, úvodních slov ke katalogům výtvarných výstav a fotografickým publikacím ap.
Mady, knihovnicka.net, 3.6.2017

notes:
* Jaroměř - Josefov nad Metují
PhDr.